PORTRÉTY Z JULISKYOndřej Kušnír
    FANSHOP

Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Zdeněk Nehoda

Datum narození:9.5.1952
Místo narození:Hulín
NehodaZdeněk

Ještě jako dorostenec a středoškolský student dostal odchovanec hulínského fotbalu Zdeněk Nehoda od trenéra Bekeského šanci v ligovém mužstvu TJ Gottwaldov (dnes Tescoma Zlín) a naložil s ní opravdu jako velký fotbalista. V roce 1970 totiž vyhrál Gottwaldov nečekaně Československý pohár a jednu branku ve finálovém utkání vstřelil zkušenému gólmanovi Slovanu Bratislava i československé reprezentace Vencelovi právě osmnáctiletý Nehoda.

Než narukoval na vojnu do Dukly, už měl na svém kontě 21 ligových zásahů do „černého“. Ale kdyby jen to! V ročníku 1970–1971 si mladíček z Hulína v gottwaldovském dresu vystřílel dokonce titul krále ligových střelců, společně s trnavským Adamcem. Navzdory tomu, že Gottwaldov z ligy nakonec sestoupil. Mimochodem – mužstvo opouštějící ligu nastřílelo soupeřům celkem třicet branek. A šestnáct z nich vsítil devatenáctiletý maturant Zdeněk Nehoda! V té době už byl v hledáčku Dukly, jejího předsedu Rudolfa Kocka na něj upozornil tehdejší generální ředitel obuvnického podniku Svit a funkcionář fotbalového svazu Zapletal. Když Gottwaldov sestoupil z ligy, projevil o Nehodu zájem Slovan Bratislava. „Ovšem až po řádném termínu přijímacích zkoušek na vysokou školu, takže už nebylo možné žádat o odklad,“ připomíná Kocek. „Funkcionáři Slovanu to sice zkoušeli dokonce i prostřednictvím intervence u tehdejších politických funkcionářů, ale neuspěli.“ A tak místo pod bratislavský hrad cestoval mladík Nehoda s hulínskými hasiči na jih Čech do Tábora. Požárníci tam jeli na výlet, Zdeněk na výběr fotbalových branců. Ve městě u Jordánu ho sklátila angína, takže musel na marodku.

Pražskou Duklu v Táboře zastupoval tehdejší trenér Josef Masopust a ten Nehodu uklidnil – počítáme s tebou na Julisce. Král ligových střelců přece nebude kopat v Jičíně či Slaném. První dny na Julisce Nehoda prožil na ošetřovně. Pak přišel do kasáren. „Velitele družstva dělal Přemek Bičovský, a ani on, ani nikdo z mazáků se nesnažil vojnu nám znepříjemnit. Všechno se řešilo kamarádsky, jako v dobré fotbalové partě,“ vzpomínal po letech Nehoda. „Já jsem si ani v Gottwaldově, když jsem přišel jako sedmnáctiletý mladíček do prvního mužstva, nestěžoval, ale přece jen někteří spoluhráči mi občas dali znát, že jsou starší. Bral jsem to jako samozřejmou věc, ale tady jsem byl najednou úplně rovnocenným členem kolektivu. Na hřišti i mimo hřiště. A vůbec nezáleželo na tom, že Ivo Viktor nebo Standa Štrunc měli na ramenou důstojnické výložky…“ Na Julisce se Nehoda definitivně smířil s tím, že světle modrý dres Slovanu neoblékne. Naopak se rozhodl, že v Dukle zůstane, podobně jako Viktor, Štrunc a další. Nikdy toho nelitoval.

Od ligového kanonýra se na Julisce čekalo, že bude střílet branky. A tak je střílel. Hned v prvním ročníku svého působení v Dukle jich jako „bažant“ vstřelil deset. Dvouciferný počet gólů nebyl v jeho případě žádnou výjimkou. Krátké nahlédnutí do ligové statistiky říká: v ročníku 1973–1974 vstřelil 11 branek, v ročníku 1975–1976 dokonce 17 branek, v pěti po sobě následujících ročnících ligy 12, pak 14, potom 17, poté 10 a následně 10 gólů. Zmíněných 17 branek mu v ročníku 1978–1979 vyneslo titul krále ligových střelců, podělil se o něj spolu s brněnským Karlem Kroupou.

Na jubilejní stý gól, který vstřelil na podzim roku 1978 a díky kterému vstoupil do Klubu ligových kanonýrů, si dobře vzpomíná: „Hráli jsme na Julisce s Lokomotivou Košice. Standa Pelc mi přistrčil míč zleva do pokutového území a já ho bez přípravy levačkou vstřelil do horního rohu Semanovy branky. Byl to příjemný pocit, dát stý ligový gól, ale neměl jsem z toho nijak mimořádnou radost. Jen takovou normální jako z každého pěkného gólu. Hrál jsem v té době v dobré pohodě, nečekal jsem na tu stovku s netrpělivostí, věděl jsem, že když nedám gól v tomhle zápase, dám ho v některém z příštích.“

Útočné trio Vízek, Nehoda, Gajdůšek tehdy Dukle záviděli nejen ve spoustě našich, ale i v leckterém evropském klubu. Třikrát se Zdeněk s Duklou stal mistrem ligy. Nejen ve zlínském, ale i v dukelském dresu zvedl nad hlavu Československý pohár – v roce 1981, kdy ve finále proti Banské Bystrici na Letné dvakrát skóroval.

Téhož roku se Zdeňku Nehodovi dostalo velké cti. Trenér výběru UEFA Němec Jupp Derwal ho pozval k benefičnímu utkání proti domácí Itálii, jehož výtěžek byl věnován na obnovu italských jižních oblastí, poničených katastrofálním zemětřesením. „Evropané“ s Nehodou v základní sestavě vyhráli a Zdeněk perfektně nahrál Dánovi Simonsenovi na jeden z gólů. Výsledek není důležitý. Podstatný je fakt, že Nehoda úspěšně reprezentoval náš fotbal ve společnosti dalších tehdejších evropských es, Španělů Arconady, Camacha, Zamory, Angličana Wilkinse, Nizozemce Krola, Rakušana Pezzeye, Jugoslávců Hallilhodžiče, Stojkoviče, Dána Simonsena či Belgičana Geretse. Však ho taky trenér Derwall chválil: „Zdenek, du hast heute gut gespielt!“ (Zdeňku, hrál jsi dnes dobře.)

Dres Dukly Praha oblékal Nehoda naposledy na jaře 1982. Mnoho ligových zápasů ale už tehdy neodehrál, v přátelském mezistátním utkání proti Německu si smolně natrhl stehenní sval, a tak museli jeho spoluhráči dotáhnout cestu za mistrovským titulem bez svého kanonýra. V ligovém ročníku, kterým se s Duklou loučil, nastřílel Nehoda pro něj hodně netypicky jen dva góly… Po mistrovství světa ve Španělsku odešel v roce 1983 do bundesligového SV Darmstadt.

Dnes patří Zdeněk Nehoda mezi renomované a uznávané fotbalové manažery. A svou touhu po vzdělání, kterou musel kdysi odsunout do pozadí kvůli povolávacímu rozkazu na vojnu, si dávno splnil úspěšným studiem na pražské Právnické fakultě Karlovy university. Už řadu let si jeden z nejlepších střelců v naší historii před jméno píše titul JUDr.

Fotbalová kariéra:

  • 1962–1967: Hulín
  • 1967–1971: TJ Gottwaldov
  • 1971–1982: Dukla Praha
  • 1983–1984: SV Darmstadt 98 (Německo)
  • 1984: Standard Lutych (Belgie)
  • 1984–1986: FC Grenoble (Francie)

Přehled největších fotbalových úspěchů:

  • v reprezentaci 90 utkání, 26 branek
  • 1976: mistrovství Evropy v Jugoslávii, zlatá medaile
  • 1980: mistrovství Evropy v Itálii, bronzová medaile
  • 1982: mistrovství světa ve Španělsku
  • 1970: vítěz Československého poháru (TJ Gottwaldov)
  • 1977: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1979: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1981: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1982: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1983: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1978: Fotbalista roku
  • 1979: Fotbalista roku
  • 1971: spolu s Jozefem Adamcem nejlepší ligový střelec se 16 brankami (TJ Gottwaldov)
  • 1979: spolu s Karlem Kroupou nejlepší ligový střelec se 17 brankami (Dukla Praha)
  • v lize 346 utkání (Gottwaldov, Dukla Praha), 145 branek, z toho 124 za Duklu – nejúspěšnější střelec v její historii
  • člen Klubu ligových kanonýrů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET