Od prvního dne se kluci věnovali nejen celodenním pohybovým aktivitám, ale zároveň využili možnost poznat historii a kulturu italského města Bari a jeho okolí. V podvečer se odehrávala turnajová utkání. Organizace samotného turnaje měla výbornou úroveň a atmosféru na stadionu si užívali všichni přítomní.
Naším dorostencům se podařilo postoupit až do finále, kde ve vyrovnaném utkání dokázali vstřelit jednu branku, která znamenala vítězství v turnaji.
Výsledky utkání
Atletico Bari - FK Dukla Praha 0:7
Branky: 22. Houha (Vácha), 26. Veniger (Ferreira), 30. Jizba (Vácha), 31. Jizba (Pelc), 40. Studnička (Veniger), 42. Popovič (Studnička), 44. Rogers (Trávníček).
G. S. Fesca Bari - FK Dukla Praha 0:2
Branky: 5. Fyman (Trávníček), 18. Rogers (Kadlec).
Semifinále: Polimnia Falcko - FK Dukla Praha 0:0 (pen 2:3)
Finále: Quartieri Uniti Bari - FK Dukla Praha 0:1
Branka: 51. Rattay (Trávníček).
Nejlepším hráčem turnaje zvolil manažer FIFA Antonio Burdi hráče Dukly Praha Viktora Venigera.
Trenér Richard Polák: „Chtěl bych poděkovat klubu a hlavně rodičům, za poskytnutí těchto krásných společných prožitků.“
Fotogalerie z turnaje
NEWSPAPER ’LA GAZZETTA DEL MEZZOGIORNO‘ 25.7.16 - PŘEKLAD
Hostem v těchto novinách se svým týmem na turnaji v Capurso
Ve znamení Dukly
Pohádka pražského trenéra, Antonia Console z Bari. Z amatérských hřišť v Apulii na lavičku kategorie U17.
Existují různé druhy migrantů. Ti fotbaloví jsou vždy tak nějak speciální. A pokud se jedná o migraci mezi Prahou a Bari, a navíc je mezitím i fotbal, tak je mimořádnost zaručena.
Antoniovi Console je 26 let a vždy hrál fotbal v okresních týmech (Noicattaro, Laterza, Gioia, Cellamare, Capurso) a vždy tvrdě pracoval. Právě v Praze, v českém hlavním městě, brzy našel zaměstnání. Nejprve v jednom call centru v turistickém sektoru a poté v hoteliérství. V průběhu pár měsíců se stává manažerem jednoho z hotelů.
Poté se však ozval hlas jeho srdce. Na pobídku svého otce se vrací do Bari, ale to není vše. Enzo Carbonella a jeho Ostuni ho volá. Mezitím získá licenci trenéra UEFA B, což není vyvrcholení jeho snů, ale teprve začátek, tak trochu křižovatka shovívavého osudu: Ostuni zmizí a vypadá to na promarněnou šanci života, avšak... „Potkal jsem kamaráda, který má jiného kamaráda (to se tak většinou stává, v dobrém i ve zlém) a ten mi povídá: seznámím tě s manažerem jedné důležité společnosti.“
Je to Dukla, jeden z nejstarších klubů hlavního města bývalého Československa. Tým, kde hrával Josef Masopust, Zlatý míč v roce 62. Fotbalový klub Dukla Praha se zrodil v roce 1948, přijal jméno Dukla v roce 1956 a rok poté se zúčastnil prvního Evropského poháru a za jedenáct let byl vyřazen v semifinále od Celtic Glasgow. Vyhasne v roce 1996, aby byl oživen o roky později.
V pátek zahájí Českou ligu na stadionu „Na Julisce“ utkáním s Teplicemi, což je první tým Josefa Masopusta.
„Jsou hrdí na svou historii. Na schůzku jsem šel se staženým žaludkem a popravdě řečeno jsem byl docela skeptický. Ihned jsem nabídku přijal. U nás se mluví o „projektu“, kouzelné slůvko, které je často jen prázdnou krabičkou. Dukla ale jeden projekt opravdu má a realizuje ho, krok za krokem, rok za rokem, aniž by zapomněla, že od roku 64 do roku 80 vyhrála šestkrát turnaj Viareggio.
Consolemu je svěřen národní dorost U17. Po mezinárodním turnaji v minulém červnu, právě v českém městě, je nyní poprvé v Apulii při výkonu svých funkcí. Šestnáctiletí hráči Dukly se zúčastnili turnaje v Capurso, který byl zorganizován Antoniovým tatínkem (Matteo Console, vedoucí týmu Atletico Bari), na stadionu, který je od února územním federálním centrem. Netřeba zmiňovat, že Dukla na turnaji všechny předčila.
Nostalgie? „V Praze jsem ihned našel práci v turistickém sektoru a těmito zkušenostmi s fotbalem se toho hodně učím.“
Je to příběh Antonia a úprku italské kapacity do zahraničí.