PORTRÉTY Z JULISKYOndřej Štursa
    FANSHOP

DANIEL SOUČEK

narozen 18. července 1998, obránce



Odchovanec Slavie, kde tatínek trénoval, měl vlastně od dětství dva domovy. Narodil se sice rodičům v Praze, ale společný život rodiny si v podstatě nepamatuje. Rodiče se brali mladí, když se jim narodil starší brácha, bylo mámě osmnáct a tátovi dvacet let. Vybavuje si plácek u baráku, kde se staršími kluky hrál fotbal. Taky si vzpomíná na klokany, které přivezl táta a žili u nich na zahradě. Jednoho honili po vesnici, protože přeskakoval ploty. Nakonec skončili v ZOO. Doma měli tři velké psy. Jednoho dostal starší brácha, druhého máma a třetího on. Táta byl v mysliveckém spolku, psy miloval a taky potřeboval, tak jim je kupoval. Danielův se jmenoval Rox. Když se rodiče rozešli, zůstali psi u táty, dnes už žádný nežije. Máma se syny se odstěhovala do Žebráku. Danielovi nebylo ještě ani pět let. Ačkoliv rodiče neměli střídavou péči, vlastně ji praktikovali. Kluci se u rodičů střídali jak chtěli, většinou o tom rozhodoval starší Danielův brácha. Od pěti let hrál Dan za Slavii a tím byl dán i rytmus rodinného života. První polovinu týdne pobýval a dodnes pobývá u mámy, druhou polovinu od čtvrtka do neděle u táty. Ten ho trénoval až do třinácti let a když se rozhodl skončit, Daniel plakal. Opravdu ztrátu táty jako trenéra oplakal, i když byl na něj přísný, občas ho vyhodil i z tréninku a kluci ho jako synka trenéra moc nemuseli. 
Dva domovy mu daly i dvě rodiny. Mámě s přítelem se narodil syn, takže má mladšího brášku, kterého vnímá jako vlastního, protože spolu vyrostli a má ho hodně rád. Bráška je hyperaktivní, má ADHD a někdy bylo opravdu obtížné ho zvládat. Ale Dan se s ním strašně baví, rozmazluje ho a při každém návratu od táty se spolu radostně vítají. I táta má novou partnerku, se kterou vyženil dva syny. Jednoho z nich zná odmala, hráli spolu ve Slavii a dobře spolu vycházeli. Vzpomíná si, jak mu jako spoluhráči zemřel otec. Danův táta se jich ujal a nakonec vytvořili rodinu. Má je všechny rád a k oběma partnerům svých rodičů cítí vztah. 
Ve Slavii byl až do svých devatenácti let a prožil tam časy dobré i zlé. Taky si pamatuje, jak si museli platit úplně všechno včetně jídla po zápasech. Fotbalově však byl vždy mezi nejlepšími. Už od osmi let byl posunutý o rok výš mezi starší ročníky. V mládežnické reprezentaci je neustále od svých šestnácti let až po současnou dvacítku. Zažil postup na EURO jak s týmem U17, tak i U19. Vždy na postu obránce. Zatímco ve Slavii hrál odmala střed zálohy až na výjimku do devatenácti let. A to i když  vyhráli jako sedmnáctiletí ligu i mezinárodní All stars cup. Až v juniorce ho posunuli na post  levého či pravého obránce, strana mu byla jedno. A tak je to i dnes. Do školy chodil slávistické ve Vladivostocké ulici a byla to divoká jízda. Celá třída složená jen z kluků fotbalistů a hokejistů. Nejednou učitelé opouštěli vyučovací hodinu předčasně. Ale oni byli šťastní, i když těžce zvladatelní. Ačkoliv je Dan povahy spíš tišší, tady se nechal strhnout ochotně a rád. Měli však i své oblíbené učitele, které poslouchali. První dva ročníky na střední škole sportovního managementu ještě šly, ale v současnosti už je tři roky ve třetím ročníku. V sedmnácti naskočil do A týmu Slavie, ale v zápase devatenáctky v derby se Spartou mu útočník Sparty zlomil nohu. K zápasu znovu nastoupil až po čtyřech měsících v juniorce. Chtěl už však do mužského fotbalu. Projevilo o něj zájem druholigové Táborsko, zpočátku příliš nehrál, ale prosadil se a stal se hráčem základní sestavy. Každý den dojížděl a se školou to skloubit téměř nešlo. Studium tedy přerušil. Když se na přípravu vrátil do Slavie, dozvěděl se o zájmu Dukly. Dostal dva dny na rozmyšlenou, ale rozhodl se rychle. Mezitím mu vypršela smlouva, a tak se s novou sezónou 2018/2019 ocitl na Julisce. Nové angažmá nezačalo úplně šťastně, trhlinka v achillovce ho vyřadila z počátku soutěže. K prvnímu zápasu nastoupil v pohárovém utkání v Písku, vítězné zápasy pokračovaly i proti Karviné a Opavě, kde si odbyl své premiéry jak na hřišti soupeře, tak na Julisce.     
Stále žije i s ostatními sourozenci střídavě u svých rodičů, je o něj postaráno. Jen od sedmnácti let si sám pere. Jak byli u mámy tři kluci, stále mu něco chybělo, chtěl si své věci ohlídat. Nikdy neměl jiné zájmy než fotbal, občas si zahraje golf nebo tenis, ale spíš jen pro zpestření, nijak tomu nepropadl. Rád cestuje, se Slávií byl na ostrově v Číně, bylo to skvělé, ale sedmnáct hodin v letadle bylo i na něj dost. S tátovou rodinou byli dvakrát přes Vánoce na Maledivách, Nový rok tam slavil vždy o čtyři hodiny dříve. Nakonec se tam vrátil ve chvílích, kdy mu nebylo nejlépe. Zlomenina nohy nesrůstala, dostal sádru na měsíc a půl a s berlemi vyrazil s kamarádem na zamilovaný ostrov. Daniel zvládá obtížné situace poměrně vyrovnaně. Je povahou spíš kliďas, trémou nebo nervozitou skoro vůbec netrpí. To platí i na hřišti. Občas mu  brankář Rada říká:"Tebe snad nic nerozhodí!" Nadějný, rychlý, obounohý obránce Dukly, odvážný v souboji jeden na jednoho, protože kličky se nebojí.
říjen 2018

Fotogalerie


Zpět na výpis galerie hráčů
 

Fotogalerie


Partneři klubu