PORTRÉTY Z JULISKYJakub Výmola
    FANSHOP

Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Josef Jelínek

Datum narození:09.01.1941
Místo narození:Praha
JelínekJosef

Josef Jelínek se narodil 9. ledna 1941 v Praze a s fotbalem začal o devět let později jako žáček na Spořilově v Pozemních stavbách Praha, jak se tehdy jmenovala slavná Čafka. Kde by ho napadlo, že jednou se o sobě v knize Dukla do toho!, mapující největší úspěchy fotbalového klubu z pražské Julisky a jeho hráčů, dočte mimo jiné také tyto řádky: „Do konce finálového utkání mistrovství světa v roce 1962 na Estadio Nacionál v Santiagu de Chile zbývalo nějakých dvacet minut, když nevysoký blonďák v bílém dresu už uvnitř pokutového území prudce vypálil svou levačkou. Československo v té chvíli prohrávalo 1:2, ale dostalo favorizované Brazilce pod silný tlak. Pamětníci tvrdí, že právě v téhle fázi utkání hráli naši reprezentanti vůbec nejpohlednější fotbal na šampionátu. Balón zasvištěl vzduchem a mířil neomylně mezi tři tyče. Gólman Gilmar už „neměl nárok“. Jenže proti míči, který směřoval do sítě, se vytrčila ruka hráče v kanárkově žlutém tričku. Žádná nastřelená… Djalma Santos v „malém vápně“ zachránil Brazílii před gólovou pohromou. A vzápětí si na osud zahrál rozhodčí Nikolaj Gavrilovič Latyšev. Nechal hru pokračovat, ačkoli podle pravidel měl bez debat odpískat pokutový kop. Ta Santosova ruka připravila o historický zápis do světových dějin Josefa Jelínka, levé křídlo pražské Dukly, protože to on vypálil na branku a už už se těšil z branky vstřelené ve finále mistrovství světa. Marně…“

Josef Jelínek byl levým křídelním útočníkem, o němž renomovaní odborníci tvrdili, že po něm už náš fotbal nikdy neměl levé křídlo takových kvalit, jako byl on.

Ale vraťme se do časů Jelínkova dorosteneckého věku. Na Spořilově si jeho talentu koncem roku 1958 všiml trenér dukelské mládeže Bohumil Musil a zlákal Pepíka na Strahov. Pepík na Musila dal a udělal dobře. V létě 1959 už totiž byl u toho, když dukelský dorost rozdrtil ve finále mistrovství Československa tehdejší Gottwaldov – tehdy si Jelínek poprvé pověsil na krk fotbalovou medaili vítěze. Později k nim přibylo ještě pět prvenství v lize a tři v Československém poháru. A samozřejmě stříbro z Chile.

„Na podzim v devětapadesátém jsem narukoval. O rok dříve, než bych správně měl,“ vzpomíná Jelínek. „Zůstal jsem v Dukle, ale už ne v dorostu. Po přijímači jsem se hlásil v áčku trenéru Kolskému. Jenže ten za dva měsíce v Dukle končil a A-tým převzal Musil, který povýšil od dorostu. Spolu se mnou přišel na vojnu i Ruda Kučera, a tak jsme tenkrát byli v Dukle dva bažanti…“ Dva bažanti to uměli na trávníku jaksepatří roztočit. Svým starším a slavnějším spoluhráčům sice zpočátku uctivě vykali, ale protivníky nešetřili. Devatenáctiletý kluk ze Spořilova Jelínek nastřílel ve svém premiérovém ligovém ročníku šest branek. Za Duklu pak hrál až do roku 1967, kdy z Julisky odešel do druholigového Chomutova. V červenožlutém dresu vsítil celkem 41 ligových branek.

„Víte, když se do něčeho pouštím, pokaždé si stanovím nějaké cíle. Přesně tak to bylo i s fotbalem. A v něm se ty moje cíle splnily. Můžu jen poděkovat „starým kořenům“, jak nás s Kučerou v Dukle přijali. Za všechny své úspěchy vděčím spoluhráčům. A taky trenérům. Především Musilovi, kterého jsem vždycky vnímal především jako bezkonkurenčního trenéra mládeže. Pak i Kolskému, vynikajícímu člověku, ačkoli toho jsem zažil jen po dva měsíce. A samozřejmě Vejvodovi. Ten to prostě uměl. Věděl, kdy přitáhnout a zase povolit uzdu – mladým i starším. Věděl, kdy na mužstvo dopadá ponorková nemoc a kdy je načase dát hráčům volno, aby se tým zase zmátožil,“ zhodnotil Jelínek svoje působení v Dukle.

Když z Julisky odešel, byly jeho dalšími štacemi už zmíněný Chomutov, pak nizozemský Deventer, vršovická „Bohemka“ (tam podával opět mimořádné výkony!), Benešov a naposledy Jelínek bojoval o body v dresu mateřské Čafky. Inu, jak se říká – dobří holubi se vracejí…

Sedmadvacet let potom Josef Jelínek pracoval ve Vršovicích na správě stadionu Bohemians, poslední tři roky dokonce jako jeho šéf. V osmadevadesátém mu někdejší házenkář Dukly Václav Duda řekl o možnosti dělat podobnou práci na Julisce. Vzal ji. „Přijali mě na místo plavčíka. Teprve později pro mě náčelník Dukly plukovník Šebela získal tabulku „trávař – trávníkář“. Válčil jsem pak na Julisce v této funkci devět let,“ vzpomíná Jelínek.

Duklákem samozřejmě zůstal, bývá pravidelným účastníkem setkání staré gardy a rád sleduje z tribuny, jak si vedou jeho druholigoví následovníci v dukelských dresech.

Fotbalová kariéra:

  • 1950–1958: Pozemní stavby Praha (ČAFC)
  • 1958–1967: ÚDA, Dukla Praha
  • 1967–1970: VTŽ Chomutov
  • 1970–1972: Goahead Deventer (Nizozemsko)
  • 1972–1975: Bohemians Praha
  • od 1975: ČSAD Benešov, ČAFC Praha

Přehled největších fotbalových úspěchů:

  • v reprezentaci 10 utkání, dvě branky
  • 1962: mistrovství světa v Chile, stříbrná medaile
  • v PMEZ 19 utkání, šest branek, v PVP tři utkání (Dukla)
  • 1959: dorostenecký mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1961: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1961: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1962: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1963: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1965: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1966: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1966: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1961, 1962, 1963, 1964: vítěz Amerického poháru (Dukla)
  • 1996: nositel ceny Dr. Václava Jíry
 

Fotogalerie


Partneři klubu