PORTRÉTY Z JULISKYDaniel Tetour
    FANSHOP

RADEK HAVALA

narozen 6. dubna 1967, masér

Vyrůstal u polských hranic, ve slezské vesničce Rohov, jako prvorozený ze čtyř dětí. Ač byl nejstarší, působil spíš nesměle a plaše. To mu svým způsobem zůstalo dodnes, i když ve vesnici, kde bydlí jeho současná rodina, zastával například funkci místostarosty. Maminka pracovala ve školní jídelně, tatínek, který pocházel z Jižní Moravy, putoval za prací  jako zedník a na severu potkal maminku. Přestěhoval se za ní a spojili navždy své životy. Oba velmi tvrdě dřeli, po práci pomáhali rodičům maminky na statku, stavěli dům a ještě jezdili vypomáhat při sezónních pracích příbuzným do Polska. K pracovitosti byl tudíž veden i Radek, co mohl zvládnout, dělal s nimi. Maminka byla nesmírně hodná a milá, tatínek družný a veselý. Jejich vztah vyzařoval jistotu a bezpečí. I když byl Radek spíš tichý kluk, táta byl přísný a pár facek od něj schytal ještě téměř v dospělosti. Většinou za pozdní příchod domů nebo když se zatoulal cestou do školy. Kromě práce v domácnosti měly děti přiděleny i zvláštní úkoly. V úterý vycházel časopis Stadion. Na straně dvě byly články o fotbale, takže byla založena kartičkou s písmenem R. To znamenalo, že si je má přečíst Radek.  Sestra měla zase založenou stránku s krasobruslením a tak dále. Zadní strana byla věnována nějaké osobnosti, na základě článku musel Radek udělat výpisky. Táta byl obrovský sportovní fanda a v Rohově dokonce založil s kamarády místní fotbalový tým. V něm také Radek začínal. V dorostu už hrál ve vedlejší vesnici Koleřice, odkud přestoupil do Dolního Benešova, kde také vstoupil do dospělého fotbalu. Po vojně se vrátil do Koleřic, ale ve dvaceti pěti letech si přetrhl kolenní křížový vaz, což v té době znamenalo stop fotbalu. Ležel v nemocnici a hledal cestu, jak o fotbal nepřijít. Objevil v novinách inzerát na masérský kurz a opravdu ho absolvoval. Ale jako vyučený zámečník vlastně nevěděl, co dál. Přálo mu štěstí. V Opavě hrál fotbal jeden z jeho nejlepších kamarádů, se kterým vyrůstali. Řekl mu, že v klubu končí masér. Přihlásil se a tak se opět, i když v jiné podobě, dostal k fotbalu. Rozhodnutí, zda opustit zaměstnání a vrhnout se bez zkušeností do světa velkého sportu, nebylo jednoduché. Nicméně jednalo se o příležitost, o které snil už jako kluk. Vydal se na novou cestu a tušil, že samotné masírování je jen zlomek toho, co tahle práce u vrcholových sportovců obnáší. Učil se poznávat, co kluci potřebují, co chtějí, jak se k nim chovat. Postupně začal pronikat do tajů masérské práce až do okamžiku, kdy si uvědomil, že pokud se chce posunout, musí si své znalosti doplnit  a začal přemýšlet o studiu fyzioterapie. K tomu však byla nutná maturita, kterou neměl. Dálkově si ji dodělal na učilišti, na kterém se vyučil a hned si podal přihlášku na vysokou školu do Ostravy. V Opavě setrval dlouhých jedenáct let. V roce 2004 se však fotbal v Opavě dostal do krize a Radka potkala nová výzva. Jít pracovat jako masér do fotbalového klubu v rakouském Klagenfurtu. Bylo to tak lákavé, že studium přerušil. Ocitl se v krásném městě, v nádherné krajině, jezera, hory, kousek od moře. Především se však poprvé setkal s profesionálním fotbalem jinde než u nás. Když mu po dvou letech nabídli smlouvu na další dva roky, podstupoval těžké rozhodování. Jeho rakouské angažmá mělo totiž jednu výrazně stinnou stránku. Byl tam sám,bez rodiny. Rozhodl se vrátit a přijmout nabídku druholigových Jakubčovic, které měl "doma". Jenže majitel pan Hájek se po roce rozhodl prodat druholigovou licenci Dukle a tak Radek v roce 2009 vstoupil do pražského klubu, který se příchodem Michala Prokeše a jeho týmu posunul jak herně tak profesionálně do ligové špičky. Ovšem i v Praze žije opět bez rodiny. Manželka nechce opustit stárnoucí rodiče a on jí rozumí. Sám si při práci v Rakousku uvědomil, jak je cenné, že má sourozence. Maminka se v té době velmi těžce rozstonala, i když se snažil jezdit, byl daleko.  

Radek chodil jako kluk do vedlejší vesnice Sudice do školy a do kostela. Kostel byl centrem všeho dění a právě tam si poprvé všiml své ženy. Vzali se, když se vrátil z vojny, a začali spolu žít v Sudicích. Po synovi se jim narodila ještě dcera. Je jim vděčný, jak zvládají společný život na dálku, často jsou na všechno sami. Jedinou výhodu to má, že se může maximálně věnovat své práci, nespěchá domů. Všechno ostatní je těžké. Přesto cítí silné společné pouto. Už jako malý kluk chodil s mámou a tátou na mše. V neděli v šest ráno vycházeli z domu a on cestou do kostela přesně věděl, kdo jde před ním a kdo jde za ním. Jako kluk ministroval, později byl kostelníkem. Věděl, jak zvoní umíráček. Za tátu se rozezněl zcela nečekaně a náhle. Vraceli se z Prahy v noci po utkání jako už mnohokrát předtím. Jenže ráno ho zastihla zpráva o tátově úmrtí. Toto období pro něj bylo velice těžké. Hodně se změnilo. Čím byl starší, uvědomoval si, jak si  byli blízcí. Táta by si dnes strašně užíval jeho "angažmá" v Dukle, jezdil by do Prahy určitě na každý zápas a možná by s ním i bydlel. Odešel mu nejen otec, ale i kamarád.

Radek není typ, který by často začínal hovory, je spíš vrbou. Na masérském stole se svěří ledacos. Podstatou jeho práce je, že si k němu hráči chodí pro pomoc, a měli by odcházet s pocitem, že se tak stalo. Zná už dokonale jejich těla i povahy, ví, co potřebují. Na fyzickou stránku masérské práce si už dávno zvyknul. Náročnější je vstřebat v některých okamžicích všechny ty povzdechy, bolesti a potřeby. Těch okamžiků však není mnoho a on má svou práci nesmírně rád.  Zejména, vidí-li kladnou odezvu spokojených kluků. V dospělosti začal v sudickém kostele zpívat. Dnes už se sborem nemůže zkoušet, ale vždycky se těší na Vánoce, že ho zase vezmou mezi sebe. Už v první dětské přímluvě určené andělům říkáme "duši, tělo opatruj". Radek Havala si to zvolil jako profesi.

říjen 2015

Fotogalerie

           

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET