PORTRÉTY Z JULISKYDominik Preisler
    FANSHOP

TOMÁŠ PŘIKRYL

narozen 4. července 1992, útočník

Když byl ve třetí třídě, probojovali se se školou z Velkého Týnce do finále McDonald´s Cupu. Hrálo se v Olomouci a všimli si ho trenéři Sigmy. Dali mu vizitku, ať táta zavolá. Šťastně běžel domů, ale táta vizitku někam založil a vůbec to nebral vážně. Hrál dál ve svém rodném Týnci a rodiče ani na další nabídky nereagovali. Jednoho dne zastavilo u místního hřiště auto. Řidič zavolal na kluky: „Neznáte Tomáše Přikryla?“ „To je můj brácha,“ odpověděl jeden z nich a ukázal na Tomáše. Ten ochotně nasedl do auta, aby pánovi ukázal cestu k nim domů. Ukázalo se, že se jedná o šéftrenéra mládeže Sigmy Olomouc, nicméně táta nejdřív vynadal Tomášovi, že sedl jen tak k cizímu člověku do auta. V této chvíli se však rozhodlo, že Tomáš půjde hrát do Olomouce. Strašně se těšil. Později se mu občas zastesklo po kamarádech, po volnosti. Chodil do páté třídy, ráno brzy vstával, tréninky, učení, ztratil svobodu jen tak si hrát venku. Byl vesnický kluk, stydlivější, nepříliš průbojný, musel se všude prosadit sám. V Týnci začínal hrát už ve čtyřech letech, ani neví, jak se na hřišti tak brzy ocitl. Mezi vrstevníky od počátku vyčníval, hrával se staršími, třeba i se starším bráchou, od kterého ho dělilo sedm let. Jejich rodina byla tichá, veselá, a především pracovitá. Doma měli hospodářství, od rána do večera pracovali. Jemu dávali kvůli fotbalu větší úlevy, ale pole orat musel, i trhat rybíz a švestky, pálili doma slivovici. Rodina byla velká a soudržná, o Vánocích se celé svátky scházeli po okolních vesnicích a na tátových narozeninách se jich sešlo pětadvacet, a to ještě nedorazili všichni. Pokud se doma pustila televize, dívali se na fotbal, tenis, atletiku... Máma z toho šílela. Byla „oběť“ rodiny. Přál by ji víc klidu a odpočinku, aby z ní spadlo napětí z věčného starání se o druhé. Chtěl by ji vidět jen si tak sednout a dát si třeba kafíčko. Táta odjakživa prožíval jeho fotbalové úspěchy a zároveň mu radil. Už jako kluk neměl rád cesty autem po zápase domů. Přál si, aby ho prostě nechal hrát. I dnes by se bez těch rad obešel a jen si někdy užil společnou radost. A třeba uslyšel: „Jsem na tebe pyšný.“ Ale táta chce pomáhat a taky se bojí o jeho budoucnost.

Přesto, že už v sedmnácti letech nastoupil do A-týmu Sigmy a měl individuální plán, školu zvládal bez problémů. Studoval obchodní akademii a rodiče dokonce dovolili, aby už rok před maturitou začal žít se svou přítelkyní. Jiní kluci měli ve škole horší výsledky a fotbal nehráli. Občas ho lákali: „Pojď s námi do baru, na diskotéku…“ Měl pevnou vůli. Ale celé mládí prožil bez kamarádů. Většinu času prožil se spoluhráči. Byly chvíle, kdy cítil stereotyp, únavu a měl choutky taky něco zažít. Ale fotbal mu za to odříkání stál. V pondělí ráno přišli spolužáci do třídy a vyprávěli si, jak pařili, co zažili. Ale on, když dal gól, nic mu tu radost nemohlo vynahradit.

V roce 2012 odešel v devatenácti letech do pražské Sparty. Jeho přítelkyně šla do Prahy s ním. Pravidelně nastupoval v reprezentačních týmech od patnáctiletých až po jednadvacítku. Na mistrovství Evropy U19 získali stříbrné medaile a on byl zařazen do All Stars sestavy. V následující sezóně získal se Spartou mistrovský titul a stali se i vítězi Českého poháru. Nicméně od mistrovství Evropy, na kterém zazářil, následovaly skoro tři roky opakovaných zranění a zdravotních potíží. Tady začal tátův strach o jeho budoucnost. Právě v této chvíli přišla nabídka na hostování v Dukle Praha. Byla to příležitost, aby po zraněních zase získal herní praxi. Chtěl se na Julisce uvést, povedlo se to v zápase proti Teplicím, dal dva góly a posílal ze hřiště srdíčka na tribunu své milé. Ten přechod ze Sparty do Dukly byl po sportovní stránce srovnatelný, zázemí a finance samozřejmě srovnatelné nejsou. Ale prostředí je přátelštější a poklidnější. Všichni v týmu chtějí vítězit, rozhodně se však v Dukle hraje svobodněji. Na Spartě se vyhrávat musí. Jsou pod neustálým tlakem médií, peněz, veřejnosti.

V žácích byl útočníkem, v dorostu pravý obránce, v mužích i v reprezentaci pravý záložník. Svou univerzálnost vnímá jako výhodu i nevýhodu. Přál si už mít stálý post. V Dukle ho získal jako levý útočník. Technicky vynikající, rychlý, dynamický, umí se dostat do šancí a umí dávat góly. Výborný kondičně i silově. Se svou láskou je šest let. Svým rodičům (tátovi trochu s obavou, protože ten vždy dbal, aby fotbalu obětoval maximum) oznámil, že čekají miminko. Překvapili ho, měli všichni - i táta - obrovskou radost. Tak bude Tomáš čekat do března roku 2016 na svůj nejkrásnější soukromý gól.

říjen 2015


Po skončení podzimní části sezóny 2015/2016 ukončila Sparta hostování Tomáše Přikryla v Dukle a ten následně přestoupil do FK Mladá Boleslav.

Fotogalerie

                 

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET