Návštěvníci posledního domácího zápasu, smutného to zápasu zásluhou prohry s Viktorií Plzeň, mohli v Hlasateli z Julisky ve fanouškovském okénku zaregistrovat, že naši fanoušci při svých výjezdech za Duklou nejenom fotbalem živi jsou, ale mají možnost prožít i jiné okamžiky a setkat se se zajímavými lidmi.
Jedno takové setkání prožila část našich fanoušků po zápase v Příbrami. Vraťme se tedy do toho dne, odmysleme si smolnou remízu a slovy Michala si připomeňme o co tehdy šlo.
Po skončení zápasu se postupně trousíme k parkovišti, když v tom slyším menší rozruch a jeden z členů našeho kotlíku k nám volá: "Kdo z vás je z Říčan?" V duchu si říkám: "Super, někdo nám asi poničil auto", ale skutečnost není až tak děsivá. Jenom trochu.
Na parkovišti stojí cizí pán s obrovským ruksakem a hned se mě ptá, jestli mluvím německy nebo anglicky. Odpovídám, že anglicky a on mi začíná vysvětlovat, že přijel stopem z Düsseldorfu jen kvůli tomu, aby viděl zápas "nové" Dukly a poté (opět stopem) že pokračuje směr Brno-Bratislava-Sofia, kde ho v bulharské metropoli čeká za 6 dní další zápas. A jelikož viděl během zápasu naší říčanskou vlajku na plotě za brankou, tak si v mapě našel polohu našeho města a ptal se nás, zda-li bychom ho kus cesty nesvezli a nevysadili na benzinové stanici někde u Říčan, na dálnici D1. Mám sice plné auto, ale s kolegou Wripem jsme okamžitě udělali menší přeskupení sil a rázem už Němec sedí spokojeně na zadní sedačce mého auta a jeho bágl se povaluje v kufru.
Před odjezdem nám kolega Wotan ještě stihl udělat společnou fotku a náš stopař nás obdaroval svojí vizitkou, kde stálo v překladu: "Gratulujeme, právě jste se seznámili se Stephanem Schleiem, rekordmanem zapsaném v Guinessově knize rekordů".
Pak nám Štefan upřesnil, že minulý měsíc na Faerských ostrovech ostrovech oslavil 40 let na cestách po světě stopem. Za tu dobu najel, vlastně nastopoval přes 1,5 mil. kilometrů. Na oplátku mu dáváme naše duklácké samolepky a vyrážíme na cestu.
S jednou přestávkou na piknik, kde se svým skandováním „DUKLA PRAHA!“ včlenil naprosto spolehlivě do našich řad, ho nakonec vysazujeme na dálnici až za Benešovem, za což nám je moc vděčný. Popřejeme si hezkou cestu a my míříme zpět do Říčan, zatímco Štefan pokračuje dále do světa.“