PORTRÉTY Z JULISKYMario Holek
    FANSHOP

MARIO HOLEK

narozen 28. října 1986, obránce

Narodil se v brněnských Bohunicích jako třetí potomek svých rodičů. Prvorozený byl bratr David, pak sestra Jaroslava, která své jméno dostala po mamince. Nejmladší Mario zase po tátovi, kterému ho kdysi vymyslel děda. První léta dětství se chod celé rodiny podřizoval nemoci nejstaršího bratra. Měl vrozenou srdeční vadu, se kterou žil, bojoval, podstoupil několik operací, ale v sedmi letech se jeho srdíčko zastavilo navždy. Mario si na tu dobu příliš nepamatuje, byl o tři roky mladší, takže mu byly čtyři roky. Na bráchu si vzpomíná jen z fotek a vyprávění rodičů, ale přece jen někde hluboko se vynořují obrázky, jak si spolu hrají. Obdivuje své rodiče, jak bolestnou tragédii zvládli, ale asi jim nic jiného nezbývalo, byly tady další dvě malé děti. Každý víkend pak jezdili do Svitávky u Boskovic za bráchou na hřbitov, kde bydleli rodiče táty a dnes je tam pochován i děda. Právě děda s ním o prázdninách jezdil vlakem do Brna na tréninky, u chalupy si s ním kopal a taky ho "trénoval". Asi čtyři sta metrů od domu stála Boží muka, děda řekl: "Utíkej ke křížku a zpátky!" A Mario nadšeně běhal. Úplně jiný byl zase čas prožitý v Kunštátu, u rodičů maminky, kteří měli hospodářství. Se sestrou pracovali na poli, starali se o krávy, prasata, čistili chlévy, sušili seno, prostě úplně jiný život. Byl pracovitý, nadšený, a i druhého dědu už má jen ve vzpomínkách. Táta hrál fotbal ve Svitávce, byl sportovně založený, a když se seznámil s mámou, běhal za ní patnáct kilometrů do její rodné vesnice. Samozřejmě, když se s Mariem ocitli na dědině u prarodičů, popadli balón a kopali spolu celé odpoledne. I když byl táta rázný, nebál se ho. Ovšem vzdorovat mu by si nedovolil. Pracoval jako kriminalista,  doma měl ukrytou zbraň a někdy ji Mariovi po jeho naléhání ukázal. Jako většího ho bral s sebou na střelnici. Táta s dědou byli zároveň myslivci, děda měl doma zamčenou místnost s flintami a občas mu dovolil si je prohlížet. Střílet však směl jen ze vzduchovky. Největší zážitek však byl, když ho vzali na lov kachen. I když byl jen pozorovatel, stále si vybavuje tu noční atmosféru.
Do školy začal chodit v blízkosti domu, ale od třetí třídy už dojížděl skoro hodinu do sportovní školy přes celé Brno. Někdy to bylo náročné, ve škole i bruslili, takže nosil tři batohy - do školy, na bruslení, na trénink. Večer v autobuse usínal, naštěstí vystupoval jednu stanici před konečnou, takže nemohl moc přejet. Jednou se mu z únavy a vydýchaného vzduchu udělalo při cestě špatně. Neměl žádné průšvihy a snad ani pubertu. Sportem trávil veškerý čas. Kopat začal ve čtyřech letech, doma má medaili pro nejlepšího hráče školky. Pak už ho táta přivedl na trénink do ligové Zbrojovky (toho času Boby Brno). Už jako malý se díky němu dostal při ligových zápasech až k hrací ploše za mantinely, protože táta znal policisty, kteří na zápas dohlíželi. Jako žáček pak chodil podávat hráčům míče, zažil zápasy, kdy Za Lužánkami bylo čtyřicet pět tisíc diváků! Nevídaná atmosféra. Mario chtěl být od počátku nejlepší a dařilo se mu to. V žácích byl nejlepší střelec, později hrál v záloze, ve starším dorostu už vyzkoušel post stopera. V sedmnácti letech byl z juniorky vybrán do A týmu, ve kterém začínal opět v záloze. Jeho první ligový zápas patří nejhezčím zážitkům. Bylo mu osmnáct, nastupoval v základu proti Liberci a zápas se mu povedl. Vykročil do světa dospělého fotbalu. Samozřejmě oba rodiče v hledišti, děda mu zase vystřihoval všechny články, když zemřel, babička Mariovi fotbalovou "kroniku" předala. Bylo mu dvacet jedna let, když přišla zahraniční nabídka do Dněpru Dněpropetrovsk. V Brně se mu dařilo, váhal, nakonec odešel. Úplně sám, poprvé bez rodiny, přátel, v úplně jiném světě. Přestupoval v zimě, takže zažil skutečně "zimu jako v Rusku", i když to bylo na Ukrajině. Navíc žádné barvy, všechno bylo černobílé. Ale zatnul zuby a dva roky byly i fotbalově dobré. Jako kluk měl rád Ševčenka z Dynama Kyjev, jeho plakát měl nalepený v pokoji. Najednou proti němu hrál. Třetí rok však už na něj tíha prostředí čím dál víc doléhala, navíc nastalo období střídání trenérů a také se do sebe zamilovali se svou současnou ženou. Studovala v Čechách a létala za ním letadlem, jak jen to bylo možné. Dnes jsou spolu dvanáct let, jeho první vážný vztah. Do pražské Sparty v roce 2011 vstupoval už coby ženatý muž. Děti se jim však narodily až v Praze. Nic většího nezažil, než narození synů.  Zejména poprvé šlo o nepopsatelný emotivní zážitek. Měl předzápasový odpolední trénink, ráno začala žena rodit. Vlastně to bylo stejné i v případě druhého syna. Do porodnice jeli asi hodinu před samotným porodem. Na odpolední trénink nedorazil, až večer za týmem do hotelu. Mezitím zažil zázrak. Druhý den odehrál jako novopečený otec zápas, ve kterém porazili Plzeň. Ve Spartě hrál v pohárových utkáních proti takovým soupeřům jako Olympique Lyon, Athletic Bilbao či proti Chelsea FC. V sezóně 2013/14 oslavil s týmem "double", když získali ligový titul a zároveň porazili v penaltovém rozstřelu Viktorii Plzeň ve finále Českého poháru. Úspěšným exekutorem byl i Mario Holek. Ve Spartě poznal vedle vítězství i notnou dávku stresu, tlaku a očekávání. Snažil se v této atmosféře naučit žít a zachovávat klidnou hlavu. Konec konců poznal, že největší tlak na sebe nakonec vytváří on sám. Po laborování se zraněním a změnách ve Spartě už letní přípravu 2017/18 s týmem neabsolvoval. Manažer mu řekl o nabídce Dukly na hostování, s příležitostí doléčit se a vrátit se zpět na ligový trávník. Neváhal. Duklu vnímal vždy jako tým, který chce hrát atraktivní kombinační fotbal. Na počátku trénoval pouze s kondičním trenérem Stránským. Vůbec to nebylo snadné a mnoho věcí z "repertoáru" tohoto trenéra ještě nikdy nezažil. Často toho měl opravdu dost a musel jít přes sílu. Trvalo měsíc, než ho pustil k A týmu. Ale byl zdravý a v kondici. To plně prověřil první zápas. Dukla tak získala v době, kdy z mužstva odešlo několik hráčů zadních řad, zkušeného stopera, který oblékal reprezentační dres od svých sedmnácti let. Tehdy jezdil na srazy reprezentace z Brna jediný, bral to jako odměnu. Prošel mládežnickými výběry až do dospělé reprezentace, ve které nastoupil k prvnímu zápasu v roce 2009. Obráncem české reprezentace byl až do roku 2015. 
Manželka se mu snaží po celá léta připravovat klidné zázemí, i když se narodili kluci a on jim věnuje mnoho času, ani jednou k nim v noci ještě nemusel vstávat. Žena dbá na to, aby se vyspal, i on cítí, že běh času nezastaví a regenerace je dnes pro něj jedna z nejdůležitějších věcí. Nemají v Praze rodiče, takže nikoho na hlídání, ale sblížili se s paní, která k nim chodí pomáhat s domácností. Vytvořili si takový vztah, že se stala jejich "pražskou babičkou". Rodina, ve které vyrostl, byla vždy zázemím a jistotou. Rodiče byli spíš tišší a někdy i smutnější, jistě tím, co prožili. Když je dnes sám otec, sklání se před nimi, neumí si to představit. Svému prvnímu synovi dal jméno Mario. Je tedy v pořadí už Mario III. Máma tvrdí, že vypadá jako by mu z oka vypadl. Prý je i stejný rošťák. Ten mladší se zdál být klidnější, ale už vše úspěšně odkoukal od brášky. Mladšímu synovi dal jméno David. Po bráchovi, kterého skoro nepoznal. Aby se na něj nezapomnělo. Nemluvili o tom, ale cítil, že rodiče měli velkou radost.
Mario Holek dostal ve fotbalovém světě přezdívku Super Mario, zcela jistě po jedné ze světově slavných postav úspěšných videoher. Super Mario putuje světy, překonává složité překážky a s narůstající obtížností hry se vylepšuje i odolnost hráče. Dobrá přezdívka pro dynamického fotbalistu, který umí organizovat hru a vidět volný prostor, do kterého posílá své přesné dlouhé míče.

říjen 2017

Fotogalerie

             

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET