PORTRÉTY Z JULISKYMichal Bezpalec
    FANSHOP

Jiří Chytrý

narozen 13. května 1972, asistent trenéra A týmu

Táta byl profesionální řidič, maminka prodávala nábytek a pravděpodobně se seznámili na nějakém plese či společenské akci, protože táta zpíval s posádkovou hudbou a máma zase ráda tančila. Jiří se jim narodil, když bylo mámě dvacet a tátovi dvacet tři let. Jsou spolu dodnes. A až do maturity s nimi žil Jirka spolu s mladším bratrem v panelákovém bytě v Kroměříži. Místem jeho dětství však jsou Zborovice, kde žili tátovi rodiče a Jirka k nim strašně rád jezdil. Tam také poznal svoji budoucí ženu, jejíž rodiče seznámili jeho rodiče.

Táta byl velký sportovec a také první Jirkův fotbalový trenér. Rodina podřídila rytmus domácnosti potřebám fotbalu. Maminka si vzala sportovce a plně to respektovala. Rodina však žila i velmi společenský aktivní život.

Jirka se dobře učil, psal povídky , hodně četl. Mayovky, verneovky, fantasy příběhy, rád si snil. Nad tím vším nakonec zvítězil fotbal. Začal s ním v šesti letech ve Zborovicích, až si ho v mladších žácích vyhlédla Hanácká Slavia Kroměříž, kde nakonec odehrál celou svou hráčskou kariéru. Fotbal byl pro něj nesmírně důležitý i vzhledem k handicapu, se kterým se narodil. Chybí mu část předloktí pravé ruky. Fotbal byl mimo jiné způsob, jak se zařadit do party, získat uznání. Jako dítě se někdy  konfrontoval se zlomyslností dětí, ale zároveň byl kluk živý, oblíbený a vyhledávaný, který se rád účastnil všech lumpáren. Měl od narození optimistickou povahu, nebyl nastavený k litování se, naopak, rychleji vyzrál a stal se solitérní osobností. Bylo to jistě i zásluhou rodičů, kteří ho nikdy nešetřili, nehýčkali, neopatrovali ho jako "chudinku". Nikdy neměl žádné úlevy, i když mu to někdy vadilo a měl pocit, že by je měl mít. Dnes jim to přičítá k dobru. Vždycky mu tvrdili, že když se chce, všechno jde. Tak se naučil plavat, jezdit na kole, v dospělosti řídit auto. Stal se fotbalistou a klukem, který všechno vyzkouší, hledá limity a cesty, kam až může. Měřil se s těmi zdravými a často mezi nimi vynikal. Bratr je o osm let mladší, takže Jirka byl dlouho první syn i první vnuk, měli širokou rodinu a on byl všech. Jeho dětství bylo pestré a plné zážitků. Proto se nikdy neobával kontaktu s lidmi, neměl žádný pocit méněcennosti, rodiče ho neschovávali, milovali ho. Dnes je pro něj jeho postižení víc kosmetickou záležitostí než praktickou.

 Základní školu i gymnázium vystudoval naprosto suverénně, ani náročnost fotbalového života mu nevadila. Měl štěstí, že u sportu potkal osvícené lidi, kterým jeho jinakost nevadila. Vedli ho takoví trenéři jako Jarábek Komňacký...Jeho výkonnostní maximum byla třetí liga, objevily se náznaky, že by mohl jít i dál, začala ho však limitovat zranění, která přece jen vycházela z dysbalance jeho těla. Když nemohl hrát naplno, rozhodl se s fotbalem skončit. Chtěl u něj však zůstat, vydal se tedy na dráhu trenérskou. V době totality se po gymnáziu naivně hlásil na studium zahraničního obchodu, když ani jeden z rodičů nebyl ve straně a dědečka komunisté dokonce zavřeli. Neměl šanci. Ale složil v Brně státnice z angličtiny a dva roky také angličtinu učil. Krok za krokem pracoval na své trenérské kvalifikaci, došel až k nejvyšší licenci UEFA. Od počátku propojoval studium s praxí. Trénovat začal mládež v Kroměříži, jeho první profesionální štací byli ligové Slovácko, ve kterém se později stal šéftrenérem mládeže, stejně jako ve Zlíně. Vedl dorostence v Karviné a juniorku v Baníku Ostrava. Setkání s Vernerem Ličkou bylo pro něj impulsem, aby začal profesionálně trénovat. 

Postupným vývojem skončil u dospělého fotbalu. Byl asistentem trenérům Jurkemikovi na Slovácku, Pivarníkovi a Minářovi v Kroměříži a Hoftychovi ve Zlíně. V roce 2012 vedl libereckou juniorku. Tady potkal trenéra Šilhavého, měli společnou kancelář a započala jejich společná cesta.  Stal se jeho asistentem a spolu s trenérem brankářů Veselým vytvořili tým, který společně sdílí zodpovědnost za úspěchy i neúspěchy. Tak odešli společně v roce 2014 do Jablonce a v roce 2016 do pražské Dukly. Trenérské povolání je věc nejistá, se svou ženou se nejméně devětkrát stěhovali. Naučili se stěhování zvládat, jsou už v něm "profesionálové".  Jeho žena je dobrodruh a miluje fotbal. Jezdí s ním na zápasy, všude, kde ji může mít po boku, je s ním. Jsou spolu čtvrt století. Mají  spolu syna Jiřího, který se jim narodil dva roky po svatbě.

Vždycky mladé hráče učil milovat fotbal, svůj klub a mít touhu vyhrávat. Klade důraz na charakter hráčů a celého týmu. Sdílí přesvědčení, že fotbalistou je člověk pouhých pár hodin denně. Měl by být tedy především slušným člověkem.

srpen 2016

Od září 2016 po dohodě klubů trenérem Slavie Praha.
Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET