Do vrcholového seniorského fotbalu ho uvedly severočeské Blšany. „Prožil jsem tam osm let fotbalového života. Byla to krásná doba,“ vzpomíná. S tehdejším druholigovým celkem zažil poprvé postup do elitní české soutěže. „Tehdy se nám podařilo postoupit do první ligy. A i když měl klub své problémy, nám se dařilo v první lize udržet celých osm let.“
V Blšanech se také setkal se svými pozdějšími spoluhráči a trenéry z Dukly, jako je například Patrik Gedeon, Tomáš Obermajer, Luděk Zelenka či Filip Rada.
Zleva Jiří Blažek (předseda FK Dukla Praha, spolek), Ing. Michal Šrámek (výkonný ředitel FK Dukla Praha) a Jan Vorel.
Další Honzovy kroky vedly do pražské Slavie, kde si ovšem přivodil zranění a kde strávil pouze jednu sezonu. „Byla to velmi cenná zkušenost, která mi otevřela dveře dál do světa. Po osmi letech v jednom klubu, jsem tu změnu bral více než pozitivně. Slavia byl klub na jiné úrovni a s jinými ambicemi, ale mě se ten rok úplně nepovedl, zranil jsem se a moc toho nenahrál. K tomu tam byla opravdu velká konkurence.“
Přesto byl o něj zájem, a to i za hranicemi naší země. A tak se vydal ke Středozemnímu moři na Kypr do AEL Limassol. „Tam to bylo úžasné. Sice úroveň kyperské ligy nebyla až tak vysoko, ale už tehdy byly v soutěži týmy, které do dnes pravidelně působí v Evropských pohárech.“ Po roce ale Limassol sestoupil a Honza se musel vrátit zpět do České republiky.
Stal se součástí nově formovaného klubu FK Dukla Praha, s kterým o tři roky později postoupil do první ligy. „Do Dukly jsem tehdy šel bez jakýchkoli ambicí. Chtěl jsem to tu jen zkusit a zjistit, jak to tu bude fungovat. Nakonec se mé působení tady na Julisce vyvedlo nejlépe, jak mohlo. V Dukle jsem zažil nejlepší fotbal. Bylo to skvělé období. První dva roky v lize byly úžasné. Užil jsem si to.“
Po sedmi letech strávených v Dukle ukončuje svou bohatou profesionální kariéru. A jeho fotbalovým domovem se mu stal Všenorský SK. „Teď už hraju jen pro radost, a o to víc si fotbal užívám. Je daleko uvolněnější.“
„Patří mu uznání za to, co pro tým udělal, za jeho fotbalové umění a charakter. I když cítil, že se blíží jeho kariéra hráče v Dukle ke konci, choval se naprosto profesionálně a vždy jsem se mohl o něj opřít. Děkuju."
trenér Luboš Kozel