PORTRÉTY Z JULISKYFilip Rada
    FANSHOP

Uroš Djuranovič

narozen 1.února 1994, útočník

Vyrůstal uprostřed krásné přírody v městečku Martinic v Černé Hoře. Dědeček s babičkou byli učitelé, ale měli broskvový a jabloňový sad, o který se starali, byla to jejich obživa. Díky tomu získali peníze na vlastní dům. Zpočátku žili všichni pohromadě, když bylo Urošovi asi osm let, přestěhovali se do domu vlastního, kam se vrací dodnes. Stále tam má pokoj se svými poháry, medailemi i s novinovými výstřižky. Jako kluk běhal celé dny s partou kluků a starším bráchou venku, hráli si v lese, u řeky, i když byl brácha o tři roky starší, Uroš mu velel. Nijak silou, ale zcela přirozeně, byl odmala vůdčí typ. Podobou jsou si velice podobní, dokonce si je lidi na ulici pletou, ale brácha je povahou spíš po dědovi a tátovi, Uroš po mámě. Táta pracuje ve stavebnictví, máma ve věznici. Seznámili se na koncertě, bydleli ve městech vzdálených od sebe jen pár kilometrů a platili mezi místními za krásný pár. Zatímco táta na něj nikdy nezvýšil hlas, máma, i když je hodná, dokázala být hodně ostrá. Uroš byl problémový co se týká poddajnosti, hádal se i s kamarády, chtěl být vždy první, vyhrávat. Když ho máma trestala, musel přinést jeden z prutů, které měli doma. Když přinesl ten menší, poslala ho pro ten větší. Šel, nezaplakal, vzdoroval. Rodiče spolu žijí dodnes, někdy to mezi nimi bylo horší, někdy lepší, ale nakonec vždy převážilo to dobré.

Nikdo v rodině se nevěnoval žádnému sportu, vlastně ani Uroš. K fotbalu se dostal až ve třinácti letech, nepočítáme-li, že si kopal s kluky denně na ulici. Hráli na školním turnaji a kamarád mu navrhl, že by to mohli zkusit v nějakém klubu. Vydali se do šest kilometrů vzdálené Iskry Danilovgrad, kde začali trénovat. Jenže po měsíci přišly prázdniny a Uroš už trénovat nechtěl, chtěl si koupit kolo. Takže šel na brigádu, pracoval ve fabrice ve skladu, byl tam nejmladší pracovník. Po dvaceti dnech zavolal trenér, jestli by mu šéf dal sedm dní volno, aby mohl odjet s týmem na turnaj. Stal se nejlepším střelcem turnaje a začal hrát fotbal. V zápase proti Mladosťi Podgorica dal tři góly a jeho cesta začala. V Podgorici studoval hotelovou školu a dostal příležitost hrát v největším klubu v zemi, kterým je Buducnost Podgorica. V patnácti byl pozván do reprezentačního výběru Černé Hory, hned v prvním utkání dal gól ze čtyřiceti metrů. V sedmnácti byl jejím kapitánem. Bylo to však náročné období, denně dojížděl dvacet kilometrů z Martinicu do Podgorici, rodiče tlačili, aby se věnoval studiu, ale on se i přes jejich nesouhlas rozhodl pro fotbal. Dnes mají radost.

V osmnácti letech byl pozván na zkoušku do AIK Stockholm, jeho klub však za něj požadoval nepřiměřenou částku. Fotbalem se sice živil, ale hrál čtvrtou divizi. I tak to byla pro něj velká zkušenost, z mládeže vstoupil do dospělého fotbalu. Navíc ve velmi náročných podmínkách. Ve Švédsku se ocitl sám, v naprosto odlišném prostředí, v zemi, kde v zimě trvá den dvě hodiny, jinak je tma a noc, kde jsou lidé uzavření a depresivní a jejichž jazyku naprosto nerozuměl. Měl však cíl, vydržel, nicméně po roce už nechtěl. Vrátil se domů. V Černé Hoře začínala ligová soutěž, získal angažmá v prvoligovém klubu Mogren Budva, klub měl však finanční potíže a tak Uroš skončil tam, kde začínal, v Iskře. Zase na začátku. Byl smutný, očekával vzestup, místo toho šel zase od nuly. Ukázalo se to však jako správné rozhodnutí, Iskra i díky jeho velkému přispění (19 gólů, 12 asistencí) postoupila do první ligy. Klub slavil právě sto let své existence a poprvé v jeho historii postoupil do nejvyšší soutěže. Zpívalo celé město, jeho dosavadní největší fotbalová radost a zážitek. V té době o něj usiloval každý klub v Černé Hoře. Rozhodl se odejít do srbské ligy, podepsal smlouvu na tři roky, tedy do roku 2019, ještě ji má doma schovanou, do Javoru Ivanjica. V přípravě střílel góly, trenér dával najevo nadšení, vše vypadalo skvěle. Seznámil se tam s nigerijským hráčem, který měl potíže. Vůbec nehrál, běhal jen kolem hřiště, Uroš mu pomáhal i finančně, aby mohl přežít. Nakonec mu nabídl, že zavolá do Iskry, jestli by o něj neměli zájem. Skutečně to udělal, černohorský klub se s Nigerijcem dohodl, Uroš měl radost. Jen do chvíle, než se to dozvěděl majitel Javoru. Uroš byl okamžitě odejit, následující zápas nebyl ani na střídačce. Nepomohlo, že byl nejlepší střelec v přípravě. Vrátil peníze a opět se vydal domů, opět s pocitem prohry. V Iskře byl kapitánem, nastupoval za reprezentaci v jednadvacítce. V roce 2016 hrál za Déčic Tuzi, získali třetí místo v lize, ale po vypršení smlouvy byl bez angažmá. Ženatý, dítě na cestě. Sestříhal na video své góly a asistence a video zveřejnil na YouTube, aby si ho všimli. Když se ozvali mimo jiné z Dukly Praha, že by ho chtěli vidět na zkoušku, byl překvapený, o jak slavný klub se jedná. Neváhal. Kdyby to nevyšlo, vracel by se po čtvrté do Iskry a přiznává, že neví, jestli by na to měl ještě sílu. V přípravě uspěl, získal angažmá, které je snem, štěstím každého hráče z Černé Hory.

Jeho žena je Američanka, poznal ji jako turistku ve své zemi. Prožívali pak vztah na dálku, létala za ním, jak jen mohla. Po roce se v Černé Hoře vzali. Malá svatba, jen rodina a její maminka. Hovoří spolu anglicky. Jejich dcerka se narodila v Americe, bylo to těžké, nemohl odjet, bojoval o své místo v Dukle, o jejich budoucnost. Maminka mu posílala zprávy o průběhu porodu. Pak poprvé uviděl fotografii své dcery. Nikdy takovou radost nezažil. A úplně nepopsatelná byla chvíle na letišti, když ji poprvé spatřil. Dnes žijí společně jako rodina v Praze, jejich domov bude vždy tam, kde bude hrát. Ale navždy se budou vracet do Černé Hory. Vánoce oslaví v Praze, pravoslavné, tedy v lednu. To už bude v plném proudu příprava na jarní část ligy. Rodiče ho k víře nevedli, ale on si ji našel. Je věřící a tak pokřižováním (a to hned dvakrát) oslavil tento rychlý, silný, dynamický útočník svůj první nástup v základní sestavě Dukly proti Mladé Boleslavi. Střelec dvou gólů byl vyhlášen mužem utkání. Za takový start se skutečně děkuje Bohu.

listopad 2017

Fotogalerie


Zpět na výpis galerie hráčů
 

Fotogalerie


Partneři klubu