PORTRÉTY Z JULISKYRadek Havala
    FANSHOP

Ondřej Brejcha

narozen 3. května 1994, záložník

Rodiče se seznámili v šestnácti letech v Nespekách u Benešova, kde měly jejich rodiny chaty. Na stejné místo vyrážejí z panelákového bytu na Jižním městě se svými dětmi dodnes. Ondřej má o sedm let starší sestru, se kterou vyrůstali spíš vedle sebe než spolu. Dnes už žije jinde, Ondřej se stal strejdou půlročního synovce a díky tomu se společně vidí mnohem více než kdykoliv předtím. Sestru fotbal nikdy příliš nezajímal, vlastně si nepamatuje, že by se někdy byla podívat na jeho zápas. Stejně tak babičky, takže jeho největšími podporovateli jsou rodiče, obzvláště táta, který sám hrál druhou ligu v Teplicích a v Rakousku, ale kvůli zranění musel předčasně skončit. Střední záložník stejně jako dnes Ondra. Pracuje jako obchodní zástupce, máma byla porodní sestra, dnes se stará v internátě o sluchově postižené. Má kratší vlasy do zrzava, vzrůstem malá, spíš vážnější, introvertnější. Táta je větší žertéř, ale také impulsivnější, občas i cholerický. Přesto je doma vůdčí spíš máma. Ondra zdědil rozhodně více z její povahy. Je klidný, uzavřený, rád si věci řeší sám se sebou. I když se ho dříve rodiče vyptávali, co se stalo, jestli se něco neděje, nesvěřil se. To platilo i ve škole. Učil se dobře, pokračoval tedy ve studiu na gymnáziu, tam už to však ve spojení s fotbalem drhlo. Měl individuální plán a občas věci neuhlídal, učení se mu nahromadilo do takové míry, že už nebyl schopen tu nálož zvládnout. Doma tvrdil, že je všechno v pořádku, dokud to neprasklo. Učitelé z něj nadšení nebyli, ale zástupce ředitele byl bývalý fotbalový rozhodčí, tak ho občas zachránil. V každém případě odmaturoval na třetí pokus a čtyřleté gymnázium studoval šest let. Rodiče si přáli, aby na školu dbal a vždy, když se se zpožděním dozvěděli, že se opět ocitl v kritickém bodu, tak to s ním probírali. Táta zvyšoval hlas, ale Ondřej cítil, že je přísný hlavně kvůli mámě, které na jeho studiích záleželo. Táta školu upřímně zase tak moc neřešil. Je hodně "jeho" kluk. Odmala spolu sportovali, hráli tenis, jezdili na lyžích, v šesti letech ho vzal na fotbalový nábor do Slavie. Před spaním mu čítával z velké tlusté knihy, jmenovala se Špalíček pohádek. I díky fotbalu s ním trávil určitě více času než se sestrou, vozil ho do školy, na tréninky, na zápasy. Přitom sestra měla vždy víc tátovu povahu, byla výbušnější, Ondřej byl ten hodnější. Měl fotbalem zaplněný celý život, nic jiného se do něj nevešlo. V období puberty si to uvědomoval víc než kdy jindy, viděl kamarády, jak se baví, on měl program od rána do včera. Škola, trénink, spánek. O víkendu zápasy. Byl fyzicky drobný, dospíval později, vedle silných a velkých kluků ve Slavii to byla nevýhoda. Nikdy nepatřil k těm úplně nejlepším, vždy jich tam bylo deset úspěšnějších než on. Dnes je z celého ročníku jediný, kdo dorostl vrcholovému fotbalu. Táta mu vždy říkal: "Využívej své fotbalové možnosti, tvé fyzické vyspění teprve přijde." Ve čtrnácti letech mu ve Slavii oznámili, že s ním nadále nepočítají. Ani mu to příliš nebylo líto. Jednak už to tušil a svým způsobem si změnu i přál. Se svou tišší povahou se mezi ostřílenými kluky necítil dobře. Další sportovní cestu samozřejmě probíral s tátou. Do Bohemians nechtěl, ale radili se s rodiči hráčů, kteří působili v mládeži Dukly. Přechod ze starších žáků už prožíval na Julisce. Od staršího dorostu byl jeho trenérem Jaroslav Hynek. Vstup do mužského fotbalu pak okusil na hostování ve Vlašimi. Ve druhé lize hrají týmy silovější fotbal více než technický, což bylo pro jeho subtilní postavu náročnější, ale trenér Petržela měl mladé "fotbalové" kluky rád a dával mu příležitost. Tady dal svůj první "dospělý" gól. V utkání s Kolínem, přilétl centr ze strany na penaltu a on míč pravou nohou umístil suverénně k tyči. Po dvou letech, kdy do Vlašimi vstoupila Sparta, chtěl odejít, a tak působil půl roku na farmě Dukly v Benešově. To už byl přizván trenérem Kozlem do přípravy A týmu, z měsíce byl však čtrnáct dní nemocný, a tak mu bylo jasné, že na soustřední už s nimi neodjede. Nastoupil trenér Šilhavý, Ondřej se zranil hned při prvním zápase, zároveň cítil, že trenér s mladými hráči příliš nepočítá. Jaroslav Hynek mu však dával najevo zájem a po zimní přípravě 2017 už coby hlavní trenér Dukly ho zařadil do A týmu. Když do mládeže Dukly přišel, začínal na levé obraně. Tam však vévodil v té době Matěj Hanousek, hledali tedy pro Ondřeje jiný post. Posunuli ho na křídlo. Trenér Hynek ho poprvé postavil do středu zálohy. Tam hraje i dnes. Levonohý střední záložník, rychlý, technicky vybavený, na své mládí vyniká klidem i přehledem na hřišti. V tuto chvíli má Dukla nejmladší a přitom jednu z nejkvalitnějších záložních řad v české lize. Dvacetipětiletý kapitán Marek Hanousek je obklopen Danem Tetourem (22 let), Michalem Bezpalcem (20 let), Ondřejovi je dvacet dva let a když k nim připočteme na jiných postech Preislera (22 let) a Jurošku (24 let), je vlastně v týmu s výraznou skupinou hráčů, které zná již z juniorky. Drží se s nimi pohromadě. Protože při jeho povaze, že by si šel pokecat třeba s "Radičem", to asi ne. Trenér mu řekl: "Pracuj, buď trpělivý, šance přijde." Ta první přišla zcela nečekaně, bez upozornění. Běžela šedesátá minuta zápasu Dukla – Jablonec, stav 1:0, když se na lavičce ozvalo: "Ondro, rozběhej se." Ucítil leknutí i těšení zároveň. Možná bylo dobře, že neměl čas nad tím ani přemýšlet. Zápas vyhráli a na tribuně sledovala jeho premiéru i přítelkyně, se kterou jsou spolu dva roky. Vlastně je svým způsobem sblížila chata, jako kdysi jejich rodiče. Při hovoru přes internet zjistili, že bydlí kousek od sebe. Navíc má fotbal ráda, táta je masérem v Benešově, bratr tam hraje a ona sama hrála v mládí za Slávii. Chodí na každý zápas, i když ví, že Ondřej nenastoupí. Našel v ní největšího fanouška, samozřejmě kromě táty. Dědečky už nemá, jednoho nepoznal vůbec, smrt druhého pro něj byla velkým smutkem. Nejhorší však asi bylo vidět tátu, jak těžce jeho odchod nese. Plakal, Ondřej ho viděl plakat poprvé a bolelo to. Váží si své rodiny, vnímá, že je dnes vzácné, když jsou rodiče stále spolu, stále mu pomáhají. Třeba, když si doléčuje své kotníky, které ho pozlobily při vstupu do prvního týmu, pro který je pracovitý, talentovaný odchovanec příslibem a věří ve svou šanci.

březen 2017

Fotogalerie

               

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET