Po odchodu do Plzně zažil velký kariérní vzestup a náhlý pád. Důvodem bylo zranění v barážovém reprezentačním utkání U21 proti Rusku Od té doby se dává dohromady. S Duklou absolvoval soustředění na Kypru, pak trénoval v Plzni a dnes je zpět na Julisce!
Když by jsi měl začít od konce tady na Julisce, jak probíhala plzeňská „štace“?
Od přestupu a následného zranění Dana Koláře, jsem v Plzni dostal šanci hrát. A řekl bych, že jsem ji chytil za pačesy a dal i nějaké branky, pak ale přišlo to zranění.
Připomeň nám, co přesně se stalo?
Zranil jsem se při zápase s reprezentací do jednadvaceti let. Přetrhl jsem si křížové vazy v koleni a musel na operaci. Po ní jsem podstupoval rehabilitaci tady v Praze na Chodově a v zimě odletěl s Duklou na Kypr, kde jsem mohl pokračovat v rekonvalescenci s Tondou Čepkem.
A pak?
Pak jsem se postupně zapojoval do tréninkového procesu v Plzni a na konci sezóny jsem byl připravený hrát nějaký zápas a chodil s klukama poslední tři utkání na střídačku.
Ale oslavu mistrovského titulu jsi si užil,ne?
Mistrovský titul jsem si užil se vším všudy. Myslím si, že i já mám na něm nějaký podíl, přeci jen jsem za Plzeň odehrál do zranění deset zápasů.
Jak vznikla myšlenka s hostováním v našem klubu?
V letní přípravě jsem tomu dal všechno, abych se prosadil, což se nepodařilo a teď jsem tady. Momentálně asi na dnešní Plzeň nemám a doufám, že tady na Dukle se vrátím zpátky do formy, v jaké jsem byl, když jsem odtud odcházel. A zároveň pomoci klukům, abychom byli co nejvýš.
Přemýšleli jste i o jiných možnostech, kam odejít hrát?
Zvažovali jsme i jiné možnosti, ale kdyby bylo na mě, šel bych zpátky do Dukly už před sezonou, protože jsem viděl v Plzni svou pozici, že jsem tam zbytečný a klukům nemám momentálně co dát.