Jakou mají naši hráči přípravu před sezonou z lékařského pohledu?
Příprava je z lékařského pohledu daná nároky trenérů. To znamená, že nejdříve se zaměřuje na všeobecnou kondici a výdrž postupně věnovanou dynamice. Z našeho hlediska jsou to především zátěžové testy na FTVS před sezonou, kterými vždycky začíná přípravné období. V testech figurují jak ukazatele všeobecné výkonnosti, tak ukazatele, které jsou spíše z pohledu zdraví.
Jaké zdravotní prohlídky musí podstoupit?
Tohle je pravděpodobně nejdůležitější otázka. U nás platí to, co platí ve všech profesionálních klubech, to znamená, že jsme nuceni splnit normy dané asociací. Mezi podmínky patří echokardiografické vyšetření (ultrazvuk srdce), EKG a laboratorní odběry. Všichni hráči Dukly tato vyšetření samozřejmě podstupují v horizontech, které jsou stanovené. Echo se dělá jednou za 3 roky a EKG s odběry se provádí každým rokem.
Jaká jsou největší zdravotní rizika profesionálních hráčů?
Samozřejmě, že nejčastější úrazy fotbalistů jsou ortopedického typu. Jedná se o zranění v oblasti dolních končetin především kloubů, kotníků, kolen a svalových problémů o různé délce a intenzitě. Jsou to zranění, která v určitém časovém horizontu utrpí každý hráč. Druhou věcí jsou kardiovaskulární rizika, která jsou daná trénovaností. Právě z důvodu, aby nedocházelo k náhlým událostem, které se občas stejně stávají, podstupují hráči výše zmíněná vyšetření. Ta by měla na 99 % eliminovat náhlé srdeční kolapsy a podobné věci. Příčinou kolapsů může být dehydratace nebo přetrénovanost.
Jak se změnila situace ohledně kardiovaskulárních problémů hráčů v posledních desítkách let? Je zde nějaký posun kupředu?
Jednoznačně se zpřísnila kontrola, která v době před revolucí byla téměř nulová. Také na ní měly vliv události, které se staly především ve světě, a zpřísnila se prevence. V posledních 10 až 15 letech jsou kontroly takové, jaké jsem již popisoval. Vše je ovlivněno dostupností vyšetření. Veškeré smutné případy z minulosti do jisté míry kazí pověst sportu a i z toho důvodu se v posledních letech ve velké míře kontrola fotbalistů zpřísnila. Rizika jako taková jsou v podstatě stejná. V případech úmrtí na hřišti se jednalo o srdeční vrozenou vadu, která buď nebyla diagnostikována anebo jí ani diagnostikovat nešlo. Důkladnou prevencí docílíte eliminace hráčů, kteří by mohli mít srdeční problémy. U nás na Dukle máme příklad Petra Malého, který podstoupil všechna vyšetření, která podstoupit měl ještě ve větší frekvenci, než je běžné. Bohužel se na jeho vadu nedalo přijít dostupnými prostředky.
V posledních letech napříč světem došlo k několika případům problémů hráčů přímo na hřišti. Bylo to způsobené podceněním některých okolností, anebo existují vady, které sebedůkladnější prohlídka neodhalí?
Existují například vady, které se více vyskytují u černošské populace, kdy jejich srdce je tak velké, že při maximální výkonnosti brání jeho hmotnost vypuzení krve ven. Například v jiném pražském týmu si chtěli koupit hráče, ale na kardiografickém vyšetření se odhalilo, že právě tuto zmiňovanou vadu má a z toho důvodu nedošlo k jeho koupi. Druhá věc je ta, která se stala u nás Pedrovi (Petr Malý), kde se jednalo o nepravidelnou srdeční arytmii, která se vyšetřením, které dokonce podstoupil víckrát, než je normální, odhalit stejně nemohla. Tím chci říct, že pravděpodobně vždy bude existovat malé promile hráčů, u kterých riziko takovéto vady vždy bude.
Jaké byste doporučil prohlídky u amatérských fotbalistů?
Určitě bych preventivní prohlídky doporučoval, i když samozřejmě není možné, aby se celá populace takto vyšetřila. Obecná populace by měla docházet na vyšetření, na která má, nebo na ta, na která je pošle praktický lékař. Mezi základní vyšetření řadíme například EKG nebo odběry. Navíc by se mělo přihlížet k rodinné anamnéze, jestli se v ní vyskytují náhlé srdeční kolapsy. Není možné, aby všichni amatérští fotbalisté podstupovali podobná komplexní vyšetření jako profesionálové, ale díky prevenci například přes praktického lékaře je možné rizikům předcházet.