PORTRÉTY Z JULISKYUroš Djuranovič
    FANSHOP

DAVID DOUDĚRA

narozen 31. května 1998, obránce


V patnácti letech přišel poprvé na trénink Dukly. Cítil nervozitu a dodnes si pamatuje, jak se mu třásly ruce. Drobný kluk z Meteoru, který ke svým novým spoluhráčům vzhlížel, hrával proti nim a uvědomoval si, že vstupuje skutečně do "první ligy". Když před úvodním soustředěním k týmu důrazně hovořil trenér Kolomazník a vysvětloval jim, aby si uvědomili, jak je cesta na vrchol těžká a že se povede jen několika z nich, že musí tvrdě pracovat, a i tak na to mnozí z nich nebudou výkonnostně mít, krčil se v koutě a byl přesvědčený, že mluví adresně přesně k němu. Právě Michal Kolomazník se stal "jeho" trenérem, měl ho čtyři roky a pro Davida bude navždy tím, kdo ho vychoval a dovedl k A týmu. Rok ho trénoval i současný trenér áčka Jaroslav Hynek. A ještě na jednoho muže bude vždy vzpomínat. Vyhlédl si ho ještě daleko dříve, nevadilo mu, že je jeden z nejmenších a nejsubtilnějších a přizval ho do Dukly. Šéf mládeže Petr Fišar. Davidův táta tehdy říkal, že je příliš brzy, že ještě nenastal ten správný čas. Ale když nastaly pro Davida těžké chvíle, v rodině i na fotbale, věděli oba, komu volat. U Petra Fišara měli otevřené dveře i mysl. Pro Davida to byl šťastný zlom. Dukla mu v tomto období poskytla přesně to, co potřeboval. Byla pro něj důležitým krokem v jeho životě.

Když dnes maturuje na Obchodní akademii ve Vinohradské, uvědomuje si, že jednou už tady u maturity byl. A to přímo v době, kdy se v Naganu bojovalo o zlato. K téhle škole totiž Douděrovi patří, maturovala tu jeho babička i maminka, a on s ní, protože už byla těhotná. Nyní je bude následovat  pravděpodobně i jeho brácha. Táta hrál v Xaverově II. fotbalovou ligu, právě tam začínal i David. Jeho profesionální smlouvu má doma dodnes schovanou. Od malinka jezdil na každý tátův zápas.  Po skončení fotbalové kariéry se táta věnoval trénování. Davida v jednu chvilku i trénoval, ale ne vždy to bylo pro Davida to, co chtěl. Táta měl  na některé věci trochu jiný pohled, byť to vždy myslel dobře. Příchodem do Dukly však oba cítili, že je o něj fotbalově postaráno, líbil se jim zdejší přístup a vize. David byl nadšený. 

První byt měla rodina v Brandýse nad Labem, kde se i narodil, ale vybavuje si vlastně až domov v Újezdě nad Lesy, kde žijí s tátou dodnes. Do deseti let prožíval spokojené dětství, ve kterém nevnímal nic ošklivého. Jezdili hodně k tetě, tátově sestře, se kterou má táta naprosto skvělý a silný vztah. Přišlo mu to hezké, byli u ní často. Pamatuje si, že babička, která bojovala s rakovinou, si ho ještě pochovala, a na dědu si vzpomíná, že ho hlídal, když šli rodiče do kina. Kopali si spolu v bytě molitanovým míčkem a David dědu pořád nabádal: "Nešlapej na ten míček, nebude kulatý." Po jednom z tréninků našel táta v telefonu asi dvacet pět zmeškaných hovorů od sestry. Děda byl elektrikář a při práci ho zabil proud. 

Po začátcích v Xaverově přestoupil do Viktorie Žižkov a po čtyřech letech v roce 2011 do Meteoru. Vždy patřil k těm lepším hráčům, kteří byli ale méně fyzicky vyspělí. V Meteoru  hrál tři roky a byl spokojený do chvíle, než se objevil nový trenér. Když  přišel do šatny, Davidovi proletělo hlavou, že mu není sympatický. Táta ho ladil pozitivně: "Neblázni, vždyť se uvidí." Jako kdyby cítil, že to je jen začátek dlouhého příběhu s trenérem a mámou. Pohár zoufalství pro Davida přetekl na zápase v Ústí, kde frustrovaný dostal červenou kartu. Šel v klidu se svěšenou hlavou do kabiny a zavolal tátovi, že už nemůže dál. Ten neváhal a kontaktoval Petra Fišara. Tak se ocitl mezi kluky, na které koukal s otevřenou pusou a vždy snil být mezi nimi. S postupem času si říká, že nelze nic hodnotit špatně. A nyní již s úsměvem na rtech může být vlastně rád, protože to byl ten správný impuls a čas přestoupit na Duklu. Je první z ročníku, kdo to dokázal. Dukla ho změnila. Dala mu cíl, otevřel se, našel odvahu jít svou cestou. Začátky byly krásné, ale i náročné, v šest ráno odjel do školy a v osm večer se vracel unavený po tréninku. Nyní má už ve škole individuální plán, aby se mohl věnovat i profesionálnímu fotbalu. Za tento přístup školy je nejvíce vděčný svému třídnímu profesorovi Petru Legátovi. Ve svých devatenácti nastupuje v základu prvního týmu, začínal proti tak silným soupeřům jako Olomouc, Sparta či Liberec. Dříve býval ještě v mládežnických kategoriích často nervózní, bál se neúspěchu, zklamání. Dnes sám sebe překvapuje, jak je uvolněný, jak dobře se mu hraje a s jak klidnou hlavou nastupuje k těžkým zápasům. Věří si, cítí svou rychlost a dynamiku. Má pokoru, ale zároveň ve své usměvavosti a srdečnosti i jistou dávku drzosti. Od starších si bere zkušenosti, ale když proti sobě hrají na tréninku fotbálek, "staří" dají za stavu 0:0 gól a "Kušňa" zahlásí stav 2:0, tak ve chvíli, kdy "mladí" skórují, David bez rozpaků nahlásí stav 2:2. Je v maturitním ročníku na těžké škole, chytrý kluk, podal si přihlášku na vysokou, ale tuší, že skloubit studium s vrcholovým fotbalem bude obtížné. Často doma padne naprosto vyčerpaný. 

Na své dospívání nerad vzpomíná, nemluví o něm ani se svými blízkými. Máma se nakonec odstěhovala za jiným partnerem do Českých Budějovic a snad je konečně šťastná. Občas za ní jezdí, ale se školou a fotbalem, kdy nemá jediný víkend volný, to často není. Nyní žije s tátou a mladším bráchou, který hraje taky fotbal. S tátou má vztah blízký a intenzivní. Uvědomuje si, jak za každých okolností dbal na to, aby měl při svém náročném vytížení co největší zázemí a pohodlí. V obchodní akademii jsou v jejich třídě jen dva kluci. On, a ten druhý je gay. Takže o Davida je boj. A jedna ze spolužaček už vyhrála. Fotbalu sice nerozumí, raději má koně, ale chodí fandit a David se jí snaží zasvětit do kouzla své milované hry. Stále má silný vztah s tetou i jejím mužem, oba se věnují východní medicíně, od mládí mu pomáhali se všemi zdravotními potížemi, a tak dobře věděl, jak je pro tělo důležité vyřešit, co mysl tíží. Pozvání do reprezentačního výběru hráčů do 20 let je tak stvrzením jeho cesty, na které ho někde v počátku vedle pocitu neštěstí potkalo štěstí.

duben 2018

Fotogalerie


Zpět na výpis galerie hráčů
 

Fotogalerie


Partneři klubu