PORTRÉTY Z JULISKYIvan Ostojič
    FANSHOP

LUBOŠ KOZEL

narozen 16. března 1971, hlavní trenér A-týmu

Začínal v Divišově, kde jeho táta zakládal žákovské mužstvo. Bylo mu šest let. Divišov leží mezi Vlašimí a Benešovem a obě města se postupně stala jeho fotbalovým domovem. Ještě v osmnácti hrál v krajském přeboru a nikdo z místních netušil, že sledují budoucího reprezentanta. Byl klukem s mírnou povahou, spíš klidný než výbušný, s výborným prospěchem. Táta pracoval v továrně, kde se vyráběly motorky JAWA, byl přísný a důsledný. Co jiným prošlo, jemu ne. Máma tátu často nabádala, aby byl mírnější, toužila po vlídnosti. V době, kdy už Luboš odjížděl na studia do Prahy, se rodiče rozvedli. Máma pracovala v pečovatelském domě, ve kterém nakonec po peripetiích života naopak táta skončil. Dnes jsou schopni spolu nejen komunikovat, ale v době svých nemocí si i vzájemně pomáhat.

Svou ženu zná od dětství, jezdila s rodiči do Divišova na chalupu. Chodit spolu začali, když hrál v Benešově. A když začal studovat vysokou školu v Praze, bydleli u její babičky. Všichni tři, v garsonce 1+1, jedenáct let. Oba na babičku nedají dopustit, byla to důležitá žena jejich života. Od roku 1994 hrál za Slavii Praha. Jeho nejvýznamnější hráčské angažmá. V tomto roce dostudoval pátý ročník vysoké školy, ale ke státnicím se už nedostavil. Fotbal dostal přednost. Ve stejném roce se i oženil. Během fotbalového života vystřídal téměř všechny posty. Ve Vlašimi střední záložník, v Benešově útočník, ale už tam ho trenér Hřebík postavil úplně dozadu coby libera. Právě tohle místo mu patřilo i reprezentaci. Tady, stejně jako ve Slavii, tvořil stoperskou dvojici s Janem Suchopárkem. V klubu si předávali i kapitánskou pásku. Dvakrát vyhráli Český pohár (1997, 1999), v roce 1996 se stali ligovými mistry a ve stejném roce postoupili do semifinále poháru UEFA. 

Před ME v Anglii, v roce 1996, se těšil na nominaci. Byl ve formě, bylo mu dvacet pět let. A přetrhl si křížový vaz. „Suchoš“ a celý tým přivezli stříbrné medaile, on ležel v nemocnici. Půl roku se léčil. Dokázal se vrátit na hřiště i do reprezentace a dostal nabídku na bundesligové angažmá. Jeli se s rodinou podívat do Německa na bydlení, dva dny poté si přetrhl křížový vaz ve druhém koleni. Zbortil se mu fotbalový svět. Nakonec přijal, že tohle sport přináší, někdo má štěstí víc, někdo míň. Byl v sestavě jedenáctky roku v sezónách 1995/96 a 1997/98. Ale snad že nezahořkl, prožil s fotbalem ještě velmi krásný rok 2002 v klubu Újpest Budapešť, se kterým vyhráli maďarský pohár. Hráčskou kariéru ukončil v roce 2003 po krátkých angažmá v Bohemians Praha a Viktoria Plzeň. 

Dnes jako trenér vidí podobné osudy, podobná zranění i podobné návraty. Ví, co hráči prožívají, co cítí, i když každý podle své povahy reaguje trochu jinak. Trénovat začal ve třiceti třech letech juniorku Slavie (2004-2007). Pak přišla nabídka Jablonce (2007) a Liberce (2007-2009). V Liberci vybojovali s týmem, u kterého působil jako asistent trenéra, třetí místo v lize. V roce 2010 byl osloven Michalem Prokešem, aby se ujal coby hlavní trenér A-týmu Dukly, s cílem návratu klubu do první ligy. Tichou, neokázalou cestou do ní v roce 2011 vstoupili pod jeho „taktovkou“. Naprosto jednoznačně, s přehledem, a navíc pohlednou, atraktivní hrou. Tým, který spoluvytvářel, budil všeobecné sympatie. Pracovití hráči s charakterem, bez hvězdných manýr, ať už zkušení, nebo naopak nadějní, talentovaní, často bez ligových zkušeností. Spolu s ním došly na vrchol fotbalové legendy Patrik Gedeon či Jan Vorel, vedle nich vybojovali novou éru Dukly hráči Berger, Malý, Rada, Hanousek, kteří vyrostli ve výrazné osobnosti. Od počátku pomýšlel Luboš Kozel jako na svého trenérského kolegu na Honzu Suchopárka. Jejich stoperská dvojice se proměnila v trenérskou. Vědí, že se na sebe mohou spolehnout, na hřišti i mimo ně. Jako hráč „poslední záchrany“ vynikal Luboš rychlostí, dobře četl hru, měl rád ofenzivu, i jako poslední vzadu chtěl dávat góly. Coby trenér klade důraz na chytrou, pohlednou kombinační hru. Osobnostně je trenérem vrcholně pracovitým, s neschopností odpočívat, neustále je „ve hře“. Vyznává pozitivní prostředí v kabině a filozofii, že pokud trenér není s hráčem v dobrém vztahu, nedostane z něj to nejlepší. Je to složité, protože hrát nemohou všichni, ale všichni jsou pro něj důležití. Musí je přesvědčit, že jsou potřební a že si jich váží.

 Kozel nebo Kozlík, jak mu hráči podle nálady říkají, sleduje v Dukle i fotbalovou cestu svých dvou synů, Daniela a Davida. Ví, že budou muset často zatnout zuby a bojovat. A to i se slavným jménem svého otce. Ale zároveň ví, že jediná šance je unést těžké chvíle a vytrvat. Mladí hráči Dukly jednou na setkání klubu přednesli text, který končil verši: „Kozla Plzni nedáme, to ji radši zbouráme.“ Luboš Kozel tehdy nabídku od mistra ligy nepřijal. Zůstal. Ale u trenéra jeho renomé je pravděpodobné, že ta chvíle někdy přijde. Po vypršení smlouvy v Dukle v létě 2016 se stal trenérem reprezentace hráčů U18.

srpen 2015

Po vypršení smlouvy v Dukle v létě 2016 se stal trenérem reprezentace hráčů U18.

Fotogalerie

                   

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET