PORTRÉTY Z JULISKYJakub Podaný
    FANSHOP

MARTIN CHLUMECKÝ 

narozen 11. ledna 1997, obránce

Kluka ze Žižkova přivedl táta v šesti letech do místního Unionu a Martin si vůbec není jistý, jestli ho fotbal okamžitě bavil. Při prvním zápase trhal sedmikrásky a pozoroval letadla. Táta utkání nahrál na video a pak mu u něj říkal: "Musíš běhat za balonem!" Bydleli v žižkovském činžáku, s bráchou o čtyři roky starším měli společný pokoj, postele rozestavěné do L. Svou věkovou převahu brácha využíval k provokacím, naschválům a ve rvačkách měl hodně dlouho navrch. Zároveň si spolu byli blízcí a povídali si o osobních věcech, o škole, o holkách i o rodičích. Nejvíc je však spojoval fotbal a ryby. K obojímu je přivedl táta. Žižkov nebyla úplně idylická čtvrť, občas od kluků slýchával, že je přepadla romská parta, ale on se nebál. Měl v zádech bráchu a navíc se záhy přestěhovali na okraj Žižkova, na velice klidné, uschované místo, jakoby ani nebyli v Praze. On však brečel, stěhovat se nechtěl, asi se obával změny, i když byla k lepšímu. Za domem bylo podzemní parkoviště, nahoře betonová zeď, každý den si tam chodil kopat. Táta hrál za Viktorii Žižkov a po dvou letech radostného "bavení se" v Unionu usoudil, že Martin by potřeboval jít dál. Následoval tedy otce do Viktorky.
Doma měl Martin vždy pocit bezpečí a péče. Táta byl odjakživa hodně energický, pracovitý, přísný, zároveň ale zábavný, kamarádský a taky tvrdohlavý. Snědý typ, Martin se mu hodně podobá. Naproti tomu maminka je štíhlá blondýnka, postavou vyšší než táta a do rodiny vkládá potřebný klid. Na pohádky moc Martin nebyl, ale před usnutím ho máma místo toho drbala na zádech. Rodiče táty měli chatu v Novém Vestci, máma pocházela z Ústí, ale dojížděla sem za příbuznými. Tady se s tátou poznali, jezdili s partou na motorkách na výlety, chodili spolu na ryby, bydleli deset metrů od Jizery, takže byli neustále u vody. Když byl Martin malý, chytával s tátou na jeden prut. Vstávali i s bráchou třeba už v pět hodin ráno a vyráželi ještě za tmy. Někdy chytali na přívlač, jindy seděli u řeky. Někdy mluvili, jindy mlčeli. Rodiče dnes znovu bydlí v Novém Vestci, kde postavili dům, a v tuto chvíli on opět s nimi. Ve Viktorce Žižkov prožil celý žákovský a dorostenecký věk, po celou dobu hrál se staršími. Odmala byl fyzicky vyspělý, vysoký, silný. Povahou nekonfliktní a tím, že byl vždy mezi dospělejšími, zachovával si pokoru, nemohl si dovolovat. Už jako malý rád jedl, byl baculatý kluk. Jeho "zájem" ho vedl ke studiu gastronomie na střední škole. Rád a často vaří, hodně o výživě ví a ve zdravém životním stylu se vyžívá. Ve Viktorce hrál s kluky o dva až tři roky staršími, dlouhodobě ho sledovali trenéři a skauti z jiných klubů. V šestnácti letech přišla nabídka z Liberce. Šlo o velký životní zlom. Věkově patřil do kategorie U17, ale i v Liberci nastoupil rovnou do U19 a ještě do vyšší soutěže.  Od rodičů se přestěhoval na internát, do nového města, klubu, školy. Viděl je většinou jednou za týden či čtrnáct dnů, dostal kapesné, něco málo si už přivydělával fotbalem. S tím vším se vyrovnal. Vyčerpávající však byla škola. Musel udělat rozdílové zkoušky do druhého ročníku, a ačkoliv šlo o stejný obor, bylo stejně všechno jiné, nikdo ho neznal a nebrali na zřetel, že je vrcholový sportovec. Nakonec vše zvládnul, ale bylo to dlouhé, těžké a už by tu dobu nechtěl znovu zažít. Občas si sáhnul na dno sil. Na různé zábavy, svody a bujarosti neměl čas ani chuť. Není ten typ. Zažil mnoho talentovanějších hráčů, kteří tento kritický věk neustáli a fotbal už vůbec nehrají. Svůj noční život si dodnes nejvíce užívá na rybách.
Reprezentantovi mládežnických výběrů od U17 až do U21 zarazilo v Liberci cestu do A týmu zranění, prasklé pouzdro v kotníku a přetrhané vazy. V té době byl v přípravě s A týmem, kde byli dlouhodobě zranění obránci, takže jeho šance na start byly dosti velké. O to víc ho zranění mrzelo. Zároveň maturoval. Po smutných třech měsících léčby se vrátil do juniorky a nakonec vstoupil do mužského fotbalu ve druholigovém Varnsdorfu, kde během jedné sezóny odehrál ze všech hráčů největší počet minut. Přechod do mužských kategorií je vždy rozhodující a on svou druholigovou zkušenost a vyhranost v dospělém fotbale považuje za ideální předstupeň pro vstup do nejvyšší soutěže. Ten už od léta 2018 zažívá v pražské Dukle. Na vlastní kůži poznává chytrost, taktiku a techničnost těch nejlepších a zkušených ligových hráčů. Jeho první start byl hned proti mistrovské Plzni. Byl důstojný a neskutečně emotivní. Následně na sebe upozornil nejen slibnými výkony, ale i brankami ve vlastní síti. Velká zkouška psychické zralosti a odolnosti. Do vínku mu byla dána fyzická síla, pracovitost, běhavost a levá noha. A znamení kozoroha – tvrdohlavého a cílevědomého. Táta s ním často mluví o fotbale, o detailních situacích, je k němu kritický, ale když pochválí, stojí to za to. Nejen jeho táta byl obránce, ale i trenér Drsek, u kterého v Dukle začínal. Ten hrál dokonce stejný post. Uměl povzbudit, i když třeba slovy: "Kašlu na to, že jsi mladý." Místo slova "kašlu" použije samozřejmě slovo peprnější. Martin přišel do Dukly v nejednoduché situaci, v současnosti má jeden z nejmladších kádrů v lize. Zaplnit místo po obráncích, reprezentantech svých zemí jako byli v minulosti Štetina či Gorkšs, není vůbec lehké. Jeho současným cílem je prosadit se v Dukle, uspět. Klid, sílu a rozvahu hledá opět u řeky. V tichu noci vnímá jen šelest stromů, zvuky ptáků a žab. Soustředí se. Čeká na záběr. A v hlavě si přehrává zápas, ve kterém už nic nelze vzít zpět. Ale v tom příštím ano. I když je jeho oblíbenou večeří ryba s grilovanou zeleninou, ty své ulovené vrací většinou zpátky do řeky. Snad aby mu splnily přání a přinesly v Dukle štěstí.
srpen 2018 

Fotogalerie


Zpět na výpis galerie hráčů
 

Fotogalerie


Partneři klubu