Patriku, jak sis užil světový šampionát?
Výborně. Akorát mě mrzí ten poslední zápas, ve kterém jsme proti Uzbekistánu nepodali dobrý výkon, takže se nám nepodařilo postoupit ze skupiny.
Sice jste nepostoupili, ale zdá se, že český fotbal ve světové konkurenci obstál. Ani trenér Csaplár nebyl ze hry samotné zklamaný. Souhlasíš?
Myslím si, že první dva zápasy proti Spojeným státům a Novému Zélandu jsme hráli velmi dobře. Třetí zápas nám však nevyšel. Také je potřeba říct, že nám chyběli čtyři klíčoví hráči, kterým nebylo dobře. Ale na to se nechceme vymlouvat. Každopádně vyřazení je pro nás zklamáním.
Trenér Csaplár si postěžoval na to, že spousta fotbalistů – nikoliv českých – na turnaji polehávala, simulovala a záměrně zdržovala. Vnímal jsi to stejně?
Pan trenér Csaplár tohle nemá rád. Ani když jsme vedli, tak jsme nezůstávali dlouho na zemi. Jenže jsme byli téměř jediní. Sice nás brali křeče, ale nenechávali jsme se kvůli nim dlouze ošetřovat jako Američané nebo Uzbekové.
Jak byl turnaj zorganizovaný? Většina hráčů si pochvalovala krásné stadiony.
Klobouk dolů před organizátory, všechno jim vyšlo výborně. A stadiony? Nádhera! To bylo něco úžasného.
Jak se ti líbilo samotné Mexiko?
To je úplně jiná země než Česko. Prý je tam velká zločinnost, takže jsme neměli nikam chodit sami. A když jsme vyrazili někam ven, byla s námi policie. Jak říkám: úplně jiný svět.
Odvezl sis také nějaký zajímavý zážitek, který ti vydrží na celý život?
Fanoušci byli úžasní! To je pro mě ten nejkrásnější zážitek. Nevím, proč Mexičané fandili zrovna nám, ale byli skvělí. Na to nikdy nezapomenu.
A co sis přivezl jako suvenýr?
Takové malé sombrero.