Ve dvou za sebou následujících představeních shlédli autorské pásmo plné veršů, které pod vedením spisovatelky Zuzany Maléřové vzniklo na základě textů v jednotlivých týmech Dukly, od těch nejmenších až po A tým. "Báseň je vždy svého druhu vyznání, vyjádření vztahu, je to vlastně óda. Tohle by měla být naše ´óda na radost´, " řekla v úvodu Zuzana Maléřová a na jeviště přišli zástupci patnáctiletých se třemi velkými dřevěnými loutkami, které představovaly symboly vzájemné sounáležitosti (Mušketýr), spravedlnosti a naděje (Don Quijote) a radosti spojené s chytrostí (Šašek). A představení začalo. Na jevišti se postupně vystřídalo 42 účinkujících, zpočátku přicházeli ti nejmenší, nejmladšímu bylo šest let.
"Vezmi žlutou tužku, namaluj s ní dres.
A pod dresem Juliska, sláva, jsi fotbalista!"
Vlastně se začal příběh o tom, jak roste báseň a jak v Dukle roste fotbalista. Od dětských říkanek a hravosti až k dospělým náročným textům. A jak osobní básně to byly, napovídají už jejich názvy Rytíř bez bázně a hany Petr Fišar, Píseň fanynky pro Michala Kolomazníka, Pohádka o Havlasovi, Mušketýrská motlitba pro Pedra Malého a další. Postupně byly v básních vtipně i dojemně, slovy poetickými i jadrnými, osloveny víc jak dvě desítky trenérů. Hráči popsali i své "Letní soustředění na téma Oheň, voda, země, vzduch", sedmnáctiletí zase své "Zimní soustředění co mělo kule," vždyť jejich trenér se jmenuje Kulvajt. Vedle původních básní se objevily i parafráze slavných autorů, šlo o nejnáročnější texty co se týká interpretace a ujali se jich hráči ročníku U16. A tak v básni Zúčtování se špatnými trenéry se ozýval Petr Bezruč či ve zdramatizované Tragické baladě o červené kartě zase Karel Jaromír Erben. Ve finále už báseň i hráči dospěli. Přišlo na řadu Slovo kapitána našeho A týmu Marka Hanouska: "Myšlenky derou se mi do těla, že je ten fotbalový život nádhera. Prožil jsem letos zdravotní problémy, je to však jen splátka z velké odměny. Zranění přijdou a zase zmizí, však hra zůstává a láska ryzí. Až jednou přijde konec a za posledním zápasem spadne opona, řeknu jen, díky, fotbale, a hluboká poklona. Teď však jsem plný sil a Dukly kapitán, už vím, že vítězství se slaví, však na prohry je každý sám. Na tátu myslím, čím vším mi byl, snad jsem ho ještě potěšil. Tak trochu jiný klub, je Dukla naše, hrdost, radost, sílu, každý z nás v ní našel." A pak se vše zase vrátilo na začátek, přišli dva kluci jedenáctiletí, aby kruh byl dokončen: "My jsme kluci z jedné party, Dukly Juliskové, hráli tu už jako borci naši tatínkové. Dědečkové si tu hráli, je to kdysi, slavnou dobou dané, Masopustovi a jeho partě babičky tu zašívaly dresy roztrhané."
No a úplně na závěr všichni přítomní diváci i aktéři představení povstali a sálem se nesla hymna klubu Sláva Dukly věhlasná.
Spolu s hráči a hráčkami Dukly účinkovala v představení i herečka Tereza Pokorná, která dojatá a především pobavená vyslovila jediné přání. "Ty skvělé texty se musí dál dostat ke čtenářům, je neuvěřitelné, co může vzniknout ve fotbalovém klubu a svědčí to o jeho velké síle a jedinečnosti. Bylo mi radostí opět s Duklou spolupracovat a už dobře vím, proč je Dukla tak trochu jiný klub."
Připravujeme pro Vás video z celé akce a samozřejmě už přemýšlíme, jak texty zachovat a vyslat k těm, kteří neměli možnost představení navštívit nebo by si je rádi přečetli.