PORTRÉTY Z JULISKYRadek Havala
    FANSHOP

Peter Olayinka

narozen 18. listopadu 1995, útočník

Když se jeho rodiče potkali, měli už každý jednoho syna z předešlého vztahu. Společně se jim pak narodil Peter a jeho mladší sestra. Peterovo dětství v Africe bylo složité, plné bídy. Nedostatek základních prostředků nutných pro život byl jednou z motivací jeho vášně pro fotbal. Viděl v něm cestu, jak utéct z chudoby. Od rodičů dostával malý obnos peněz, se kterým sám hospodařil. Do školy chodil pěšky pět kilometrů, přibližně stejně daleko měl na trénink. Šetřil těch pár drobných a rozvažoval, kdy si "ulevit" a jet do školy či na trénink autobusem. Ve škole se učil anglicky, doma mluvili nigerijským jazykem Yuruba.

Peterovým nejbližším člověkem a kamarádem byla máma. Na rozdíl od otce, který se choval hrubě a nepřál si, aby hrál fotbal. Zatím co máma ho hladila, táta  trestal a byl agresivní. Velmi se ho bál a vlastně bojí dodnes, i když už se jejich vztah proměnil. Táta začal Peterovi schvalovat fotbal až když mu bylo kolem patnácti let, snad uvěřil, že by mohl něco dokázat. Dnes mu fandí a jeho výsledky sledují i všichni sourozenci. Maminka, která ho vždycky podporovala v jeho touze, zemřela, když mu bylo deset let. Běhal jí do lékárny pro léky, tušil, že je to vážné, ale co znamená slovo rakovina, pochopil, až když byl starší. Bylo jí čtyřicet pět let, byl s ní doma, když se rozloučila. Dodnes cítí tu beznaděj, smutek až na dno. Přál si, aby na něj byla jednou v nebi pyšná. Říkávala mu: "Pokud chceš něčeho dosáhnout, nemůžeš spát, musíš pořád za svým cílem jít." Dávala mu naději, důvěru a cit.

Jako kluk nebyl registrován v žádném klubu, až po škole, v roce 2011, byl vybrán do katarského sportovního programu a rok poté už odjížděl za svým prvním profesionálním angažmá do albánského klubu Bylis Ballsh. V sedmnácti letech zažíval obrovskou euforii, radost, naskytla se mu šance žít skutečně jiný život. A jiný rozhodně byl, se vším všudy. Jiní lidé, jiný vzhled tváří i architektury, jiné zvyky. S týmem vyhráli albánský pohár a o dva roky později, v sezóně 2013/14 s kyperským klubem Yenicami Agdelen, kam odešel na roční hostování, dokonce super ligu. A titul mistra ligy, tentokrát albánské, přidal po návratu do Albánie v dresu Skenderben Korcë i sezóně 2014/15. Následovala tříletá smlouva v belgickém Gentu. Tady se však jeho spanilá jízda přerušila. Nejdřív ho ze hry vyřadilo zranění a pak na čtyři měsíce administrativní chyba při přestupu. Po dvou delších pauzách se vrátil na hřiště a nabídka na roční hostování v Dukle pro něj byla radostí. Chce sobě i klubu dokázat, že je dobrý hráč a že po zranění je zase sám sebou.  Rychlý, pohyblivý, se schopností dostávat se do gólových situací. Soustředěný pouze na fotbal. Vstup do Evropy byl pro něj obrovskou změnou. Všude dostatek jídla a vody. Nikde se tak dobře necítil, i když ho napadlo: "V tomhle počasí hrát fotbal, to nebude lehké..." Taky se divil, proč sportovci mají v jídelníčku tolik salátů, vůbec je neznal. Jeho africkou stravou byla hlavně rýže, fazole, omáčky. Osamocení v Praze necítí, je silný, od dětství zvyklý, ví, proč to dělá. Preferuje být sám. Dodržuje spánkový režim, občas si zajde do africké restaurace v centru města. V Nigérii byl naposled v květnu. Život mimo Evropu už si nedokáže představit. Ale své kořeny má v Nigérii, cítí, že je to jeho země.

Až do svých čtrnácti let hrál fotbal jen bosý. Kopačky viděl v televizi, byly však pro něj nedostupnou věcí. Až jednou se osmělil a zeptal se kamaráda z majetnější rodiny, jestli by mu nepřispěli na kopačky. Kamarád šel za svým tátou, ten souhlasil a tak se vypravili do obchodu. Jeho první kopačky stály 25Euro a byly to adidasky. Obul si je - a zažil šok. "Co se to děje? Co to je?" V televizi se v nich hráči pohybovali po trávníku tak lehce... Jenže on vyběhl na udusaný písek. Musel si zvyknout, pohodlnější  bylo hrát bez bot. Poprvé mu však někdo něco daroval.

Jeho klučičím vzorem byl Francouz Thierry Henry, ale také portugalský fotbalista Ricardo Quaresma. Hrávali si na ně s kluky na ulicích. Právě s tímto hráčem souvisí jeho zatím největší fotbalový zážitek. S týmem Skenderben hráli minulý rok Evropskou ligu. Tuto soutěž- a hráče v ní - sledovali s obdivem. Najednou byl jedním z nich. A na hřišti proti něm stál Quaresma! Nemohl tomu uvěřit. Když ho Peter fauloval, podíval se na něj a s úsměvem řekl: "Brácho, hraj v pohodě, hlavně mě nezraň." V této chvíli myslel na mámu, stejně jako když dal svůj první gól v dresu Dukly. Všechny krásné chvíle má spojené s ní.

V dětství měl často hlad. Najíst se byla základní potřeba, až potom měl sílu jít trénovat, učit se, vydat se na cestu. Na své ruce má vytetováno datum úmrtí své maminky a její jméno Grace. A žalm č.23: "Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek."  Před každým vstupem na hřiště pak nigerijský útočník připojí motlitbu.

srpen 2016

V červnu 2017 odešel do belgického klubu SV Zulte Wareegem.

Fotogalerie

       

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET