clanek-1
  • Rozhovory

  • 17.10.2019

Filip Hašek: Na Dukle jsem spokojený

Mladý záložník Filip Hašek je nejnovější posilou dukelského kádru. Jak se vůbec na Julisku dostal a jaké to bylo trénovat pod vedením vlastního otce? To vše se dozvíte v našem rozhovoru.

Na Dukle jsi na hostování z hostování, jak se toto subhostování zrodilo?

Já jsem si subohostování osobně zažil poprvé, ani jsem nevěděl, že taková možnost je. Po dohodě s vedením Bohemians jsem šel do Ružomberoku v červnu. Tam to po fotbalové stránce nevyšlo podle mých představ, protože já jsem tam přišel a trenér ani nevěděl, co hraji za post, nevěděl, ani jaký jsem typ hráče, nevěděl o mně nic, protože to byla dohoda majitelů klubů. Na jaře jsem v Bohemce neodehrál moc minut, protože jsem se trápil s dlouhodobějším chronickým zraněním. Z tohoto důvodu jsem se ocitl v Ružomberoku, kde jsem se měl za půl roku rozehrát, dostat se do formy a v zimě se vrátit do Bohemky, což se už nestane, protože z právního hlediska to není možné. Nelze hrát za více jak 2 týmy za sezónu. Táta se zkontaktoval s panem trenérem Skuhravým a pan Skuhravý můj příchod uvítal, protože zrovna odcházel Pablo González do Olomouce a přesně na tuhle pozici mu vypadl hráč. Byla to taková operace kulový blesk, kdy jsem ve čtvrtek večer odjížděl z Ružomberoku a v pátek dopoledne už jsem podepisoval smlouvu na Dukle o hostování. Takže se všechno událo hodně rychle. Ale já musím říct, že jsem v Dukle naprosto spokojený. Všechno si sedlo asi tak, jak mělo.

Jak si se zabydlel v dukelském A týmu?

Je to angažmá nad očekávání. Dukla se prezentuje fotbalem, který mi sedí. Ještě se samozřejmě musím sžít s jejím herním stylem, protože pro mě je to něco nového. Věřím, že můj výkon bude zápas od zápasu lepší a já se cítím lépe fyzicky i mentálně a věřím, že to bude jenom lepší. Zabydlel jsem se podle mě dobře. Je to tedy můj subjektivní pocit, kluků jsem se neptal, ale přijde mi, že jsme si sedli. V kabině není žádný hráč, se kterým bych si vyloženě nesedl. Jsme tam podle mě výborná parta. Kolektiv je asi jeden z nejlepších, co jsem v kariéře zažil, ne-li nejlepší. I v realizačním týmu jsou všichni přátelští a nekonfliktní. Myslím si, že je tam super atmosféra. Je to výborné rozvojové prostředí pro všechny hráče, kteří tam jsou.

Jak vzpomínáš na venkovní zápas v Sokolově, kde jsi vstřelil dva góly?

Na takovýhle zápas by asi každý hráč vzpomínal v dobrém, protože když dáte 2 góly a váš tým vyhraje, tak je to vždycky obrovský individuální úspěch. Myslím si, že jsem dal podruhé v životě v profesionální lize dva góly. Byl to dobrý start, protože v Sokolově jsem odehrál svůj třetí zápas za Duklu, a dát dva góly venku, když vyhrajete 3:2, tak je to určitě krásný zážitek. Jsem rád, že jsem góly pomohl týmu, protože pro nás byly tři body velmi důležité. My chceme samozřejmě postoupit a nejlépe z prvního místa, protože víme, že baráž může být hodně ošemetná. Takže jsem zato rád a věřím, že to nebyly moje poslední góly, co jsem za Duklu dal.

Jaké je to být synem otce – trenéra?

Obecně to má spíše nevýhody, než výhody. Fotbalové prostředí to vždycky vnímá, jakože to je protekce a že hraje na úkor někoho, protože je to synáček. I pro toho tátu trenéra je to samozřejmě nepříjemné, protože musí s vámi individuálně pracovat tak, aby s tím ten kolektiv neměl problém, fanoušci neměli problém, vedení nemělo problém, takže je vyvíjen veliký tlak na toho trenéra. Myslím si, že takové soužití v jednom klubu bych nikomu nedoporučoval. Vždycky jsou na vás vyšší nároky, jak od lidí, tak od toho trenéra a i od kluků. Musíte neustále potvrzovat, že jste tam právem a v tomhle věku, kdy vám je 20 a začínáte hrát ligu je to hrozně těžké, protože vy sám se v té lize rozkoukáváte a oťukáváte a už vlastně přebíráte, řekl bych, nepřiměřenou zodpovědnost. Mně osobně to úplně nesedělo, protože já radši hraji ve větším klidu. Tlak je jedna věc, ale tohle je jiný tlak, je to moc osobní. Přišlo mi to nepříjemné. Výhodu to mělo v tom, že si mě táta do Bohemky vytáhl, a kdyby si mě nevytáhl, tak nevím jaká by byla moje budoucnost, protože jiná příležitost jít do ligy by možná nemusela přijít. Táta mě znal, věřil mi, a tak si mě vytáhl. Ale celkově to má 90% nevýhod a 10% výhod.

V dalších zápasech zavítáme na hřiště Vítkovic a Chrudimi, co od těchto týmů očekáváš?

Jedeme dvakrát ven za sebou, což muže být nepříjemné v tom, že se cestuje. Skoro vždycky se hraje lépe doma než venku. My se nějak extrémně nepřipravujeme na soupeře, ale spíš se snažíme precizovat na herní způsob, který je založený na kombinační hře. Nepodřizujeme se soupeři a snažíme se jim naopak vnutit náš styl. Určitě tam nejedeme nic bránit. Do každého zápasu jdeme s tím, že chceme být dominantní na míči a každý zápas chceme vyhrávat. Určitě očekávám, že obě mužstva se budou snažit být pracovitá a kompaktní směrem dozadu. I když budeme hrát venku, tak si myslím, že s námi nebudou hrát úplně otevřený fotbal. Myslím si, že budou bránit, a my se je budeme snažit dobývat, což je vždycky složitější. Ale věřím, že máme dostatečně silný tým a typologii hráčů nato, abychom oba zápasy zvládli. A v tabulce by nám to určitě hodně pomohlo.