Dukla Praha se v semifinálovém souboji ocitla po náročné čtvrtfinálové bitvě s nizozemským Ajaxem Amsterdam, kterého dokázala přetlačit rozdílem jedné branky, konkrétně po zápasech 1:1 a 2:1. Stejným brankovým rozdílem její semifinálový soupeř ve čtvrtfinále vyřadil celek FK Vojvodina Novi Sad (Srbsko). Povzbuzeni čtvrtfinálovým vítězstvím vyběhli 12. 4. 1967 hráči Dukly Praha ke svému prvnímu semifinálovému utkání, které se odehrálo na domácí půdě skotského soupeře v Celtic Parku, v následující sestavě.
Viktor v bráně, obranu tvořila čtveřice Čmarada, I. Novák, J. Zlocha, Táborský. Záložní a útočná řada ve složení Masopust, Geleta, Štrunc, M. Dvořák, Nedorost a Vacenovský.
Samotný zápas komentoval v rozhlase společně s jeho kolegou na televizní obrazovce Georgem Davidsonem bývalý skvělý skotský a dlouhá léta liverpoolský levý záložník Archie Macpherson. Sám Archie uvádí, že po čtvrtfinálové bitvě Celticu s Vojvodinou, kterou v posledních několika vteřinách rozhodl svým gólem McNeill, nevěřil, že by euforii, která po této brance přišla, dokázalo ještě něco překonat. Přiznává, že se mýlil a zápas Dukly s Celticem naprosto předčil jeho očekávání. Dukla se svým soupeřem dokázala dlouhou dobu držet krok a do šaten po půli odcházela obě mužstva za nerozhodného stavu 1:1, když se nejprve ve 27. minutě za domácí celek prosadil útočník Johnstone, ale Dukla dokázala minutu před koncem poločasu odpovědět díky brance Stanislava Štrunce.
Bohužel ve druhé půli, i přes velkou snahu a organizovanost, kterou se dle Archieho Dukla v celém zápase prezentovala, dvakrát v rozmezí necelých 10 minut inkasovala. Nejprve v 61. minutě využil vysokého nákopu od obránce Gemmella Willie Wallace, jenž jedním dotekem poslal míč za překvapeného Ivo Viktora. Tentýž hráč v 67. minutě opět jedním dotekem překonal dukelského brankáře a posunul Celtic do dvoubrankového vedení, které nakonec vydrželo až do konce. „Dukla, velmi kvalitní tým, hrála dobře, avšak obrana Celticu byla vynikající, přičemž Billy McNeill odehrál pravděpodobně svůj nejlepší zápas. Celtic byl zatlačen na zadní vrátka a v tomto ohledu převládl fotbalový instinkt včetně Willieho Wallace, který v tomto zápase dokázal, jaký je týmový hráč“, shrnuje celý zápas Archie Macpherson. „Dukla byla velmi dobrá, ale Willie rozhodl“, dodává na závěr.
Do odvetného utkání, které se odehrálo o necelé dva týdny později, konkrétně 25. 4. 1967, v Praze na Julisce, nastoupila domácí Dukla s jedinou změnou v sestavě. M. Dvořáka na pozici útočníka vystřídal František Knebort a všichni doufali, že právě tato změna bude klíčová pro otočení nepříznivého stavu z prvního semifinálového klání. Stejně tak jako pražská Dukla i Celtic provedl ve své sestavě jednu změnu, a to konkrétně na pozici levého křídla, na kterém Hughese nahradil Lennox. Naopak výraznou a pro Celtic neobvyklou změnou bylo rozestavení celé herní sestavy, která již před začátkem samotného utkání naznačovala, s jakou strategií do Prahy tento tým přijel. Rozhodčí Gottfried Dienst (Švýcarsko), který byl na toto odvetné semifinálové utkání nominován zápas shrnul sice stručně, ale naprosto výstižně: „Hra se vyvíjela přesně tak, jak jsem očekával. Dukla útočila, ale střelci žádní, Skotové zase bránili zuby nehty. Fotbal to nebyl pěkný, ale to už při takových zápasech bývá."
Co se prvního poločasu týče, tak v něm byl Celtic v útoku vidět jen velmi zřídka a na pozoru se musel mít hlavně hostující brankář Simpson, který hned zpočátku zápasu musel likvidovat několik nebezpečných pokusů Stanislava Štrunce, což celém týmu zvýšilo sebevědomí. S blížícím se poločasem se tito dva opět střetli a stejně jako v předchozích situacích to byl Simpson, který z ní vyšel jako vítěz. První poločas tedy skončil bez branek a Dukla měla 45 minut na to, aby smazala dvoubrankové manko z prvního semifinálového utkání. Vědomi si této situace nastoupili hráči Dukly do závěrečné půle a zdálo se, že gól je nevyhnutelný. Celtic v čele s McNeillem, který jakožto kapitán byl ve vzduchu nepřekonatelný, se však srdnatě bránil a nakonec dokázal drtivému tlaku Dukly odolat až do závěrečného hvizdu a hráči mohli slavit postup do finále. V něm nakonec dokázal na neutrální půdě v Lisabonu porazit 2:1 i italský celek FC Internazionale Milán a získali svůj historicky první a zatím jediný titul. Bylo to zároveň i první finálové vítězství mužstva z Velké Británie. Cesta Dukly však vlivem této porážky bohužel skončila před branami finále.