PORTRÉTY Z JULISKYDavid Douděra
    FANSHOP

Fanouškovské okénko: Fandili jsme v Budějovicích

24. 9. 2012 | Redakce

Fanouškovské okénko: Fandili jsme v Budějovicích

Ani ne po roce, vedla minulý týden v sobotu cesta fanoušků našeho áčka opět do Českých Budějovic. Vloni se tam na Barboru, v neděli 4. 12. neslavně předehrávalo 16. kolo. Byl to vlastně poslední loňský zápas, ke kterému jsme odjížděli téměř plným autobusem, všichni v očekávání dalšího bodového přídělu, protože týden před tím Dukla nečekaně a o to slavněji remizovala na Letné se Spartou 0:0 a oprávněně se tak očekávalo, že si „smlsne“ na v té době mizerně hrajícím Dynamu.

Opak byl pravdou. Po mizerném prvním poločase, který se tehdy prohrál z našeho pohledu 0:3, začala v druhém poločase mocná honba alespoň za remízou. Ale dva góly Ivana Lietavy (55. a 59. minuta) byly málo a my fanoušci jsme odjížděli zpět hodně, ale hodně roztrpčeni. A ta roztrpčenost v nás přetrvávala v podstatě celou zimu. Netrpělivě jsme proto sledovali výkony jednotlivých hráčů, zejména přicházejících posil, v zimní Tipsport lize. Až teprve jaro a s ním přicházející slibné výkony Dukly nám zase spravily náladu a daly zapomenout na ten nešťastný zápas.
Jenomže po roce se obavy z možného opakování vrátily a mnozí z nás z pověrčivosti a ze strachu, aby snad nepřivolali něco podobného, raději letošní výjezd do Budějovic vzdali. V sobotu se nás tak do Budějovic dopravilo celých čtrnáct. Nikdo mezi Táborem a Budějovicemi nezabloudil, nedal si to přes Putim a Švejkovu anabázi tak nenapodobil. Dorazili jsme tedy na místní Střelecký ostrov včas, abychom se v klidu připravili na zápas. 

Jedinou, ne docela příjemnou záležitostí, byla obstrukce některých frustrovaných pracovníků bezpečnostní agentury, kdy nedovolili vyjít ze stadionu a donést z auta do kotle další bubínek. V tento moment se ukázala dobrá a prospěšná spolupráce s managementem klubu, kdy po krátkém a vše vysvětlujícím telefonátu zařídil asistent generálního ředitele Dukly u místních funkcionářů nápravu stavu věci a my se mohli dál v klidu věnovat tomu, proč jsme do Budějovic přijeli. Ještě jednou děkujeme a této spolupráce si ceníme. 
V kotli se nás nakonec sešlo patnáct. Nás čtrnáct, co jsme dojeli a jeden místní příchozí, dlouholetý fanoušek Dukly. Chodí sice téměř pravidelně na Dynamo, protože fotbal je od mala jeho vášeň, ale jak přijede Dukla tak opouští své místo na tribuně a jde mezi nás do kotle. Dokonce připomněl, že v kotli byl i minule při tom nešťastném zápase a aniž bychom se ho na to ptali, tak jako důkaz popsal i některé skutečnosti, které by jinak nemohl vědět. Pikantérií u tohoto fanouška je, že se označil za synovce jednoho z bývalých pořadatelů na Julisce, pana Františka Škáby. Vybavoval si, jak se jako kluk před mnoha a mnoha lety běžně pohyboval po Julisce. Vzpomíná na všechny hráče té doby i to jak jim běhal pro zakopnuté míče. Takový Sváťa Pluskal ho prý se železnou pravidelností a zlomyslností jemu vlastní pořád oslovoval Pepíku, ačkoliv on sám je jako strýc František. A čím víc se proti Pepíkovi ohrazoval, tím byl prý u Pluskala Pepíkem častěji. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že příště zase v Budějovicích v kotli. Jako vzpomínku si s poděkováním převzal výtisky několika posledních čísel Hlasatelů z Julisky. 

Víc místních do kotle nedorazilo, i když po zápase, když naši hráči přicházeli k nám na děkovačku, stálo pár fanoušků v sektoru hned vedle kotle a směrem k hráčům tleskalo a uznale zvedalo palce rukou nahoru. Během zápasu však mlčeli. Škoda.
První poločas. Nechtějte ho komentovat. To už udělal na jiném místě trenér a mnozí jste zápas viděli na internetu, případně četli komentáře. Ale v podstatě zase, tak jako minule to byla jedním slovem hrůza. Tentokrát potrestaná „jenom“ jednou brankou. Ale i přes předváděnou hru se čtrnáct, vlastně patnáct hrdel snažilo hráče probudit a povzbudit. To se však podařilo o přestávce až trenérovi, protože do druhého poločasu, až na výjimky, přišlo jakoby jiné mužstvo.
Po pár minutách zhasl jeden sloup a nastala dlouhá, osmiminutová přestávka. Během těch osmi minut kotel postupně vyskandoval jména všech našich hráčů, kteří v tu chvíli byli na hřišti. 
Druhá půle se z naší strany zprvu nesla v trvalé podpoře útočných aktivit Dukly a byla okořeněna nádhernou hlavičkou Honzy Vorla, který si naskočil na Pedrův centr. Pochopitelně jsme oběma náležitě poděkovali. Pak přišly chvíle, kdy se nedalo jinak a středem našeho zájmu se stali rozhodčí. Hlavně ten pomezní před námi byl nepoučitelný. Ruku domácího hráče při zpracování přihrávky ze čtyř metrů „neviděl“. Faul na Vorla taky hlavnímu nesignalizoval a v klidu ukázal na roh. I když kotel fandil slušně, v tomto případě musely jít zákonitě všechny servítky stranou.

Po vyloučení Pospěcha nezbylo jak podpořit bojovnost všech zbývajících hráčů. Povedlo se. A mohlo být ještě líp. Škoda, že Ondra Vrzal trefuje místo sítí tyče. I tak jsme mu ale náležitě za ten hezký moment poděkovali. 
Závěr zápasu se nesl v mohutných ovacích celému týmu a ve vzájemném poděkování si s hráči. Náš výkon přišel dokonce osobně ocenit i trenér a po právu se dostalo ovací i jemu.
Do Budějovic tedy cesta dlouhá, ale stála za to. Minule jsme se vraceli bez bodu, nyní s bodem jedním a příště si odvezeme všechny tři. Jinak to nebude. 

Příští zápas je zápas pohárový a pevně věříme, že naše moravská odnož se svého úkolu zhostí se ctí a kluky v Olomouci při zápase s 1. HFK výrazně podpoří. Ale i k tomuto zápasu bude s největší pravděpodobností organizován výjezd. Zájemci o účast se mohou přihlásit známým způsobem.    

Pár dní na to se vyjíždí do Jablonce a tímto tedy už teď zveme všechny fanoušky, aby svými hlasy a svojí přítomností přispěli k podpoře kluků i tam, aby si Dukla ze Střelnice v Jablonci udělala střelnici.

Fanoušci Dukly


 

Fotogalerie


Partneři klubu