clanek-1
  • Rozhovory

  • 15.07.2016

Jan Šimůnek: „Chtěl jsem mít z fotbalu radost"

Po devíti letech strávených v Německu zatoužil po návratu do rodné země. Jak sám přiznává, peníze nejsou ve fotbale vším a člověk se musí cítit šťastný. Zkušený obránce Jan Šimůnek se ve svém úvodním rozhovoru rozpovídal o ambicích, ostatních nabídkách, které měl a i o možnostech Dukly pro nadcházející sezonu.

Po mnoha letech strávených v Německu se vracíš zpět do českého fotbalu. Co především stálo za tvým rozhodnutím?

Především za tím stálo to, že jsem chtěl být šťastný a mít radost z fotbalu, což jsem poslední měsíce nebo rok nebyl. Změnil se tam trenér a s novým jsme si úplně nepadli do oka. A když jsem neměl radost z fotbalu a potřeboval jsem podpořit, tak to bylo složité, protože vlastní rodinu nemám a moji rodiče a sourozenci žijí v Praze. Všechen čas jsem musel trávit sám a bylo to pro mne opravdu těžké. V ten moment si opravdu člověk uvědomí, že peníze nejsou všechno a že člověk musí být v první řadě šťastný a proto jsem se takto rozhodl, i když jsem měl ještě v Bochumi smlouvu na jeden rok, ale tu jsem vypověděl, jelikož už jsem v tomto, co popisuji, pokračovat nechtěl.

Měl jsi ještě jiné nabídky, kromě té od Dukly?

V době, kdy jsem trávil dovolenou v Praze, se toho okolo mě hodně „vyrojilo“. Kladl jsem si stále otázky, co pro mne bude nejlepší volbou a to rozhodování nebylo jednoduché. Samozřejmě jsem slyšel od různých lidí názory, ať se do Čech nevracím a zůstanu ještě nějaký čas v Německu. Druhá skupina názorů ale potvrzovala mé úvahy o tom, co jsem popisoval v první otázce, tedy když nejsem šťastný v Německu, tak ať odejdu. Například můj táta by mne nejraději viděl ještě v Německu, a i když vím, že bych ještě na první Bundesligu měl (měl jsem nabídku z SV Darmstadt 98), tak jsem se rozhodl vrátit se do českého fotbalu. Možná i z toho důvodu, že jsem toho v něm moc neodehrál.(směje se) Další nabídky byly ze Slovanu Bratislava a ze třetí německé ligy, ale já jsem se chtěl definitivně vrátit domů. Nabídka Dukly byla zajímavá, cítím se tu skvěle, je tady výborná parta, tréninky jsou super, samozřejmě podmínky jsou ve srovnání s Německem o něčem jiném, ale momentálně jsem šťastný, mám radost z fotbalu a na trénincích se směju, což mi před tím hodně chybělo. Jsem si jistý, že zde budu šťastný v osobním životě, a když se vám daří v osobním životě, tak se to vždy promítne i do toho fotbalového. Neříkám, že není žádná možnost se vrátit ještě někam do zahraničí, ale momentálně jsem tady a těším se na novou sezonu.

Sledoval jsi výsledky Dukly v průběhu minulé sezony?

Musím říct, že jsem výsledky moc nesledoval. Maximálně jsem sledoval výsledky českých klubů v pohárech. Co se týká české ligy, tak jsem sledoval občas tabulku. Mám fotbal samozřejmě rád, občas se kouknu na nějaké zápasy například Ligy mistrů, ale nejsem ten typ člověka, který by přišel domu a začal projíždět internetem a sledovat úplně všechno. V mém životě není fotbal tím jediným, co by mne zajímalo a po trénincích jsem se věnoval i jiným zájmům.

Jak se zatím cítíš v přípravě?

Začátek byl šílený, ale nyní se již cítím daleko lépe. Odehrál jsem utkání s Budějovicemi, do kterého jsem naskočil po pětitýdenní dovolené a lehce mě poté tahal sval. I když jsem se během dovolené individuálně připravoval, tak ten začátek přípravy pro mě byl opravdu náročný. Musím říct, že zde s Lukášem Stránským (kondiční trenér) děláme i věci, které jsem z Německa neznal, takže moje tělo si na to musí nejprve zvyknout. Každým dnem je to lepší a lepší a v posledním zápase jsem odehrál celých 90 minut a cítil jsem se super.

Jak ses zatím dokázal sžít s týmem?

Jak jsem již říkal, tým a vztahy jsou tu super. Navíc mne teď ještě více potěšilo, že s námi začali trénovat Jirka Jeslínek, Ondra Kušnír a Kuba Podaný, se kterými jsem hrál ve Spartě v dorostech i v áčku. Například Jesliho znám od nějakých 13 nebo 14 let. Zatím jsou tady na zkoušce, ale moc bych si přál, aby tu zůstali. Myslím, že by nám pomohli a měli bychom tu s nimi super partu.

Zahájili jste soustředění v Rakousku, čekají vás tři týmy, na kterého soupeře se těšíš nejvíce a proč?

Těším se určitě na všechny 3 soupeře, ale nejvíce na Krasnodar s Norwichem. O Norwichi ani nemusíme mluvit. Druhá anglická soutěž má své jednoznačné kvality a i finanční zázemí. Krasnodar už má za sebou také nějaké to pohárové vystoupení, takže to jednoznačně budou soupeři, kteří nás prověří.

Jaké vidíš šance Dukly pro nadcházející ročník fotbalové ligy?

Samozřejmě uvidíme podle toho, jak se nám podaří začátek ligy, ale jak jsem již zmiňoval, hrozně dlouho jsem tu nebyl, tak se neodvážím říct, na jaké příčky máme. Vím, že kluci kteří tady jsou, mají kvalitu. Věřím, že o sestup hrát rozhodně nebudeme. (směje se) Pamatuji si, že když jsme s Wolfsburgem vyhráli Bundesligu, tak jsme si také nedávali žádné cíle na sezonu. Jeli jsme zápas od zápasu a po půlce sezony jsme byli na 8. nebo 9. místě, ale nakonec jsme skončili první, protože jsme šli do druhé poloviny bez jakýchkoliv cílů. Myslím, že je možné všechno. Jsou tady kluci, kteří chtějí něco dokázat a ukázat se.

Přicházíš v ideálním fotbalovém věku. Čeho bys rád s Duklou dosáhl?

Co si budeme povídat, chtěl bych dosáhnout na ten nejvyšší stupínek, ale musíme být realisté. (směje se) Je tu Sparta, Slavie, Plzeň a další kluby, které jsou trochu jinde. Ale my tento hendikep můžeme dohnat vůlí, motivací a bojovností. Znám to z Německa, kde i milionářské kluby dokážou prohrát proti týmům, kde se hráči rvou o úspěch a mají vůli něco dosáhnout. Já sám za sebe chci některým lidem dokázat, že i když jsem nebyl dlouho na očích, že jsem fotbal hrát nezapomněl a že jsem tam nebyl náhodou.