PORTRÉTY Z JULISKYMatúš Hruška
    FANSHOP

MICHAEL KRMENČÍK

narozen 15. března 1993, útočník

Jeho vlastní táta ho poprvé přivedl na fotbalové hřiště. Druhý "táta" ho zase fotbalu učil. Říkal mu, co má dělat, jak se má pohybovat a do které brány  dávat góly. Dokonce kvůli němu začal i trénovat. Michael začínal v pěti letech v rodných Kraslicích, kde hrál až do žáků.

Táta byl elektrikář a byla s ním legrace. Máma byla zdravotní sestra a byla přísnější. Dodnes ho vychovává. Když mu bylo šest let, rodiče se rozvedli. S tátou ale nikdy kontakt nepřerušili, trávil u něj víkendy. Do života mu však vstoupil ještě další muž, nový partner mámy. Byl zarytý fotbalista. Spolu s ním přišli do rodiny noví nevlastní bratři, jeho dva synové. Společně žili a hráli fotbal. Starší z nich se časem odstěhoval ke své vlastní mámě, ale s mladším spolu dospívali. Michael je jediný syn své mámy a svého táty. Přesto má ale ještě několik dalších sourozenců. Kromě těchto dvou nevlastních, vyženil jeho táta v novém manželství dceru, takže nevlastní sestru. A ještě než se jeho rodiče brali, měla už máma syna. Je od Michaela starší o čtrnáct let. Když se jako malý kluk zeptal, kam odešel táta, máma mu v klidu všechno vysvětlila. Že přešel do jiné rodiny, ale bude stále jeho táta. Poznal i novou tátovu paní a přijal ji. Rodiny se společně stýkají, rozebírají zápasy a oba "tátové" spolu kamarádí.
Vyrostl na vesnici, všichni k sobě měli blízko. Druhý táta při zápasech běhal kvůli němu po lajně a radil mu. Viděl, že už svůj vesnický tým přerůstá. Zájem o něj projevil Baník Sokolov. Zůstal tři roky a ozvala se Plzeň, on to však nevěděl. Byl nejlepším střelcem jednoho dorosteneckého turnaje, kde ho viděli trenéři Plzně. Máma s tátou mu oznámili: "Jedeme se podívat do Plzně, budeš tam chodit do školy."Jeli a najednou odbočili na stadión.Tam naprosto nečekaně podepsal v patnácti letech svou první smlouvu. Až potom se dozvěděl, že o něj měla zájem i Sparta, Slavie a Teplice. Máma ale nechtěla, aby byl v hlavním městě a taky ho varovala: "Do Plzně tě budu jezdit kontrolovat!" A opravdu jezdila, už vždycky den před zápasem. Učil se na truhláře, prý by dokázal vyrobit šuplík nebo ptačí budku. Žil na internátě a byl to divoký život. Když začal hrát za "A" tým, přestěhoval se do podnájmu. Věkem se zklidnil, ale stále miluje v šatně zábavu, legraci, vtípky. 

Vstup do áčka Plzně byl nečekaný a taky náročný. Bylo mu šestnáct, otevřel dveře šatny, řekl "dobrý den" a vynesl tím nad sebou ortel. Leštil Horváthovi kopačky. Nejdřív se radoval, říkal si, že je to super, ale pak pocítil, jak je těžké se mezi hráče Plzně dostat. Napadlo ho, že by byl šťastnější, kdyby zůstal hrát ve své věkové kategorii a patřil k lídrům. Nebyl na vstup do mužské šatny připravený, byl příliš mladý a nechal si všechno líbit. Nicméně získal s Plzní v roce 2011 titul mistra ligy a vyhráli Superpohár. Přesto přivítal změnu, hostování v druholigové Čáslavi, které pak pokračovalo ve Vlašimi a v roce 2014 dal svůj první ligový gól v dresu Baníku Ostrava. V tomto týmu se cítil skvěle, ostravská mentalita vyhovovala jeho povaze. Ten první ligový gól dal shodou okolností v zápase proti Dukle Praha a ta se stala ještě ve stejném roce jeho novým domovem. Po odehrané sezóně mu bylo hostování k jeho radosti prodlouženo, takže střílí góly za pražský klub. Postupně navíc prošel všemi reprezentačními výběry od U18 do U21.

Vesnice, do které se dneska vrací k rodině, se jmenuje Jindřichovice. Tam odešli z Kraslic za nevlastním tátou. Právě tam v dětství poznal dívku, která je už dnes čtyři roky jeho partnerkou. Putuje s ním po jeho štacích, je zdravotní sestra stejně jako jeho máma, její máma i její sestra. Michale má tedy o zdravotní péči postaráno, prý ji zatím ale moc nevyužívá, je totiž sestrou na gynekologii. Hodně ho vede a zklidňuje, umí mu říct "už dost".

Přesto, že byl v Ostravě nadšený, po telefonátu trenéra Dukly Kozla se nechal zlákat a nelituje. I když po zimní přípravě na Dukle se zranil a přišel o Mistrovství Evropy jednadvacítky. Končil svou rekonvalescenci ve chvíli, kdy šampionát začínal. Dosud jeho největší fotbalové zklamání. Na hřišti je rychlý, dravý, je mu jedno, jestli střílí levou nebo pravou. Za nepříznivého stavu trochu nervák, ale snaží se udržet v klidu. Jinak nad ničím příliš nepřemýšlí, nic neřeší, prostě hraje. Boží dítě, u kterého je neuvěřitelné, že může existovat na tomto světě. Ale když potřebuje něco vědět, poradí mu přítelkyně. Třeba kdy mají rodiče narozeniny. Nebo volá mámě, která je připravená na telefonu. Svou rodinu má rád, je vděčný, že jsou zdraví, vzpomíná, jak smutné to bylo, když umírala babička. Maminka plakala a přitom před ním nechtěla dát svůj žal najevo.

Když byl hodný, hladila ho, byla mazlivá. Ale jinak nebylo k facce daleko. Celé dny běhal venku, ale když zavolala, mazal domů. Dodnes z ní má respekt a poslouchá. Byla vždycky spravedlivá, i k nevlastním synům, když cokoliv koupila, dostali všichni stejně. Máma celý život prožila s fotbalem a rozumí mu. Michael si z dětství pamatuje, že druhý táta byl výborný střelec a hraje fotbal dodnes.

Často a rád baví celou šatnu. Mnohdy se jedná i o humor nechtěného. Ale jemu to nevadí, hlavně když je dobrá nálada. Je bezelstná povaha, všechno vykecá. Koupí někomu dárek k Vánocům, ale určitě ho prozradí ještě před Ježíškem.  Ovšem když jeho fotbalová robustní postava dostane prostor k protiútoku, je schopen rozdávat dárky jako naprosté překvapení. Třeba jako efektní a nepředvídatelný gól, který dal v Jihlavě. Fantastická střela vystřižená nůžkami. Jen se snažil, aby trefil bránu, ani nevěděl, jestli míč poslal do sítě levou nohou nebo pravou. Až z televize zjistil, že levou. Diváci i hráči obou týmů na hřišti jen vydechli. Tak nějak vypadá gól roku.

říjen 2015

Po skončení podzimní části sezóny 2015/2016 ukončila Viktoria Plzeň hostování Michaela Krmenčíka v Dukle Praha a hráč se vrátil do Plzně.

Fotogalerie

                   

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET