V Dukle působí od roku 2004. Třicetiletý záložník a odchovanec AC Sparta Praha odehrál za Duklu celkem 111 zápasů a vstřelil 15 branek. Jeho kariéru mu v průběhu zimní přípravy přerušil kolaps kardiální příčiny. Do dnešního dne podstoupil řadu vyšetření, ale konečné diagnózy se zatím nedočkal. A tak do nové sezony nastoupil jako nový týmový vedoucí.
Petře, je to půlrok, co se stala ona nešťastná událost, v jakém stavu se momentálně nacházíš?
Stav je takový, že jdu na další dvě vyšetření. Zatím mi nikdo nebyl schopný říci, co mi vlastně je. Respektive vědí, že mám jizvu na srdci, ale nikdo neví z čeho a proto už dlouhodobě nevím, co mi je.
Ale trénovat nesmíš.
Trénovat mi bylo zakázaný, tedy abych byl přesnější, nebylo mi doporučený.
Do nové sezony jsi nastoupil na novém postu a to týmového vedoucího, jak se ti tato práce líbí?
Zatím se s tím potkávám, pan Blažek (Jiří Blažek, bývalý vedoucí mužstva a současný technický vedoucí, pozn. red.) mi pomáhá, ukazuje co a jak. Teď mám za sebou ostrý start doma, kde jsem vše zařizoval já, takže to byl takový křest.
Ale vidět jsme tě mohli už na lavičce v Boleslavi.
V Boleslavi jsem už byl na lavičce a střídal, to je pravda. Teď s Brnem to už bylo se vším všudy.
Měl jsi ze své nové role strach? Co na to kdo bude říkat?
Bál jsem se toho trošku, protože mě všichni znají ze hřiště. Třeba toho, že rozhodčí na mě budou ostrý. Ale je tomu naopak, všichni se ptají, co dělám a jak mi je. Je to dobré.
Co přesně je tvou náplní práce?
Starám se i o administrativu v mužstvu. Ale těžko to takhle shrnout, je spousta věcí, které musím zařizovat a každý den to je něco jiného, což je dobrý, protože nejde o monotónní práci.
Co Tě na nové práci nejvíc baví?
Nejvíc, že můžu být s klukama na hřišti, což ale není práce vedoucího.(úsměv) Ale občas si zatrénovat můžu a za to jsem rád. Samozřejmě jen v malé míře.
Mimo fotbalový život chodíš rád na ryby, teď na ně asi je více času?
Když jsem byl ten půlroku doma, tak jsem byl hodně na rybách. Třeba 45 krát, to byl čas, teď jak tu jsem s klukama, tak už se na ně moc nedostanu, ale rád si ten čas na ně udělám.
Petr Malý se svým úlovkem.
Jak často chodíš na ryby?
Byl jsem teď dvakrát nebo třikrát za týden. Mám to teď kousek na svou oblíbenou řeku, takže když je čas a nejsem s rodinou, tak jsem na rybách. Myslím si, že mě to i trochu zachránilo, protože když se spekulovalo o tom, co můžu mít za nemoc, která se mi naštěstí nepotvrdila, tak mi ryby a řeka hodně pomohly.
Která to je, ta tvoje oblíbená řeka?
Chodím na Berounku. Není to ale vždy pravidlem, třeba když jsem u bráchy na chalupě, tak chodíme na Otavu.
Takže preferuješ spíše řeky?
Převážně ano, rybníky moc nepreferuji. Já jsem sportovní rybář, ryby si domů neberu, co chytím, to pustím. Nejsem masař. Je sice pravda, že si někdy něco vezmu, když chytím něco pěkného, nějakého dravce, ale ve velkém vůbec, to mě nebaví.