PORTRÉTY Z JULISKYRadek Havala
    FANSHOP

JAKUB POVAŽANEC

narozen 31.ledna 1991, záložník

V šesti letech ho vzal táta s dědou na pár fotbalových tréninků. Vůbec se mu tam nelíbilo, tak nad ním mávli rukou. Nenutili ho. Fotbal si objevil sám, na ulici, s partou kamarádů. Kousek od jejich sídliště byla louka, položili dva kameny, a už měli bránu. Za „hřištěm“ stál panelák, sousedé sbírali skla z rozbitých oken. Až v deseti letech přestoupil ve škole do fotbalové třídy na základní škole a začal hrát v týmu FK Dukla Banská Bystrica. V tomto klubu setrval do svých dvaceti tří let.

Maminka byla kadeřnicí, táta malíř pokojů. Taky hrával fotbal, občas si s ním šel zakopat, ale většinou jejich společné hraní končilo tátovou větou: „Ty jsi dřevo, ty fotbal hrát nebudeš.“ Asi byl z něho zklamaný. Fotbal začal Jakubovi vyplňovat čas v době, kdy se jeho rodiče rozvedli. Ten rozvod byl bouřlivý, nechce si ho pamatovat. Ale kdykoliv dnes hraje dámu, vzpomene si na psycholožku, ke které s bratrem chodili, aby jim pomohla složité období překonat. Pravě ona ho naučila tuto hru hrát. Odstěhovali se na dva roky k babičce, pak se vrátili na čas do jejich bytu a začali stavět dům ve vesničce Tajov. Tam se také v jeho sedmnácti letech s mámou i jejím novým partnerem nastěhovali. Bezprostředně po  rozchodu rodičů ztratil na čas s tátou kontakt, ale když byl větší, opět se začali stýkat.  Povahou je prý celý po něm - klidný až flegmatický. Po mámě zase tvrdohlavý. I když svému otci mnohonásobně vynahradil zklamání ze synových fotbalových začátků, zůstal táta velmi kritický. Když v roce 2014 přestoupil do pražské Dukly, byl otec určitě pyšný, ale nedokázal mu spontánně říct: „Gratuluju.“ Přitom ho pozorně sleduje, jezdí na zápasy do Prahy, ale i po utkání, ve kterém byl jedním z nejlepších hráčů na hřišti, má k němu výhrady. Do Prahy ho jezdí podpořit i máma s otčímem, ale nikdy nepřijedou společně s tátou. Maminka je malá blondýnka, měří 155 cm, má modré něžné oči a umí být pěkná „sekera“. Nikdy nebyl rozmazlovaný ani hýčkaný, rodiče byli na oba syny přísní. Ale dnes, když vidí, jak táta vychovává svého osmiletého syna, uvědomuje si, jak se doba změnila a jak se v přístupu k dětem změnil i táta. Bere jeho syna z nového manželství jako bratra, vzal si ho k sobě na týden o prázdninách, cítí, že je pro něj autoritou, že ho obdivuje.

Když rodina začala žít v Tajově, poznal svou současnou partnerku. Bylo jí patnáct, jemu šestnáct. Jsou dnes spolu, s výjimkou jednoho roku, šest let. Dokončuje magisterské studium na vysoké škole, obor aplikovaná etika.  On studoval gymnázium, učil se bez problémů, ale už v sedmnácti letech začal hrát ligu za muže, musel mít individuální plán a o dva měsíce odloženou maturitu, protože byl v té době na turnaji s reprezentací. Bylo to náročné, domů chodil velmi unavený, ale zvládl to a úspěšně odmaturoval. V budoucnu by chtěl studovat trenérství na fakultě humanitních věd v Banské Bystrici. Od sedmnácti let reprezentoval Slovenskou republiku ve všech věkových kategoriích až po jednadvacítku. Ve slovenské lize byl několikrát zvolen hráčem zápasu i hráčem kola i autorem gólu měsíce.

Příchod do Prahy byl z počátku obtížný. Byl zraněný, natažený zadní sval, v Bystrici mu řekli, že to není nic vážného, a tak trénoval, až si sval natrhl. V Dukle to věděli, přesto o něj měli zájem, přijel, ale netrénoval. Po vyšetření mu byl nařízen dlouhodobý klid. Tým byl v plném tréninku a možná první dva měsíce ani spoluhráči nezavnímali, že přišel. V tomto období mu velmi pomohla jeho klidná hlava. Když konečně vstoupil na hřiště, vyjevil vše, co je pro jeho hru typické. Mimořádné řešení situací, schopnost jít do rizika, skvělé vedení míče. Hráč platný i v defenzivě, zároveň pro soupeře nebezpečný i čtyřicet metrů od brány. Vidí, co jiní nevidí. Je jedním z těch, kterým se říká „fotbalista od Pána Boha.“

říjen 2015

V lednu 2017 přestoupil do FK Jablonec.

Fotogalerie

                 

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET