Chrudim byla v loňské sezóně nováčkem FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Svěřenci trenéra Pavla Jirouska se zachránili v předposledním kole, když vybojovali cennou remízu s Prostějovem. Na letošní ročník F:NL už se chrudimští fotbalisté připravovali pod vedením nového trenéra. Kormidlo po dlouholetém trenérovi Jirouskovi převzal Jaroslav Veselý.

Chrudimskému celku v tabulce aktuálně patří 11. místo se ziskem 12 bodů. Jejich obrana nepatří k těm nejspolehlivějším. S 25 obdrženými brankami mají třetí nejhorší obranu druhé ligy. Na domácím hřišti získali v šesti zápasech celkem 7 bodů. Cenné tři body vybojovali v domácích zápasech s Třincem a Vyšehradem. Dobrý zápas odehráli také proti Brnu, když po prvním poločase remizovali 1:1. Ve druhém poločase měli další dobré příležitosti a Froněk neproměnil penaltu. V závěru utkání však hráčům Chrudimi došly síly, v 71. minutě zvýšila Zbrojovka na 2:1 a v nastavení inkasovali chrudimští hned dvakrát.

„Myslím si, že v první půli jsme byli nebezpečnějším týmem. Opakovaně ale vidím, že nezvládáme klíčové situace. Ve 44. minutě máme míč v moci na útočné polovině, místo kombinace předvedeme nesmyslnou kolmou přihrávku, přijde akce Brna a dáme si vlastní branku. To se může stát, ale ta situace vůbec nemusela nastat. Po pauze si dokážeme vytvářet nebezpečné situace, soupeř je nervózní, přijde penalta a nedáme jí. Kolikátá je? S minulou sezónou desátá? Patnáctá? To opakovaně tým sráží a hráči se pak mění,“ komentoval prohru se Zbrojovkou trenér Veselý.

V posledním ligovém zápase Chrudim podlehla Ústí nad Labem 2:0. „Náš problém je produktivita a táhne se to několik zápasů. Domácí byli více na míči, my jsme měli více nebezpečných akcí do gólu, který byl dobře trefená střela. Pokud neproměníme šanci z malého vápna a přestřelíme prázdnou bránu, jsme po zásluze potrestaní, fotbal není krasobruslení. Táhne se to jako niť, pomáhali jsme ze začátku sezóny o standardní situace, ale to nejde do nekonečna,“ uvedl po zápase trenér MFK Chrudim.

Dukla už ve druhé lize čtyřikrát v řadě zvítězila. V posledním utkání si poradila s Vítkovicemi, které, po gólech Holíka, Preislera a Hadaščoka, porazila 3:0. V tabulce jí patří 2. místo se ztrátou dvou bodů na první Pardubice. Dejvický celek má zároveň nejlepší útok české druhé nejvyšší soutěže.

Svěřenci trenéra Skuhravého se s chrudimským celkem utkali v letní i zimní přípravě. Z lednového utkání vyšla vítězně Dukla, když porazila Chrudim 4:1. V letním přípravném utkání se však radovali chrudimští, kteří vyhráli 4:2. Nutno dodat, že Dukla ten den odehrála také přípravné utkání s Pardubicemi.

Dukla do toho! 

Úvod programu již tradičně patřil pořádné rozcvičce, kterou musí začít každý správný fotbalový trénink. Všechna děvčata se s chutí zapojila a za hlasitého hudebního doprovodu rozhýbala celé hřiště. Do turnajového dění se zapojil i oblíbený huňatý maskot Dukly, který se dívkám na hřišti občas trochu pletl pod nohy. Co mu chybělo ve fotbalových dovednostech, nahrazoval dobrou náladou, se kterou se proplétal mezi přítomnými dětmi.

Školy, které pro tuto akci oslovujeme, jsou zejména z Prahy 6 a okolí. Vybíráme je hlavně podle jejich polohy, a to kvůli dojezdové vzdálenosti od tréninkových ploch, které Dukla Praha ženy využívá. Pokud by některá z dívek chtěla po absolvování turnaje začít hrát fotbal, nebude mít dlouhou a složitou cestu na trénink.

Na turnaji jsme mohli vidět týmy ze ZŠ Antonína Čermáka, ZŠ Dědina, ZŠ Lysolaje, ZŠ Roztoky poslala do boje dokonce dva týmy a k ní se nakonec přidala i ZŠ Horoměřice. Poslední tým byl složený z nejmenších baletek Dukly, které se nesoutěžně zapojily do turnaje. Všechny hrály statečně a každá z dívek za svou snahu a bojovnost obdržela diplom. Za krásné sportovní výkony si zasloužily medaili a pár drobných dárků na památku. Nejúspěšnější týmy získaly krásný pohár a pro svou školu také houpací sítě.

Dle ohlasů od rodičů zúčastněných děvčat, se tato akce opět hodně líbila. Některé dívky se přijdou podívat na trénink hned v následujícím týdnu po turnaji. Jsme moc rádi, za tyto pozitivní ohlasy a budeme se těšit na nějakou další sportovní akci, na které se uvidíme a potkáme další nadějné sportovkyně.

Na závěr bychom chtěli poděkovat všem zúčastněným trenérům a dalším lidem, kteří nezištně pomáhali s hladkým průběhem akce. Velký dík patří klubu Dukla Praha jako hlavnímu organizátorovi této akce, školám i rodičům všech hráček

Během celého turnaje měli možnost dívky i diváci navštívit občerstvení, ve kterém bylo krom jiného k dostání několik druhů zákusků, které napekly maminky fotbalistek Dukly z kategorie WU9. Tímto bychom jim rádi poděkovali za ochotu do akce investovat svůj čas i pekařský um. Všem moc chutnalo. Těšíme se na další akci.

Na Dukle jsi na hostování z hostování, jak se toto subhostování zrodilo?

Já jsem si subohostování osobně zažil poprvé, ani jsem nevěděl, že taková možnost je. Po dohodě s vedením Bohemians jsem šel do Ružomberoku v červnu. Tam to po fotbalové stránce nevyšlo podle mých představ, protože já jsem tam přišel a trenér ani nevěděl, co hraji za post, nevěděl, ani jaký jsem typ hráče, nevěděl o mně nic, protože to byla dohoda majitelů klubů. Na jaře jsem v Bohemce neodehrál moc minut, protože jsem se trápil s dlouhodobějším chronickým zraněním. Z tohoto důvodu jsem se ocitl v Ružomberoku, kde jsem se měl za půl roku rozehrát, dostat se do formy a v zimě se vrátit do Bohemky, což se už nestane, protože z právního hlediska to není možné. Nelze hrát za více jak 2 týmy za sezónu. Táta se zkontaktoval s panem trenérem Skuhravým a pan Skuhravý můj příchod uvítal, protože zrovna odcházel Pablo González do Olomouce a přesně na tuhle pozici mu vypadl hráč. Byla to taková operace kulový blesk, kdy jsem ve čtvrtek večer odjížděl z Ružomberoku a v pátek dopoledne už jsem podepisoval smlouvu na Dukle o hostování. Takže se všechno událo hodně rychle. Ale já musím říct, že jsem v Dukle naprosto spokojený. Všechno si sedlo asi tak, jak mělo.

Jak si se zabydlel v dukelském A týmu?

Je to angažmá nad očekávání. Dukla se prezentuje fotbalem, který mi sedí. Ještě se samozřejmě musím sžít s jejím herním stylem, protože pro mě je to něco nového. Věřím, že můj výkon bude zápas od zápasu lepší a já se cítím lépe fyzicky i mentálně a věřím, že to bude jenom lepší. Zabydlel jsem se podle mě dobře. Je to tedy můj subjektivní pocit, kluků jsem se neptal, ale přijde mi, že jsme si sedli. V kabině není žádný hráč, se kterým bych si vyloženě nesedl. Jsme tam podle mě výborná parta. Kolektiv je asi jeden z nejlepších, co jsem v kariéře zažil, ne-li nejlepší. I v realizačním týmu jsou všichni přátelští a nekonfliktní. Myslím si, že je tam super atmosféra. Je to výborné rozvojové prostředí pro všechny hráče, kteří tam jsou.

Jak vzpomínáš na venkovní zápas v Sokolově, kde jsi vstřelil dva góly?

Na takovýhle zápas by asi každý hráč vzpomínal v dobrém, protože když dáte 2 góly a váš tým vyhraje, tak je to vždycky obrovský individuální úspěch. Myslím si, že jsem dal podruhé v životě v profesionální lize dva góly. Byl to dobrý start, protože v Sokolově jsem odehrál svůj třetí zápas za Duklu, a dát dva góly venku, když vyhrajete 3:2, tak je to určitě krásný zážitek. Jsem rád, že jsem góly pomohl týmu, protože pro nás byly tři body velmi důležité. My chceme samozřejmě postoupit a nejlépe z prvního místa, protože víme, že baráž může být hodně ošemetná. Takže jsem zato rád a věřím, že to nebyly moje poslední góly, co jsem za Duklu dal.

Jaké je to být synem otce – trenéra?

Obecně to má spíše nevýhody, než výhody. Fotbalové prostředí to vždycky vnímá, jakože to je protekce a že hraje na úkor někoho, protože je to synáček. I pro toho tátu trenéra je to samozřejmě nepříjemné, protože musí s vámi individuálně pracovat tak, aby s tím ten kolektiv neměl problém, fanoušci neměli problém, vedení nemělo problém, takže je vyvíjen veliký tlak na toho trenéra. Myslím si, že takové soužití v jednom klubu bych nikomu nedoporučoval. Vždycky jsou na vás vyšší nároky, jak od lidí, tak od toho trenéra a i od kluků. Musíte neustále potvrzovat, že jste tam právem a v tomhle věku, kdy vám je 20 a začínáte hrát ligu je to hrozně těžké, protože vy sám se v té lize rozkoukáváte a oťukáváte a už vlastně přebíráte, řekl bych, nepřiměřenou zodpovědnost. Mně osobně to úplně nesedělo, protože já radši hraji ve větším klidu. Tlak je jedna věc, ale tohle je jiný tlak, je to moc osobní. Přišlo mi to nepříjemné. Výhodu to mělo v tom, že si mě táta do Bohemky vytáhl, a kdyby si mě nevytáhl, tak nevím jaká by byla moje budoucnost, protože jiná příležitost jít do ligy by možná nemusela přijít. Táta mě znal, věřil mi, a tak si mě vytáhl. Ale celkově to má 90% nevýhod a 10% výhod.

V dalších zápasech zavítáme na hřiště Vítkovic a Chrudimi, co od těchto týmů očekáváš?

Jedeme dvakrát ven za sebou, což muže být nepříjemné v tom, že se cestuje. Skoro vždycky se hraje lépe doma než venku. My se nějak extrémně nepřipravujeme na soupeře, ale spíš se snažíme precizovat na herní způsob, který je založený na kombinační hře. Nepodřizujeme se soupeři a snažíme se jim naopak vnutit náš styl. Určitě tam nejedeme nic bránit. Do každého zápasu jdeme s tím, že chceme být dominantní na míči a každý zápas chceme vyhrávat. Určitě očekávám, že obě mužstva se budou snažit být pracovitá a kompaktní směrem dozadu. I když budeme hrát venku, tak si myslím, že s námi nebudou hrát úplně otevřený fotbal. Myslím si, že budou bránit, a my se je budeme snažit dobývat, což je vždycky složitější. Ale věřím, že máme dostatečně silný tým a typologii hráčů nato, abychom oba zápasy zvládli. A v tabulce by nám to určitě hodně pomohlo. 

Městskému fotbalovému klubu Vítkovice se v letošní sezóně zatím příliš nedaří. Po jedenácti kolech mu patří 14. příčka a získal pouze 8 bodů, stejně jako předposlední Vlašim. Na poslední Sokolov má náskok pouhé dva body.

Hráči Vítkovic sbírají body spíše na domácím hřišti, kde dokázali prozatím dvakrát zvítězit a jednou zremizovat. V posledním domácím utkání porazili v 9. kole aktuálně poslední Sokolov, a udělali tak výrazný krok směrem ke zlepšení svého postavení v tabulce. Po kole osmém jim totiž patřila úplně poslední příčka. K výhře 4:0 přispěl především svými dvěma góly Buchvaldek. „Bylo cítit, že potřebujeme za každou cenu vyhrát. Řekli jsme si, že do toho dáme všechno a nemusí to být o kráse. Naštěstí se to zvládlo, navíc se skvělým výsledkem 4:0, konečně jsme udrželi vzadu nulu a podařilo se přidat i pěkné góly. Podle mě jsme všichni podali skvělý výkon a snad v tom budeme pokračovat,“ komentoval zápas vítkovický kanonýr Buchvaldek.

Jediný bod z venkovních utkání si svěřenci trenéra Balcárka přivezli z Ústí nad Labem. Vítkovice dokonce po prvním poločase vedly 1:0 zásluhou Ondřeje Chvěji, bod z Ústí je však pro ně velice cenný. „Bod bereme s pokorou, nehráli jsme tak ustrašeně, hráli jsme odvážně i směrem nahoru. Kluky jsem nabádal před zápasem k tomu, že v Ústí nad Labem můžeme uhrát více než bod a věřil jsem, že můžeme vyhrát. Inkasovali jsme ze standardní situace, s čímž máme dlouhodobý problém. Máme převážně hráče menšího vzrůstu, to se může stát. Poté se hra převalovala ze strany na stranu a čekalo se, kde padne gól. Ve finále bod pro obě strany je zasloužený,“ uvedl trenér Jiří Balcárek.

Ani v pohárových utkáních nepodali hráči Vítkovic přesvědčivé výkony. V prvním kole porazili účastníka MSFL Kroměříž až na penalty a ve druhém kole nestačili na třetiligový Hlučín.

V reprezentační pauze se Vítkovice utkaly v přátelském zápase s prvoligovým Baníkem Ostrava. Vítkovičtí odehráli vyrovnaný duel a prohráli 2:1. 

Dukla je aktuálně na 2. místě tabulky F:NL. Na vedoucí Pardubice už po minulém kole ztrácí pouze dva body, protože lídr tabulky nezvládl derby s Hradcem Králové. Dejvický celek si naopak v minulém kole poradil s Prostějovem, který porazil 1:0. Svěřenci trenéra Skuhravého jsou navíc, spolu Hradcem, týmem s nejlepším útokem, na kontě mají už 23 branek.

Dukla do toho!