PORTRÉTY Z JULISKYPatrik Brandner
    FANSHOP

RÓBERT KOVAĽ

narozen 16. ledna 1994, záložník

Otec hrál fotbal a celá rodina ho chodila na zápasy podporovat. Tak se dá říct, že Róbert zná fotbal už z dětského kočárku. Přesto to nebyl sport, který by hrál jako první. Táta dbal na všestrannost, zkoušel hokej, tenis, plavání a na řadu přišel konečně i fotbal. V rodném městě Humenném prošel přípravkami a žákovskými kategoriemi a ve věku staršího žáka přestoupil do nedalekých Michalovec, odkud pocházel otec. Maminka byla Rusínka z Medzilaborců. Potkali se v Humenném, kde hrál táta fotbal. Maminka pracuje v psychologicko-pedagogické poradně a připravuje děti na vstup do školy. Sídliště, ve kterém vyrůstal, bylo klidné a žili v něm spíš starší lidé. Ale to vedlejší, kam jezdil na kole, „žilo“. Vždycky tam byli kluci, kteří hráli fotbal nebo hokej. Každé prázdniny jezdil k babičce, dědečka nepoznal. Zemřel v prosinci a za pár dnů, v lednu, se Róbert narodil. U babičky se naučil rusínsky a se třemi bratranci (jeden dnes hraje fotbal v Trenčíně, druhý v Medzilaborcích) kopali do balónu od rána do noci. Chodil spát v teplácích špinavých od trávy. Vždycky se velmi dobře učil, a to i později na gymnáziu. Ale byl zapomnětlivý, roztržitý. Venku nechal kolo, hokejku, novou kšiltovku Adidas. Chtěl se s ní pochlubit klukům, a zůstala na stromě. Ztráta klíčů byla naprosto samozřejmá. „Jednou někde zapomeneš i hlavu,“ slýchával od maminky.

Klub MFK Michalovce ho vychoval a připravil na mužský fotbal. Prožil tam necelých šest let a trenéři mu dali šanci přestoupit z dorostu do A-týmu mužů, který hrál druhou ligu. V té době nastupoval v každé mládežnické reprezentaci Slovenska od patnácti do devatenácti let. Ve startech za jednadvacítku ho zbrzdila zranění, to už byl v Praze. Když přišla nabídka z Dukly, byl to sen. Starší sestra mu vyprávěla, jak je Praha krásné město. Poprvé opouštěl rodné hnízdo. Na gymnázium v Michalovcích dojížděl, rodiče si nepřáli, aby bydlel na internátě. Do Prahy přijel na dvoutýdenní zkoušku, pak se jen na otočku vrátil domů a definitivně odjel do nového života. Loučení ani tolik nevnímal, spěchal za snem, těšil se, maminka plakala. Zůstal tam i jeho pes, kavalír, kterého si tolik přál. Ale cesta byla dlouhá, jedenáct hodin ve vlaku přemýšlel a docházelo mu, že teď už se o sebe bude muset postarat sám. Na prvním tréninku na všechno zapomněl. Od roku 2014 patří do kabiny Dukly. Po otci střední záložník, když nastupoval ke svému prvnímu zápasu, skoro tomu nevěřil. Ze slovenské druhé ligy v základní sestavě Dukly Praha! Jeho čistá duše a velká fotbalovost všechny v klubu oslovila. Patřil k nejlepším na hřišti. Předvedl obrovský cit pro hru, nadstandardní rychlost i kondici, pracoval na velkém prostoru. K tomu přidal fotbalovou chytrost. Start byl krásný. A přišel zápas v Jablonci. Spoluhráči vzpomínali, kdo všechno se tam zranil. Přemýšlel nad tím. Vyhrávali 4:1, on se v 85. minutě otáčel, když došlapoval, ozvalo se prasknutí. Přetržený křížový vaz, operace, víc jak půl roku léčby. Když koleno doléčil, ozvala se achilovka. A když konečně nastoupil do přípravy, přihlásil se do třetice meniskus na pravé noze. V létě se na hřiště vrátil, ale všechno je jiné. Musí se víc o sebe starat, nic už není samozřejmé. Rozehrával se na farmě v Benešově a s juniorkou, v utkání českého poháru opět nastoupil za A-tým, naskočil zpět už i do mistrovských utkání. „Musíš být trpělivý,“ říká mu trenér, který o jeho kvalitách dobře ví. Stejně jako slovenská reprezentace "21", do které byl po zranění opět přizván. 

Róbert je povahou i podobou spíš po mámě, jemný, ale umí vybuchnout. I když máma byla doma vznětlivější, víc se obával otce. Budil respekt, i když mluvil naprosto klidně. Máma byla vždy citová, dodnes ho objímá, dá mu pusu. Když si v období operací volali, táta ho uklidňoval: „Neboj se, bude dobře.“ Ale první dva dny jim vůbec nezavolal, potřeboval klid, chtěl být jen sám se sebou. Jeho sestra studuje v Praze mezinárodní vztahy na Vysoké škole ekonomické, při studiu ještě pracuje. Přesto mu nesmírně pomáhá. Pořídil si psa z útulku, ročního křížence labradora, když se o něj nemůže starat, sestra ho vystřídá. I se svým přítelem chodí fandit na zápasy, takže má vždy komu dát své dvě volné vstupenky. Ale především se o něj starala po operaci, první dva týdny u něj bydlela. Má ji nesmírně rád. Bez ní by si svůj život vůbec nedovedl představit. Když byli děti, rodiče je s sebou brali na výlety, jezdili do Tater, dodnes se tam sám vrací. V Praze bydlí v Břevnově, z oken vidí kopce, přírodu, klid. To má rád. A fotbal. Cítí hru, vnímá hru, hřiště je svět, o kterém má dokonalý přehled.

září 2015

Fotogalerie

                 

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET