Holky hrají při práci a studiu, což není jednoduché na propojení s nejvyšší ženskou soutěží, říká nejdéle sloužící hráčka Dukly Michaela Beránková.
Jaké byly začátky ženského týmu Dukly Praha? Co by pomohlo rozvoji ženského fotbalu v České republice? Odpovědi naleznete v rozhovoru, který byl součástí bakalářské práce Martina Kuchaře, absolventa Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Kde byly vaše první fotbalové začátky?
Ve svých 6 letech jsem začala hrát s klukama fotbal v obci Krhanice, nedaleko Benešova. Začínala jsem rovnou hrát za mladší žáky, přípravky tam v té době ještě nebyly. Následně jsem s nimi pokračovala až do svých 13 let. V posledním roce v Krhanicích jsem se zúčastnila kempu v Hradci Králové. Tam mě poprvé oslovili, zda bych nechtěla hrát u nich v Hradci čistě za ženský tým. Bohužel kvůli vzdálenosti, jsem s nimi odtrénovala pouze jeden trénink. Bylo to moc daleko na dojíždění. Následně se ozvala Slavie, kam jsem poslední sezónu u kluků 1-2x týdně dojížděla na tréninky. V té době nebyly ještě mládežnické holčicí týmy. Byl pouze A – tým a B- tým. Následující sezónu vznikl juniorský tým Slavie, kam jsem již přestoupila z mých domovských Krhanic. V juniorce Slávie jsem strávila 5 sezón, v té poslední jsem již měla střídavý start do týmu SK Nusle dnešní FK Dukla Praha ženy.
Kdy jsi začala hrát čistě za ženský tým?
První kontakt byl právě po absolvovaném kempu v Hradci s čistě ženským týmem. Můj první, ženský tým, se kterým jsem se, kdy setkala byla Slavie.
V roce 2011 jste přecházeli z SK Nusle pod hlavičku FK Dukla Praha. Jak jsi vnímala tento přechod jako hráčka?
Určitě velmi pozitivně. Dukla měla vždy dobré jméno, i co se týče její fotbalové historie. Hráli zde hráči jako Josef Masopust, který získal v roce 1962 ocenění pro nejlepšího hráče Evropy dále pak např. Petr Rada nebo Ladislav Vízek. V minulosti se na Stadionu Na Julisce hrály i velká utkání proti nejlepším týmům Evropy, takže jsme měli radost, že budeme součástí tak věhlasného klubu, jako je právě Dukla. Na Dukle se předtím oficiálně žádný ženský fotbalový tým nevyskytoval, takže jsme doufaly, že můžeme psát svou vlastní úspěšnou kapitolu na Dukle.
Na jaké vzpomínky nejraději vzpomínáš jako nejdéle sloužící hráčka v tomto klubu?
Vzpomínek je samozřejmě hodně, ale spíš bych chtěla zdůraznit, že mně sem dostala ta úžasná parta holek, se kterými jsem měla tu možnost v té době hrát. Potkávaly jsme se i mimo fotbal a vytvořily si vzájemná přátelství, která májí přesah až do dnešních dnů.
Co vnímáš jako největší dosavadní úspěch FK Dukla Praha ženy?
Určitě postup do 1. ligy žen v roce 2015/ 2016, kde se na poměru našeho rodinného klubu držíme již 6 sezón. Jsme klub, který si prošel od úplného tzv. pralese až do první ligy. Nejsme profesionální tým. Holky hrají při práci a studiu, což není jednoduché na propojení s nejvyšší ženskou soutěží.
Jak aktuálně vnímáš postavení ženského fotbalu ve společnosti?
Samozřejmě ten vývoj je dneska na úplně jiné úrovni, než když jsem například začínala s fotbalem já sama. V týmech jako Dukla nebo ABC Braník již jsou vybudované přípravkové týmy čistě pro holky. Ta infrastruktura pro mládežnické týmy se vybudovala hrozně rychle. Pomohly tomu i vytvoření reprezentačních výběrů.
Co vnímáš, že by pomohlo rozvoji ženského fotbalu v České republice?
Myslím si, že větší zájem o tento sport. Dodání více finančních prostředků a větší mediální podpora ze strany klubů i FAČR.
Jaký hráčský okamžik nebo okamžiky bys označila za svůj dosavadní vrchol?
Asi žádný (smích). Je hrozně těžký toto posuzovat, když ještě stále aktivně hraji. Třeba to ještě něco překoná. Jediné, co mohu s čistím svědomím říci je to, že jsem pyšná na to, že jsem stále stabilní hráčka prvoligového klubu. Udržuji se dlouhodobě na nejvyšší úrovni a mám práci, která mi toto umožňuje, za což jsem velmi ráda.
Manažer Ondřej Havlas v našem rozhovoru měl otázku „Koho byste označil jako největší hráčskou legendu, popřípadě koho byste označil za největší ikony tohoto ženského klubu? On označili tebe. Cítíš se jako legenda tohoto klubu?
Nevnímá to tak. Jsem ráda, že tu jsem. Je pravda, že jsem na Dukle celou dobu a ten tým se postupem času měnil. Zažila jsem zatím v podstatě celou jeho prozatímní historii. Ale ne, nevnímám to. Možná, s delším odstupem času se to změní. V podstatě já a Ondřej Havlas jsme posledními pamětníky, co zažily tady u nás v klubu vše.
Jaké máš cíle do budoucna?
Hlavně být zdravá a stál sbírat další minuty v první lize žen jako aktivní hráčka.
Bakalářská práce o historii ženského fotbalu v českých zemích je v plném rozsahu dostupná na tomto odkazu: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.119....
