PORTRÉTY Z JULISKYRóbert Kovaľ
    FANSHOP

Jan Holenda

narozen 22.srpna 1985, útočník

Rodiče se potkali v necelých osmnácti letech na zábavě v Nebušicích. Právě tady pak vybudovali svou rodinu. Nejprve přivedli na svět dceru, až o osm let později syna. Oba sourozenci tak vyrůstali víceméně jako jedináčci. Když sestra chodila za frajery, on si hrál s legem. Jako ten nejmladší v rodině si chtěl odjakživa vydobýt svou pozici. Tak byl Johnny, jak mu spoluhráči říkají, odmala důrazná povaha. Tvrdohlavý, neústupný. Dost s ním zápasili. V rodině se traduje historka, jak se ho snažil dědeček o něčem přesvědčit. Marně. Honza šel vzpurně dva kroky za ním a opakoval si: "Blbý děda, blbý děda..." A když začal hrát v Nebušicích fotbal, ohradil se důrazně přímo z hřiště i proti tátovi, který mu radil z tribuny. Hlavou mu navíc proběhlo: "Házenkář, a bude na mě povolávat..." Táta prožíval sport velmi emotivně, ale Honza se ho nebál, pokaždé se bránil a šel s ním do sporu. Nicméně platilo, že táta byl přirozená autorita, i když měl k Honzovi spíš kamarádský přístup a problémy s ním řešili oba rodiče většinou domluvou. Jednoho dne mu řekli, aby si omluvenky, když jde za školu, psal už sám. Bylo mu patnáct a mělo to spíš opačný efekt. Navíc jim nemusel lhát. Plně na něj přenesli zodpovědnost. "Máš poznámku? Nepřinesl jsi úkol? Je to tvůj život," jasně mu dávali najevo. Často říkal lidem, co si myslí. Asi byl k tomu vedený. Nebyl diplomat, na střední škole díky tomu neodmaturoval. Ale trval na svém. Dnes se snaží být uvážlivější.

Dětství v Nebušicích to byl rodný domek a ulice před ním, na které hráli fotbal. Dnes tam jezdí auto za autem. Máma byla švadlena, táta automechanik, později spolu začali podnikat. Hodně času prožil Honza v kabině náklaďáků s řidiči z tátovy firmy. Třeba celé odpoledne. Zajímaly ho stroje, bagry, tiráky, dodnes má rád auta a motorky. Na vesnici nebyl velký výběr sportů, fotbal logicky vyplynul. Ale koketoval s motokrosem. O víkendu naložili s tátou motorky na dodávku a jeli na závody. V šesti letech už sám řídil babetu, táta seděl klidný za ním. Máma šílela strachy a byla šťastná, že nakonec nad motorkami zvítězil fotbal. Neměl žádné sny, že bude slavný fotbalista. Byli prostě vesnická parta. V páté třídě však začal chodit do školy v Řepích, kde byla sportovní třída a přestoupil do Motorletu. Z Nebušic měl pocit, že přišel do vrcholového klubu. Vlastní stadion, tréninkové hřiště, už to nebyl vesnický fotbal, poprvé zažil soutěžení. Najednou byl v nové škole, v novém klubu, odtržený od kamarádů, na které už neměl čas. Úplným šokem pak byl v roce 2000 příchod do pražské Sparty. Rivalita, tlak, časté odchody hráčů, dřina. Už tenkrát, jako pak po celou kariéru, láska k fotbalu ten nápor mírnila. Ještě stále však nevěřil, že se bude fotbalem živit, ačkoliv byl v reprezentačních výběrech od patnácti až do jednadvaceti let. Když mu bylo asi osmnáct, laboroval dokonce s myšlenkou, že s fotbalem skončí. Ve Spartě neměl jistotu, jestli se dostane do A týmu, nechtěl se někde protloukat bez perspektivy. Ale byla to jen myšlenka, záchvěv. Stal se tedy fotbalovým "turistou", protože Sparta u talentovaných hráčů nepřipouštěla nic jiného než hostování. Svůj první ligový start okusil v roce 2004 v Drnovicích. Přijel  mladý kluk z Prahy mezi borce, kteří hráli ligu už třeba deset let. Kopačky jim nenosil, ale všechno ostatní ano. Tak odstartoval kariéru, ve které prošel Slovanem Liberec, Českými Budějovicemi, Baníkem Most zpět do Sparty a v roce 2010 zahájil úspěšné tažení ruskými kluby Anži Machačkala, Rostov a Tom Tomsk. V Rusku odehrál devadesát ligových zápasů a nedá na tuto část svého sportovního života dopustit. Skvělé podmínky, rozpočty, o kterých se u nás nezdá ani Spartě. Rychle se naučil rusky a navíc se za ním přistěhovala manželka s novorozeným synem. Na všechno byli spolu sami a bylo jim dobře. Zvládli to. V roce 2014 pokračovala jeho radost ve Viktorii Plzeň. Po ligových titulech, které měl už z Liberce a Sparty, přidal dva plzeňské. A vítězství v Superpoháru. Vrchol kariéry. Když po dvou letech a změnách v kádru cítil, že jeho šance hrát je malá, řekl si, že je to fotbal. "Jsme jenom zboží," prohlásil kdysi dávno v jednom z rozhovorů a na té větě si trvá. Okolnostmi byl donucen odejít na hostování do Bohemians, ale už tehdy o něj měla zájem Dukla. Udělal vše proto, aby se mohl v jarní části sezóny 2016/17 objevit na Julisce. Přinesl si sebou svou typickou klučičí zaťatost a urputnost, která je i dnes součástí jeho výkonů. Důrazný útočník se silovým pojetím hry, střelec, zkušený hráč, který už ví, o čem je fotbal i život. I on prožil své těžké chvíle, vedle kterých je fotbalový zápas nedůležitý. Když mu ve třinácti letech onemocněla maminka na rakovinu, když se posléze rodiče rozcházeli, rozváděli a zase scházeli, až jsou dnes tedy rozvedení a nežijí spolu. I v těch chvílích mu vlastně ale fotbal nejvíc naplnil mysl a v podstatě ho odvedl do jeho vlastního světa. Dnes je sám otcem a lépe chápe i věčný mámin strach. Je jí fyzicky podobný, i když on měří 186 cm a maminka 156 cm, takže vedle sebe vypadají legračně. Povahu má spíš praktickou po tátovi, ale právě po narození syna v sobě objevil značnou dávku máminy citovosti a hlavně starostlivosti.  Se svou ženou je deset let, synovi je sedm. Rádi spolu jezdí do Paříže, i když současné procházky ztratily vzhledem k bezpečnostní situaci svou bezstarostnost. Žijí tady manželčini rodiče, tatínek je z Mali. S úsměvem Honza říká, že svou krásnou mulatku si vzal kvůli její duši, ale kdyby to tak opravdu bylo, měla by radost. Studuje vysokou školu a je mnohem zodpovědnější, a to i v manželství, než byl zpočátku on. Měl pocit, že každý chlap přece zlobí a byl neposlušný. Se synem nabral jeho vztah k rodině na vážnosti. 

Své první tetování měl v šestnácti na lýtku pravé nohy. Strašně se mu to líbilo a dnes se mu stalo drogou. Snaží se dopracovat k pokrytí devadesáti procent těla. Zaznamenává své postoje, názory, momenty života, ale i umělecké styly. Třeba svou ženu má vypodobněnu v secesní inspiraci Alfonse Muchy.

Odjakživa patřil na hřišti k těm velkým a silným. Když však viděl první epileptický záchvat svého syna, doslova na něj sáhla křehkost lidského života. Přišel zcela nečekaně, Honza zachoval chladnou hlavu, ale zážitek to byl hrozný.  A tak když dnes "Johnny" říká, "jsem šťastný", ví, o čem mluví. Tak ať je šťastné i jeho angažmá v Dukle Praha, ve které je v tuto chvíli nejzkušenějším útočníkem obklopeným talentovanými mladými hráči. 

únor 2017 

Fotogalerie

                 

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET