PORTRÉTY Z JULISKYDaniel Kotek
    FANSHOP

MICHAL JEŘÁBEK

narozen 10. září 1993, obránce

Jeho fotbalová kariéra začala nevídaně. V šesti letech ho máma přivedla na trénink v Řeporyjích, kde bydleli. Svůj první zápas hrál na velkém hřišti s kluky o tři, čtyři roky staršími. Byla zima, seděl na lavici náhradníků v tričku a trenýrkách. Psala se 85. minuta zápasu, táta na něj volal: „Obleč se, asi tam nepůjdeš.“ Ale najednou ho trenér za stavu 0:0 poslal do zápasu. Při prvním doteku s míčem, který se k němu odrazil, dal gól. Obrovský zážitek a obrovská radost, vyhráli 1:0. Odmalička tak byl pro něj míč největší hračkou. Celá rodina žili v generačním domě, ve kterém mu dnes staví byt v podkroví. Všichni posedlí fotbalem, sedmiletý bratr už hraje za Motorlet. Michalovi tak běžně na zápasech fandilo osm až devět členů rodiny včetně babičky a prababičky. Občas měl trému z táty, spolu s dědou byli fandy největšími, ale také největšími kritiky.

 Ve věku deseti až třinácti let se mu sportovně příliš nedařilo. Hrál v Motorletu Praha, zlomil si kotník, bylo to neveselé období. Podléhal kritice, ale zároveň si říkal - musíš se zlepšit. Šťastným krokem bylo, když v roce 2006 přestoupil do Dukly Praha. Na první trénink ho opět vezla máma, ona s ním objížděla všechny zápasy, turnaje, vždycky říkala, že už to nechce nikdy absolvovat. Dnes to má s bráchou znovu. Když byl Michal malý, užívala si utkání mnohem víc, než když vstoupil do profesionálního fotbalu. Spolu s úspěchem se dostavil i stres.

Když do Dukly přišel, hrál nižší soutěže, vlastně nikdy nehrál ani první dorosteneckou ligu. Nedokázal si vůbec představit, že by hrál v A týmu nejvyšší soutěž či dokonce slyšel hymnu v reprezentačním drese týmu U21. Jak na první ligový, tak i na první reprezentační zápas proti Slovensku vyrazila samozřejmě celá rodina. Podal dobrý výkon, vyhráli 1:0, cítil velkou radost. Někdy ho napadlo, že opravdu všechno zlé je k něčemu dobré. Kdyby se mu totiž v Motorletu dařilo, nikdy by v ligovém týmu Dukly nehrál.
Táta je stavař, maminka pracuje v sázkové kanceláři. Jako kluk měl rád školu, dobře se učil, vystudoval ekonomické lyceum a udělal přijímací zkoušky na vysokou školu zemědělskou. Ale vzhledem k jeho vstupu do vrcholového fotbalu studia zatím odložil. V sedmnácti letech podstoupil operaci menisku, lekl se, co bude dál. Ale trenér Jaroslav Hynek mu dal okamžitě znovu šanci. Bylo to pro něj důležité. Začal jeho pozvolný vstup do A-týmu. Po půl roce s juniorkou ho přizvali do přípravy áčka, po které se měl do juniorky vrátit. Odjel však s A-týmem ještě na soustředění, začali ho zvát na tréninky, a najednou se ocitl mezi hráči, na které se díval v televizi. Vzpomněl si na pradědečka, který nechyběl na žádném zápase. Byl by pyšný. Bohužel zemřel, když bylo Michalovi šestnáct let. Těžce nemocný jel na jeho přátelské utkání přes celou Prahu, aby ho ještě viděl hrát. O půli spolu mluvili, „je to dobrý,“ říkal mu. Ale pro něj byl vždycky dobrý. Za pár dnů zemřel. Prožíval to jako velkou ránu. Michal je podobný svému tátovi, ten zase tomu svému a tak dále. Nejsou výbušní, spíš trpěliví a pracovití. Michal je občas nervózní, cítí trému, je přemýšlivý, uvědomuje si důsledky. I to má po tátovi. Stejně jako skvělou stoperskou postavu. Klidný v rozehrávce i na míči, technicky vybavený, jako pravák hraje z levé strany. Je to těžší, ale on si poradí. Výborný pohybově i rychlostně. Silná linie mužů jeho rodu pokračuje.

říjen 2015

V lednu 2016 přestoupil Michal Jeřábek do FK Teplice. 

Fotogalerie

                 

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET