PORTRÉTY Z JULISKYJan Švestka
    FANSHOP

Dukla má chuť se posouvat, říká Antonín Barák. Vyjádřil se i k situaci ve FAČR

23. 10. 2020 | Lukáš Šonský

Dukla má chuť se posouvat, říká Antonín Barák. Vyjádřil se i k situaci ve FAČR

Jeho syn už tři roky kope nejvyšší fotbalovou soutěž v Itálii, Antonín Barák senior se celý život pohybuje ve sportovním prostředí a Dukle teď bude pomáhat jako koordinátor metodiky mládeže. „Jsem v kontaktu s trenéry všech kategorií, od přípravky až po áčko. Všichni máme chuť se posouvat,“ říká.

Je sportovec tělem i duší. Sám fotbal hrál, věnoval se i atletice. Na FTVS studoval učitelství, trénoval v Příbrami, na fotbalovém svazu byl vedoucím úseku mládeže a rukama mu prošla řada budoucích reprezentantů a velkých jmen.

Antonín Barák starší má v českém fotbalovém prostředí velké jméno, někteří ho označují za jednoho z největších fotbalových odborníků v zemi.

Pověz nám, co konkrétně budeš mít u nás v Dukle na starost?
Nejvíce koordinaci a metodiku mládežnických týmů. Se všemi kategoriemi se budeme pravidelně potkávat a tvořit plán v cyklech. Je důležité dodržovat principy v jednotlivých věkových kategoriích, což znamená, že hráči v určitém věku nejvíce rozvíjí míčovou techniku a v jiném zase akceleraci. S trenéry se o tom všem bavíme a budeme se to snažit zapracovat do našich plánů.

Na jaké úrovni jsou podle tebe mládežnické týmy Dukly?
Mohl jsem sledovat jakousi transformaci Dukly díky trenérům jako Petr Fišar, Jaroslav Žipaj, Pavel Sedláček i spousty dalších. To jsou trenéři, kteří byli v jiných velkých klubech, pak přešli na Duklu a začali ji budovat. Je jejich zásluhou, že mládež Dukly je na takové úrovni jako teď. Dříve hrály za Duklu děti z ulice soutěže jako je Pražský přebor a nestálo to za nic. Teď hrajeme ve většině kategoriích v první nebo druhé lize, což je fantastická vizitka. Krásný feedback je taky ten, že soupisku B-týmu tvoří většina kluků z Dukly, kteří prošli žáky i dorostem. To je ukázkou fantastické práce celého klubu.

Jak konkrétně budete rozvoj hráčů posouvat?
Je potřeba říct, že se bavíme o dlouhodobém procesu, který se neprojeví hned. Chce to čas, musíme být trpěliví. Ale jsme na správné cestě. Já jsem se například před lety seznámil s Josefem Andrlem, což je jeden z nejlepších kondičních koučů u nás s přesahem do zahraničí. Budeme mít pravidelné vzdělávací semináře, které se budou ze sedmdesáti procent odehrávat na hřišti, takže si věci hned vyzkoušíme v praxi. Zlepšíme tím pohybovou složku hráčů a trenéři hned dostanou zpětnou vazbu. Zapojí se do toho i áčko v čele s Romanem Skuhravým. Jsme v kontaktu také s Pavlem Suchánkem, odborníkem na výživu z IKEM. Máme spoustu nápadů, jak se rozvíjet. Od testů přes výživové doplňky, doporučení rodičům, výživa, spánek… Co vím, tak Petr Fišar pracuje s mentálním nastavením hráčů, to je další posun vpřed. Máme velkou radost z toho, že je na Dukle fantastická skupina lidí. To je první předpoklad k tomu dělat věci dobře.

Spousta lidí by namítla, že před lety byli sportovci úspěšní, aniž by potřebovali kondiční trenéry a podobně. Jaká je tvoje reakce?
Že se styl a doba změnila. A to diametrálně. Už z toho je trošku klišé, když se všude říká, že se děti nehýbou. Ale ona to je pravda. Dneska dětem chybí spousty pohybu denně. Já jsem se jako dítě sportoval tři až čtyři hodiny denně. To dnešní děti mají problém téhle kvóty dosáhnout za týden. Taková je prostě doba a my k ní tak musíme přistupovat. Dělají to tak ve všech vyspělých zemích na světě. Je také důležité myslet na to, že děti z jakéhokoliv sportu by měly mít všesportovní přípravu. Troufám si říct, že v tomhle jsme na Dukle napřed. Pracujeme třeba s jógou, judem nebo gymnastikou. To je velice důležitá věc.

Jsi jedním z hlavních koordinátorů projektu Trenéři ve škole. Popiš nám, o co konkrétně jde.
Ano, jsem jeden ze tří zakladatelů. Začali jsme na Praze 6, ale už jsme i na pár školách v Příbrami. Idea je taková, že chceme oživit tělocvik. Přijedeme do školy a spolu s paní učitelkou nebo učitelem, které nemají specializaci na tělocvik, vedeme hodinu a učitelé se od nás učí. Je nás víc trenérů se zaměřením na jiné sporty a ty při tělocviku rotují. Takže například prvňáci mají měsíc rugby, potom basketbal a pak třeba fotbal. A sami si mohou vybrat, jaký sport by je bavil, protože si je všechny vyzkouší a přirozeně se rozhodnou. Je to mnohem přínosnější, než když rodiče přivezou na trénink kluka a řeknou mu, že teď bude hrát fotbal. Takhle to nefunguje, protože když dítě samotné nemá zájem, tak ho to brzy otráví. Je mnohem lepší, když dítě bude několik let dělat více aktivit naráz a pak si samo vybere. Měl to tak třeba Honza Macháček, který je taky v našem projektu. Je to jeden z historicky nejlepších českých rugbistů, s rugby přitom začal až ve čtrnácti letech. Dalším příkladem je basketbalista Michal Ježdík, dnes velký basketbalový guru. Basket začal hrát v patnácti, předtím dělal několik dalších sportů. Takže ano, chceme, aby děti sportovaly, ale hlavně aby se tím bavily. Ať klidně dělají více aktivit naráz a vyberou si sami, tlak rodičů jim často ubližuje.

Jak je na tom český mládežnický sport v porovnání se světem?
Těžko se mi o tom mluví… Sám jsem překvapený, když hrajeme fotbal proti Německu a prohrajeme třeba jenom o gól. Přitom by odpovídalo, kdybychom dostali desítku. Takový rozdíl je totiž mezi státy jako Německo, Anglie, Itálie nebo Španělsko a námi. Jsme strašně pozadu, opravdu několik kroků. Sport v těchto zemích dělají lidi, kteří k tomu mají vztah a rozumí mu. Všechno od zázemí až po kvalitu trenérů je úplně jinde. Jiný svět. Je mi hanba, že náš stát na učitele, tělocvikáře a infrastrukturu tak kašle. Teď tu máme Národní sportovní agenturu pod vedením Milana Hniličky, tak věřme, že se to zvedne. Přál bych dalším generacím, abychom se v tomhle jako celý národ zlepšili.

Jak vnímáš současnou aféru FAČR k odvolání Romana Berbra?
Myslím, že prostředí v českém fotbale není dlouhodobě zdravé, rozvojové a inspirující. Bohužel se do silných pozic dostali lidé, kteří fotbalu často nerozumí a dělají ho pouze ze zištných důvodů. Nastává doba, abychom udělali maximum pro výměnu těchto lidí těmi, kteří mají fotbal rádi, jsou charakterní a obětaví ve prospěch rozvoje tohoto sportu. Nesmíme si ale myslet, že změna přijde sama od sebe. Každý z nás má možnost se angažovat a dle svých možností a schopností pracovat na očistě fotbalového prostředí. Schopné a pracovité lidi určitě máme. Klíč by měl být v nadcházejících volbách. Především lidé na okresech, ale i v krajích by si měli vybrat své kandidáty podle toho, jaký mají morální kredit a milují fotbal. Nyní se již nemusí ničeho a nikoho bát. Co se týká vedoucích pozic na FAČR, tak si myslím, že by tito lidé měli maximálně dokončit své volební období a poté rezignovat na své funkce a nechat dělat fotbal lidi, kteří ho budou dělat srdcem.

 

Fotogalerie


Partneři klubu