Odchovanec východoslovenského Humenného naskočil v ročníku 2016/2017 kvůli těžkému zranění kolenních vazů pouze do 3 utkání. Celkem zatím za dejvický tým nastoupil do 11 ligových klání. Ačkoliv je mu teprve 23 let, patří mezi služebně starší hráče Dukly, do níž zamířil již na jaře 2014 ze slovenských Michalovců. Před přestupem do české metropole hrával také za slovenské reprezentační výběry U17 a U18.
„Róbert přicházel do Dukly s obrovským potenciálem, který na začátku svého angažmá potvrzoval, ale vinou zranění ho nemohl rozvinout ještě více. Věříme, že pokračováním v našem klubu a stabilizací jeho zdravotního stavu se jeho fotbalové kvality projeví a naplní očekávání, které jsme v době jeho příchodu měli,“ uvedl sportovní ředitel Günter Bittengel.
"Cestu jsme tentokrát absolvovali společně s kluky z Teplic a Slavie, netrvalo dlouho a v autobuse se vše promíchalo. Po večerním příjezdu do Reutlingenu si kluky ze všech tří klubů převzaly hostitelské rodiny," začal vyprávění trenér Patrik Zeidler.
"V sobotu nás pak v základní skupině čekaly 3 německé kluby a silný PAOK Soluň, bohužel ani jedno utkání jsme nezvládli, vstřelili pouze jednu branku a obsadili 4. místo.
V klíčovém utkání o postup do horní části turnajového pavouka jsme zvládli a pevně doufali ve zlepšené výkony ve druhém hracím dni, ale opak byl bohužel pravdou.
Pokračovali jsme ve hře bez chuti, nápadu a nasazení. V situacích, které jsme po většinu sezony dokázali řešit s chladnou hlavou, si kluci najednou nevěděli rady, často zakopávali o míč (bohužel velikosti č. 5) a téměř se nedostávali ani do zakončení. Když už jsme si gólovou šanci vytvořili, naložili jsme s ní nekoncentrovaně, zbrkle a často i příliš ledabyle. Konečné 23. místo je pouze odrazem našeho herního projevu, který jsme ve Stuttgartu zanechali. Nicméně zkušenosti (ubytování v hostitelských rodinách, kontakt s kluky z Juventusu, odlišná pravidla a možná i ponaučení se ze zbytečné nervozity), které kluci během celého turnaje získali, jsou k nezaplacení."
FK Dukla Praha - Spvgg 1897 Cannstatt e.V. 0:0
FK Dukla Praha - 1.FC Lauchhau-Lauchäcker 04 1:1
FK Dukla Praha - FC Memmingen 1907 e.V. 0:2
FK Dukla Praha - PAOK Soluň 0:0
FK Dukla Praha - FV Olympia Laupheim 2:1
FK Dukla Praha - Slavia Praha 0:2
FK Dukla Praha - Botev Plovdiv 0:2
FK Dukla Praha - BWB 03 Bath 0:2
FK Dukla Praha - Honvéd Budapešť 1:3
FK Dukla Praha - FC Memmingen 1907 e.V. 0:0, na penalty 2:0
Očima čísel:
Dukla Praha B získala v 18 zápasech celkem 38 bodů. Nastřílela 58 branek (3. nejvíce v divizi) a obdržela 15 branek (nejméně v divizi). Nejlepší střelkyní týmů se stala Veronika Pýchová se 17 trefami (4. nejlepší v divizi).
Před Duklou skončily AFK Slavia Malešice a FK Bohemians Praha, které byly v této sezoně největšími konkurenty našeho B-týmu. Ve vzájemných zápasech si vedla lépe Dukla, ovšem po ztrátách s týmy z druhé poloviny tabulky se tým Jakuba Kowolowského nakonec propadl až na třetí pozici.
Nový tým
„V létě se na Julisce hlásilo hned několik nových hráček, které posílily náš tým. Příprava nám vyšla na výbornou, měli jsme stoupající tendenci a musím konstatovat, že jsme měli velmi silný kádr. Skládat takový tým z mnoha nových hráček sebou nese určitá úskalí, kterým jsme se snažili předejít. Potenciál týmu byl obrovský a bylo jen na mě, jak tým v sezoně povedu. Jsem rád, že jsem poznal další skvělé fotbalistky,“ začal Jakub Kowolowski.
Půlmistr – aneb přezimování na samém vrcholu
„Dominovali jsme v každém utkání, podzim byl pro nás přijatelný. Mrzela mě prohra v Malešicích 1:2, kde se nám herně dařilo asi nejméně a také ztráta v Poděbradech, kde jsme brali bod za remízu 0:0. Přesto jsme si vybojovali první příčku, a tak cíl v zimní přípravě zesílil,“ hodnotil Jakub Kowolowski podzim, „chtěli jsme postup do vyšší soutěže.“
Velké množství hráček v utkáních
„Během celé sezony zasáhlo do divize přes 40 hráček, kdy náš kádr doplňovaly hráčky A-týmu či prvoligových dorostenek. Hodně komunikujeme směrem k obsazení hráček z áčka do béčka a v tomto směru cítím čím dál lepší spolupráci. Všechno také ukazuje, že Dukla opravdu roste a já jsem nadšen, že mohu být součástí toho všeho.“
Zesílení realizačního týmu
„Do týmu jsem si přivedl kolegu, kterého jsem potkal na vysoké škole v Brně – Tomáše Dostála. Dnes mohu říct, že jsem velmi mile překvapen, jak oba fungujeme. Snaží se být na všem, spolupracujeme, jsme v kontaktu denně. V tomhle to pro mě bylo nové, komunikace a debata s týmovými kolegy, cítil jsem, že je třeba zkvalitnit tréninkový proces i tímto způsobem a jsem velmi rád, že tvoříme nyní trenérské duo.“
Tréninkový proces v béčku
„Jsem typem trenéra, který miluje práci na hřišti. Přímý kontakt, účastnění se dění na tréninku, to je mé. Velmi rád trénuji, bavím se fotbalem, jako to mají i hráčky. Nelíbí se mi, pokud se trénink fláká, nebo nevychází dobrý počet. Jsem v tomto směru trochu náročný, ale tři tréninky týdně plus zápas a další komunikace na trase trenér – hráčka je mým chlebem. Velmi si cením těch hráček, které docházejí do všech tréninků a jejich docházka se blíží 100 %. To ony se podílejí na tom, že mě to tu tak baví.“
Jarní propad
„Ať chci nebo nechci, musím říct, že na jaře se nám všem něco nepovedlo. Nastalo několik situací, které se neřešili hned a jiným způsobem, a to byl možná nakonec největší průšvih. Byl jsem zklamán situací, která nastala. Postrádal jsem týmovou dynamiku a známky pozitivního přístupu. Jsou to věci, které se po skončení sezony vyřešili a já jsem rád, že to máme za sebou. Zejména poslední dvě utkání s Poděbrady a Libercem se hrubě nepovedly po výsledkové stránce. Prohry 0:1 a 1:2 byli pro mě největším sportovním zklamáním, které jsem jako trenér zažil. Poučení jsem si vzal nejen z toho, ale i jak přistupovat k některým situacím.“
Postup do ČFLŽ a další sezona
„Je to pro mě náplast za celý ten rok. Po výsledkové stránce samozřejmě hodnotím sezonu jako neúspěch, tým měl kvalitu na lepší umístění a zejména průběh jara se nám nevydařil. Postupu do ČFLŽ si velmi vážím, i přesto, že se nám nepovedl na hřišti. Je to další mezník pro mě a jistě i pro některé hráčky. Již nyní plánujeme program do letní přípravy, které se nemohu dočkat.“
„Chtěl bych na závěr poděkovat hráčkám, také vedení, díky kterému jsem si užil další skvělý fotbalový rok na Dukle a také všem, kteří nás podporovali nejen na zápasech. Vyhlížím další sezonu a věřím, že vše půjde podle mých představ. Začínáme nanovo,“ zakončil povídaní Jakub Kowolowski.
A mužstvo německého klubu, založeného roku 1992, hraje čtvrtou nejvyšší fotbalovou soutěž. V posledním odehraném ročníku vybojovalo 8. místo s aktivním skóre 41:33 a ziskem 48 bodů.
Jde tak trochu o "českou kolonii". Na soupisce můžeme najít hned několik českých jmen jako jsou například Milan Matula, Luboš Loučka, Jan Penc a Jaroslav Dittrich, novou posilou se stal Štěpán Vachoušek, s kterým jsme se loučili v Teplicích, a nám duklákům je jistě známý Josef Marek, který je nejlepším střelcem týmu v právě skončené sezoně 2016/17.
Utkání se odehraje v sobotu 1. července od 11 hodin na hlavním hřišti stadionu v Roudnici nad Labem.
Do Klagenfurtu výprava dorazila v podvečerních hodinách. Absolvovala check-in na hlavní stadionu a přesunula se do kempu. V pátek dopoledne nás čekala dvě utkání. K prvnímu jsme nastoupili proti rakouskému SVG Breitenau/Schwarzau, bohužel holky nebyly ještě po dlouhé cestě rozkoukané a výkon byl hrozný, tak nás soupeřky jasně přehrály. Ve druhém zápase jsme se utkali s německým týmem FC Fasanerie Nord a jasně zvítězili. Odpoledne jsme vyrazili v místnímu jezeru Wörthersee. Většina děvčat předváděla jeden skok za druhým z krásného mola. Po koupání jsme se vrátili do hráčského městečka (stadion), vychutnali si večeři a čekali na uvítací ceremoniál. Nádherná akce, každá země prošla před famózní diváckou kulisou přes stadion za doprovodu národní hymny. Po ceremoniálu všichni padli únavou ke spánku.
Sobotní ráno jsme vyrazili procházkou do Minimundus (zmenšeniny světových památek). Za pár hodin jsme zvládli procestovat celý svět J. Odpoledne jsme se přesunuli opět na hřiště, kde si holky bez problémů poradily s americkým týmem AIST a nakonec i zvládly zvítězit nad maďarskými Viktoria FC Szombathely. Po večeři jsme zvládli ještě uvolnit svaly opět ve Wörthersee.
V neděli už v 9 hodin jsme se utkali s dalším maďarským týmem Kelen SC, bez problémů jsme zvítězili. Následovalo sbalení kempu, oběd a sledování zápasů na hlavním stadionu, kde jsme ve 13 hodin měli nastoupit i my. Bohužel před 12 hodinou obloha zčernala a nad Klagenfurtem se prohnala skoro dvouhodinová vydatná bouřka. Ta znemožnily dohrát veškeré zápasy. Rakousky tým SVG Breitenau/Schwarzau chtěl umístění dle skupinové tabulku. My jsme trvali alespoň na pokutových kopech. Organizátoři rozhodli pro dvě první místa. Černá závěrečná tečka nám zkazila závěr, ale nenechali jsme si zkazit famózní čtyřdenní akci a se smíchem jsme se vrátili domů.
FK Dukla Praha – SVG Breitenau/Schwarzau 0:3
FK Dukla Praha – FC Fasanerie Nord 4:0 (Lišková 2x, Hrdličková, Žáková)
FK Dukla Praha – AIST 3:1 (Lišková, Chaloupková, Hrdličková)
FK Dukla Praha – Viktoria FC Szombathely 1:0 (Hrdličková)
FK Dukla Praha – Kelen SC 4:0 (Lišková 2x, Pilná, Hrdličková)
Hráčky: Fojtíková, Hrdličková, Chaloupková, Kaplanová, Krůtová, Lafková, Lišková, Maulová, Nováková, Pařízková, Pilná, Potěmkina, Teissigová Si., Veverková, Zelenková V., Zelenková R., Žáková
Maruška Sůrová – trenérka: „Poslední tečku za sezónou jsme se letos rozhodli udělat v zahraničí a myslím, že se to velmi vydařilo. Holky vypadaly spokojeně a až na první zápas jsem s předvedenou hrou, nasazením a vystupováním velmi spokojena. Na to, jak o velkou akci šlo, bylo vše velmi dobře zorganizované. Mrzí mě, že se nemohlo pro nepřízeň počasí sehrát finálové utkání. Nejvíce mě mrzí, že většina holek mohla poprvé a naposled zažít, jaké je to nastoupit v tak velkém stánku a slyšet při nástupu hymnu své země. Bohužel trenér soupeřek se nechtěl pustit ani do penaltového měření a tak organizátoři rozhodli pro dvojí první místo. Netvrdím, že bychom finálový zápas vyhrály. Soupeřky nás ve skupině porazily. Byl to náš první zápas a holky se pořádně ani nerozkoukaly. Ale přesto zažít tu atmosféru a získat zkušenosti z finálového boje je k nezaplacení. Jsem ráda, že jsme cestu podnikli a mohli se zase poznat z jiného soudku. Děkuji všem zúčastněným a za pomoc Ondrovi Havlasovi a Honzovi Podolákovi.
Na závěr bych chtěla ještě jednou všem děvčatům poděkovat za skvělou sezónu, kterou jsme spolu strávily. Holky, jste moc fajn.“
Na celou sezonu 2016/2017 zavzpomínali trenéři Jakub Kowolowski a Zuzana Košatková, kteří se přesouvají společně s ročníkem 2006 do kategorie mladších žákyň WU13.
O letošním kádru hráček
„Jsem velmi rád, že se mnou na Dukle roste i jedna éra mladých děvčat, přesně ročník 2006, které vedu od samého začátku, co jsem zde. Letos s nimi byly dívky ročníku 2007 a byla to skvělá parta. Vždy je po roce těžké opouštět někoho, všichni máme krásné zážitky a vzpomínky, které by měly být nejsilnější. Věřím, že se holky nejen po fotbalové stránce budou nadále posouvat, ale i po té osobnostní“, začal Jakub Kowolowski.
Zuzka Košatková doplňuje: „Na začátku sezóny se na letním soustředění společně sešly ročníky 2006 a 2007. Holky rychle vytvořily dobrou partu a mezi některými vznikla silná přátelství. Společně s námi holky zažily spoustu nových věcí, ať už fotbalových nebo mimofotbalových. Na soustředěních, turnajích, společných akcích i - obyčejných - trénincích“.
O fotbalových trénincích
„Teprve letos se na podle dění v klubu zvýšil počet tréninků v týdnu ze dvou na tři, určitá hrstka hráček dokázala navštěvovat všechny akce, které jsme měli v plánu“, pokračoval Jakub Kowolowski, „to bylo přínosné zejména pro ně, za celý rok udělala každá z hráček určitý posun, někdo výraznější, někdo začal dospívat – v hlavě – byla na holkách vidět už i fotbalová inteligence. Snažili jsme se již do tréninkového procesu zapojit více herních cvičení, stejně tak pozičních her, souběžně s důrazem na pohyb 1:1, 2:1, 3:1 a neustálým kontaktem s míčem. Do budoucna to všem jistě pomůže.“
O zážitcích na společných akcích
Zuzana Košatková: „Kdo může říct, že sjel celou prázdnou sjezdovku po zadku? Kdo si zvykl na pravidelné letterboxy na soustředěních klidně i po pás ve sněhu? Kdo brzo ráno společně vyrážel vlakem na turnaje a po cestě se rozhodně nenudil? Právě naši Mimoni. Je radost trénovat holky, u kterých je vidět, že je fotbal baví a těší se na každý trénink i zápas. Od léta ročník 06 bude hrát s 05 a ročník 07 s 08, za rok se však oba ročníky opět sejdou, tentokrát v mladších žákyních. Já jen doufám, že jim radost a nadšení vydrží a že ještě přidají spoustu společných zážitků“
„Máme samozřejmě rádi každou chvíli s holkami, ale abych tady nefrázoval, vytáhnu naše společná soustředění, která mají naprosto senzační úspěch a je to něco, kvůli čemu se dokáži těšit již na další. S holkami se vracím do dětských let a zahraji s nimi plno her, zablbnu, je to prima. Je to tak ale správně, kdybych nebyl střelený, nemohl bych trénovat děti,“ dodává Jakub Kowolowski
O zápasech proti klukům a holkám
Jakub Kowolowski: „Musím se přiznat, že jsem velmi mile překvapen, jak se hráčky prezentovaly v utkáních proti klukům v pražské soutěži, stejně tak proti dívkám v turnajích. Celkově se naše přípravka posouvá výše. Je znát, že holky začínají vnímat prostor kolem sebe a dokáží pomalu i přihrávat do pohybu, anticipují některé herní situace a jejich herní inteligence výrazně roste. Ačkoliv to vnímám jako přirozený vývoj, podepisuje se na tom faktu, že se v zápasech vyrovnáme soupeřům a v dívčích soutěž jsme po kombinační stránce jasně dominovali, vyjma tedy finálového turnaje.“
O rodičích
„Tady se se Zuzkou shodneme, že to je největší překvapení pro nás, jak skvělé rodiče máme. Poznal jsem je za tu dobu, co s holkami jsem a velmi si jich vážím. Cítím, že nám věří a jejich důvěry si velmi ceníme. Tímto bychom rádi ještě jednou poděkovali všem veřejně – jste skvělí,“ řekl Jakub Kowolowski.
O budoucí sezoně WU13
„Je to pro mě něco nového, sedmičkový fotbal jsem ještě nedělal a upřímně se na to těším. Novou zkušenost tak vítám a už očekávám, až se do všeho s novým realizačním týmem pustíme. Čeká nás další dlouhá sezona, věřím, že všichni se budeme podílet na tom, že to kromě velmi skvělé fotbalové zábavy bude i pokrok v této kategorii směrem nahoru. Jak zábavou, tak výkonem,“ zakončil celé povídání Jakub Kowolowski.
Krásné prázdniny všem, prožité ve zdraví a pohodě, přejí trenéři a parta mimoňů, která se jistě opět sejde!
V čínském Weinanu český tým odehraje tři utkání, s Čínou (13.7.), s Uzbekistánem (15.7.) a Japonskem (17.7.).
Pravé křídlo, rychlý útočník a člen našeho A mužstva slavných šedesátých let. V letech 1958–1964 si připsal čtyři starty za reprezentační A mužstvo. Účastnil se OH v Tokiu (1964), kde česká reprezentace získala stříbrné medaile. Odchovanec Hvězdy Trnovany, odkud přestoupil do Teplic, nastoupil vojenskou základní službu v ASVS Dukla Praha v roce 1957. Po jejím ukončení se stal vojákem z povolání. Ligový dres Dukly Praha oblékal ve třinácti ročnících naší nejvyšší fotbalové soutěže a byl autorem 42 ligových branek. Po skončení aktivní hráčské činnosti se věnoval trenérské práci v Dukle Praha, nejdříve na úseku mládeže, poté několik let působil ve funkci asistenta trenéra našeho A mužstva. V letech 1978–1980 byl asistentem trenéra Dr. Josefa Vengloše u reprezentačního A mužstva. Je absolventem FTVS Univerzity Karlovy.
Na jak dlouho jsi podepsal smlouvu s Duklou?
Smlouvu jsem podepsal na 2 roky.
Čeho bys tu chtěl za následující 2 sezóny dosáhnout?
Chtěl bych s Duklou dosáhnout nejlepšího možného výsledku a postavení. Chtěl bych klubu pomoci a zároveň, aby klub pomohl mně. Přál bych si, aby se mnou byli spokojeni jak trenéři a spoluhráči, tak fanoušci.
Máš za sebou angažmá na Slovensku, poté sis zahrál na Kypru. Proč ses rozhodl pro přestup do Česka?
Myslím si, že se tu seriózně pracuje a především je to velký krok v mé kariéře. Česká liga je velmi kvalitní soutěž a rozhodně jsem tímto přestupem neudělal žádnou chybu.
Měl jsi ještě nějaké jiné nabídky?
Ano, nějaké nabídky jsem měl, ale nic nebylo tak konkrétní jako nabídka Dukly. Jakmile se mi lidé z klubu ozvali, tak jsem se nerozmýšlel a nabídku bez váhání přijal.
Komunikuješ velmi dobře slovensky. Co čeština, dělá ti nějaký problém jí rozumět?
Až takový problém to pro mě není, ale samozřejmě je to o něco složitější. Když někdo mluví rychle, tak mám občas problém mu rozumět. Myslím si, že do dvou týdnů si na řeč bez větších potíží zvyknu a pokusím se také mluvit česky. (usmívá se)
Hrával jsi za Myjavu, z které sem na Julisku během zimní přestávky zamířili hned dva hráči, předpokládám, že se s nimi tedy znáš…
Ano, znám a určitě mi to pomůže v zapojení se do mužstva. Chlapci mi s čímkoliv pomůžou, takže to beru jako jednoznačnou výhodu.
V čem je potřeba tedy hledat onu zmiňovanou vyváženost?
V několika aspektech. Prvním je klasický poměr cena výkon, tam je asi jasné přirovnání, které jsem již uvedl. Možná ale ještě důležitější je udržet u hráček tu radost ze hry a také chuť rozvíjet sebe sama. My se v českých podmínkách dostáváme do paradoxní situace, kdy absolutní minimum hráček má motivaci a snahu vyzkoušet si zahraniční angažmá, protože už tak mají v Čechách slušné podmínky. Zároveň se ale poměřují ve stejné soutěži třeba s holkami z lokálních klubů, které chodí na trénink třeba jednou týdně a po něm ještě na pivo s párkem. Takto přeci z logiky věci zpohodlní, zpomalí svůj vývoj a stejně tak i rozvoj celé ženské kopané u nás. Další specifickou skupinou jsou hráčky, které se ani nepoměřují, protože nehrají, ale jsou možná uspokojené onou kvalitou zázemí, že je to nemotivuje třeba vyměnit slušnou výplatu za větší šanci se aktivně zapojit do zápasů a užít si hru samotnou.
A jak se o tuto vyváženost snažíte na Dukle?
Je to samozřejmě těžký a nikdy nekončící proces. Myslím, že třeba ve třech tréninkových jednotkách týdně, již je určitý kompromis a vyváženost. Pro nás je velmi důležité, abychom skládali tým z hráček, které chtějí chodit na tréninky, mají rády fotbal a jsou ochotné pro fotbal něco obětovat. Na oplátku se my musíme snažit jim pomoci tuto oběť minimalizovat, proto třeba zavádíme ony smluvní odměny. Každý přivýdělek, který holkám pomůže, ocení. Zároveň nesmí být žádná finanční odměna jejich primární motivací, proč dělají fotbal. Jakmile se upozadí ta vnitřní motivace a nahradí se vnější, tak je to špatně.
Nemůže být vše ale jen o tom, jak hráčky finančně odměňovat nebo se mýlím?
Samozřejmě, že hlavní je ona chuť do hry. My hráčkám nabízíme servis v podobě tréninkového procesu, materiálního vybavení, zajištění utkání a dalších organizačních nezbytností, zbytek je už jen o holkách. Mluvili jsme o oné vyváženosti, ta nás vlastně provází v mnoha dalších aspektech. My třeba budujeme prostředí, jak pro hráčky, co se neprosadí v českých top týmech, tak pro hráčky, které se do 1. Ligy prokousávají přes nižší soutěže. Tato různorodost přináší pak i různé návyky ve fungování, liší se přístup, osobní cíle atd. Pracujeme s hráčkami pro národní reprezentace a zároveň s hráčkami, jejichž sportovní ambice byly již dávno naplněny a mají hlavně osobní a profesní cíle mimo kopanou. Najít tu rovnováhu je někdy těžké, ale já myslím, že když my jako klub a hráčky jako osobnosti k sobě přistupujeme s respektem, že se nám to daří.
Při poznámce o respektu mi nedá se nezeptat na právě končící období tzv. volných přestupů, jak k němu přistupujete na Dukle?
Já myslím, že to je skvělý nástroj pro hráče a hráčky, aby je nemohly kluby vydírat a držet v šachu. Bohužel, žijeme v Čechách a přístup některých klubů nebo jedinců je zastupujících se mi protiví. Podle mě by to mělo být tak, že se k volnému přestupu klub uchýlí až v momentě, kdy ztroskotají jednání a snaha o domluvu. Samozřejmě to není jen o klubech a funkcionářích, ale i o hráčích a hráčkách. Já osobně ctím strategii a tu neustále opakuji i našim hráčkám, že chtějí-li změnit působení, ať po sezóně korektně přijdou, my jim poděkujeme za služby a s novým klubem se korektně domluvíme. V opačném případě takto vstřícní nebudeme. Naštěstí to je věc hlavně našeho manažera Ondry Havlase, moje pozice je primárně trenérská a s tímto si nemusím tolik lámat hlavu.
Na Dukle se hodně pracuje s dívčí mládeží. Jak se z pozice hlavního trenéra A týmu žen věnujete malým duklačkám?
Upřímně, já osobně moc aktivně ne. Přeci jen A tým „sežere“ celý můj volný čas. Díky bohu tu ale máme Marušku Sůrovou s Ondrou Havlasem, kterým se povedlo něco neskutečného. Vybudovali kompletní mládežnickou základnu za relativně krátkou dobu. Jim a trenérům od mládeže patří velký obdiv. Když si uvědomím, že v takto mladém klubu (ženský fotbal na Dukle je šestým rokem pozn. redakce) máme takřka 160 dívek ve věku do 18 let, tak je to úžasné. Já osobně sleduji hlavně sportovní výkony juniorek, kde se zaměřuji na hráčky s potenciálem pro A tým. Několik hráček s námi bylo na soustředěních, byly nominované i k utkáním a sbírají zkušenosti. Rozhodně chceme do budoucna hráčky z naší mládeže zapracovávat do A týmu, budou ale muset mít odpovídající kvalitu. Také se přiznám, že s oblibou sleduji na sociálních sítích výkony těch našich nejmenších dívek z přípravkových kategorií.
S přípravkami spouštíte i nový projekt, jestli se nepletu.
S Maruškou a Ondrou se pořád snažíme vymýšlet něco nového, zajímavého a podporujícího ženskou kopanou. Já za největší zážitek uplynulé sezóny považuji utkání, které se nám podařilo dostat na hlavní stadion na Julisce a které díky navazující akci sledovalo přes 600 aktivních diváků. To byl zážitek pro mě, celý realizační tým a samozřejmě naše hráčky. Ta nejmenší prťata mají ovšem největší zážitek, když za nimi přijdou holky z A týmu do tréninku nebo na zápas a osobně se jim věnují. Když jsme si tohoto všimli, tak jsme se dohodli, že nebudeme potěšovat mrňata nárazově, ale že z toho uděláme zvyk. Naše holky si tak rozdělují mládežnické týmy a budou za nimi častěji chodit na tréninky, a když to čas dovolí, i podpořit na zápas. Já osobně doufám i v efekt, že malé fotbalistky budou následně přemlouvat rodiče, aby je vzali na naše utkání a vytvořili nám podporující a pozitivní atmosféru.
Chápu to správně tak, že ženský fotbal postrádá diváky?
Bohužel je to pravda. Osobně považuji za nešťastné, že nemůžeme hrát na hlavním stadionu na Julisce, kam by si diváci našli cestu snadněji. Na druhou stranu bychom měli pro příští sezónu najít stabilní zápasové zázemí na stadionu na Střížkově, který je myslím vhodným fotbalovým prostředím. Tak že se nám, doufám, bude dařit zvedat návštěvu a zájem o tým, jako tomu bylo třeba před dvěma lety při barážových utkáních o postup do ligy. Dnes chodí na zápasy prakticky jen blízcí známí a rodinní příslušníci hráček a to často ještě s úmyslem si zaklít, zapomlouvat a podpořit maximálně svoje dítko. Já budu vždy dělat vše pro to, abychom našim holkám umožnili hrát v přátelském a pozitivně naladěném prostředí. I proto doufám právě ve větší účast rodičů s dětmi z naší mládeže. Hospůdka a tribuna na Střížkově pak snad přilákají také duklácký fanklub, od kterého jsem za svých pět let na Dukle neslyšel jediné negativní slovo a za to jsem jim moc vděčný.
Máte již stanovené cíle do další sezóny?
Zatím jen ten hlavní osobní a to bavit se společně s celým týmem fotbalem. Ale sezení s manažerem o sportovních a i třeba organizačních cílech nás teprve čekají.
Sedmadvacetiletý Srb, má za sebou šestileté zkušenosti ze slovenské Fortuna ligy. Ve svých jednadvaceti přišel do prvoligových Košic, kde odehrál tři a půl sezony, než tým spadl do druhé ligy. Po půl roce v nižší soutěži odešel do prvoligové Myjavy, ani tam se ale dlouho neohřál, po roce se klub odhlásil ze soutěže a Ivan se stal volným hráčem. Následovalo půlroční působení v kyperské lize v týmu Karmiotissa FC.
„Příchod Ivana je reakcí na velký zásah do defenzivních řad našeho mužstva. Duklu opustili stopeři Michal Smejkal a Lukáš Štetina, univerzál Branislav Miloševič a Honza Juroška, který byl alternací na pravého beka. Odchodem jmenovaných hráčů cítíme potřebu doplnit především defensivní posty v týmu a Ivan je svým potenciálem vhodným typem hráče. Několik sezón odehrál ve slovenské lize a v našem mužstvu se potkává se svými dřívějšími spoluhráči z působení v Myjavě,“ okomentoval příchod hráče sportovní ředitel Günter Bittengel a dodává, že se nejedná o jedinou plánovanou posilu: „Jsme připraveni přivést do našeho klubu ještě jednoho kvalitního hráče o jehož příchodu vedení klubu v současné době intenzivně jedná.“
„Rád bych s Duklou dosáhl nejlepšího možného výsledku a postavení. Chtěl bych klubu pomoci a zároveň, aby klub pomohl mně. Přál bych si, aby se mnou byli spokojeni jak trenéři a spoluhráči, tak fanoušci,“ uvedl k přestupu Ivan Ostojič.
26. 6. 2017 | 190 cm | střední obránce
Liga (SK): 111 startů, 3 branky
Liga (Kypr): 7 startů