Do Dukly Praha přestoupil v polovině roku 1963 jako voják základní služby z TJ Spartak Brno ZJŠ). Brankářský dres Dukly Praha oblékal 14 prvoligových sezón. S naším A mužstvem získal 3x mistrovský titul (1963/1964, 1965/1966 a 1976/1977) a 3x vítězství v soutěži o Československý pohár (1964/1965, 1968/1969 a 1976/1977).
V sezóně 1966/67 byl oporou týmu Dukly, jenž se probojoval přes dánský Esbjerg, belgický Anderlecht a holandský Ajax až do semifinále Poháru mistrů evropských zemí, což je doposud největší úspěch českého klubového fotbalu. Chytal i v obou semifinálových zápasech proti skotskému klubu Celtic FC, který se stal prvním mužstvem z Britských ostrovů, jež celou soutěž vyhrálo vítězstvím nad FC Internazionale Milano.
Ivo Viktor má 63 startů za reprezentační mužstvo (1966-1977). Poprvé reprezentační dres oblékl dne 12.6.1966 v Rio de Janeiru při mezistátním utkání Brazílie – ČSSR 2:1 (1:1). Mezinárodní proslulost získal po zápase s Anglií, čerstvým mistrem světa 1966, kdy byl ve Wembley nepřekonatelnou překážkou pro anglické hráče a celý zápas při drtivé převaze mistrů světa se stal soubojem Viktora s útočníky soupeře a skončil výsledkem 0:0. Nadšení novináři ho pak nazývali Hrdinou z Wembley.
Hájil branku československého mužstva, které se probojovalo na Mistrovství světa 1970 v Mexiku. Vrcholem Viktorovy reprezentační kariéry se stala sezóna 1975/1976. Otevřel československé reprezentaci cestu na Mistrovství Evropy 1976 v Jugoslávi svými fantastickými výkony v kvalifikaci, zejména proti SSSR. V Bělehradě pak, kde naše reprezentační mužstvo zvítězilo a získalo zlaté medaile, byl brankář Ivo Viktor naším klíčovým hráčem a za své výkony, zejména ve finále, byl po zásluze nominován do výběru hvězd a vyhlášen nejlepším hráčem celého šampionátu. Na konci roku 1976 obsadil v anketě o „Zlatý míč“ třetí příčku (výše se v celé historii československé a české kopané dostali jen Josef Masopust a Pavel Nedvěd). Pokud by nebyl nucen v létě téhož roku ukončit ze zdravotních důvodů sportovní kariéru, je možné, že mohl dojít až na vrchol.
Celkem pětkrát se stal nejlepším fotbalistou Československa (1968, 1972, 1973, 1975 a 1976). Dvakrát oblékl rovněž dres reprezentačního mužstva Evropy. S reprezentačním dresem se oficiálně rozloučil dne 9.11.1977 v Praze na Letné při mezistátním utkání ČSSR – Maďarsko 1:1 (0:0). V tomto mezistátním utkání nastoupil Ivo Viktor na symbolické dvě minuty.
Po předčasném ukončení hráčské kariéry ze zdravotních důvodů vykonával trenérskou práci v Dukle Praha, nejdříve u juniorského mužstva a v letech 1990/1991 i u A mužstva a současně také působil jako trenér brankářů u všech věkových kategorií. V roce 1996 na Mistrovství Evropy v Anglii, kde naše reprezentace získala stříbrné medaile, pracoval jako asistent trenéra Dušana Uhrina staršího. Za svou obětavou a úspěšnou práci pro náš fotbal byl v roce 2010 oceněn jako osobnost českého fotbalu „Cenou Dr. Václava Jíry“. Svou fotbalovou kariérou, která přesahovala běžná sportovní měřítka, si vysloužil také státní vyznamenání, Medaili Za zásluhy, které mu prezident naší země udělil v roce 2012.
Blahopřejeme a přejeme hodně zdraví a štěstí do dalších let!