Jak jsi prožil návrat na žižkovský stadion? Domácí fanoušci na tebe nezapomněli a při zápase skandovali tvé jméno.
I když jsem se o tom snažil nepřemýšlet, už před utkáním mi bylo jasné, že když na Žižkově nastoupím, nějaké emoce asi přijdou. Ale zápas se mi nepodařil. Škoda, že jsme prohráli zrovna tady.
Jak jsi vnímal souboje s Tomášem Vaclíkem, který je tvým spolubydlícím?
Hlavně jsem naštvaný sám na sebe, že jsem se nedostal do žádné velké šance. Neměl jsem pořádnou příležitost, abych dal gól. Kdybych se do té šance dostal, věřím, že bych skóroval. Ale tentokrát to nešlo.
Věděl jsi, jak na něj?
To jsem věděl. Ale když jsem na hřišti, tak nepřemýšlím, kdo je v brance. Soustředím se jenom na to, abych situaci vyřešil co nejlépe.
Hecovali jste se spolu před zápasem?
Trochu jsme se o utkání bavili. Nebylo možné se tomu vyhnout, když bydlíme spolu. Ale teď už je to jedno, připsali jsme si smolnou porážku.