PORTRÉTY Z JULISKYPatrik Brandner
    FANSHOP

Emmanuel Edmond 

narozen 13.června 1996, útočník

Narodil se v severozápadní Nigérii ve městě Kaduna, které je hlavním obchodním a dopravním centrem severu země. Vzhledem k náboženskému složení se Kaduna stala místem velkého napětí mezi muslimy a křesťany. Emmanuel se narodil do křesťanské věřící rodiny. Rodiče se potkali ve východní části Nigérie, v Anambaře, ale po svatbě se rozhodli odejít do Kaduny, kde byly výrazně lepší podmínky pro život. V jeho zemi není zvykem číst dětem před spaním pohádky nebo zpívat ukolébavky, ale každý večer se celá rodina schází při modlitbě. Zpívání však patří neodlučitelně ke způsobu afrického života, jeho máma si zpívala pro potěšení celý den, pro radost. Ty písničky byly v jazyce IBU a většinou se jednalo o písně křesťanské. Emmanuelovi se okamžitě vybaví mámin hlas, jak zpívá: "Tato modlitba je klíčem k Bohu, proto se budeme modlit znovu." Je nejmladší ze sedmi dětí, takže byl naprosto "maminčin". Zatímco táta ráno odešel do práce a sourozenci do školy, benjamínek byl doma s mámou. Vařili spolu, nakupovali, máma byla švadlena, takže pracovala doma. Byla mu stále nablízku, něžná, hladící a když došlo k sourozeneckým potyčkám, ochraňovala ho. Jen před tátovým opaskem ho ochránit nedokázala, táta byl autorita nejen pro všechny děti, ale i pro ni. Vzorně se o rodinu staral, aby měli jídlo, peníze, na africké poměry žili slušný život, i když jeho starší sourozenci pamatovali větší nouzi. Emmanuel však nikdy nezažil hlad a bídu. Táta byl hodný, ale byl i ten, který trestal. V takové chvíli se mu snažil Emmanuel nejít na oči. Má ho rád, stále na něj vzpomíná, ale tak silné citové pouto jako s mámou to není. 

Jako kluk byl dost tvrdohlavý a vzhledem k tomu, jak byl hájený i před staršími sourozenci, narůstalo mu sebevědomí a přesvědčení, že on má vždycky pravdu. Žili ve velkém domě pro vícero rodin, měl dlouhé chodby a místo bytů tam byly proti sobě řady pokojů. Takové domy byly v okolí typické. Rodiče měli k dispozici čtyři pokoje. Jeden pokoj patřil třem dcerám, druhý čtyřem synům, zbylé dva obývali rodiče. Ze všech sourozenců měl nejraději starší sestru, která se narodila pátá v pořadí. Ze všech nejvíc mu fandila ve fotbale a když bylo zapotřebí, přispěla mu i finančně. Své první kopačky měl ve dvanácti letech. Jeho nejstarší sestra hrála jako mladá fotbal a když Emmanuel jednoho dne zametal, objevil její staré kopačky pod postelí. Nebyly už v nejlepší kondici, ale nechal si je opravit a vstoupil v nich do svého prvního místního klubu Academie Kaduna. Jinak má ale pocit, že ještě než se dozvěděl, co je fotbal, už ho hrál. Samozřejmě bosý, s kluky na ulici. Jinou hračku než jakýkoliv míček od mámy nikdy nechtěl. V mládežnickém klubu GBS Geos ho oslovil agent a v osmnácti letech poprvé opustil Nigérii a vypravil se do Evropy. V AS Trenčín vybojovali titul mistra slovenské ligy, jeho největší dosavadní úspěch. Když odjížděl od rodičů, loučení nebylo jednoduché. Ale všichni byli šťastní, protože to byla cesta za snem. Táta byl pyšný. Kladli mu na srdce, že to určitě nebude jednoduché, že prožije jistě mnoho těžkých chvil, ale ať stále věří a nikdy neopustí Boha. Přišel do Trenčína v létě, už léto se mu zdálo chladné. Šok nastal v zimě. První tréninky na sněhu. Nejraději vzpomíná na zápas se Žilinou. Šel na hřiště v 53.minutě, Trenčín prohrával 2:0. Už po třech minutách dal gól na 2:1 a v první minutě nastaveného času srovnal na 2:2. Po roce v Trenčíně rodina rozhodla, že se musí vrátit a dokončit školu. Chyběly mu závěrečné zkoušky na obchodní akademii, v našem školním systému něco jako vyšší škola odborná. Hrál tedy v roce 2015 nigerijskou první ligu a byl součástí Boot Soccer Academy. Školu dostudoval a agent mu předložil dvě nabídky zpět do Evropy. Norskou nebo českou ligu. V Dukle Praha se potkal s nejvyšší fotbalovou kvalitou jako dosud zažil. V juniorské lize předvádí svou kvalitu založenou na skvělé orientaci ve vápně, ve výběru místa a způsobu zakončení. Ví, že musí pracovat a trpělivě čekat na svou šanci v A týmu. Ke svému prvnímu ligovému startu nastoupil na podzim 2016 ve vítězném zápase v Hradci Králové. Jeho chvíle však především přišla v pohárovém utkání v Karviné, kde nastoupil v 64.minutě a již v 67.minutě srovnal stav utkání na 1:1, čímž poslal Duklu do prodloužení. 

Tak, jak ho nabádali rodiče, zachoval si svou neochvějnou víru. Modlí se před každým zápasem, při cestě autobusem poslouchá ve sluchátkách čtení z Bible. Má rád žalm 121: "Pozvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky." Nevadí mu, že většina spoluhráčů v Česku je nevěřících. On vychází ze svých tradic, rodiny i zkušeností. Právě víra mu pomohla, když mu před třemi lety zemřel přímo na hřišti spoluhráč, blízký kamarád. Byl starší než Emmanuel, bylo mu dvacet tři let. Skácel se při tréninku a už nevstal. Cítil bolest, plakal, vztekal se, ptal se Boha. Pomohlo až smíření. Že Bůh má nějaký plán, že to není konec příběhu. Denně mu děkuje za život, za rodinu i za fotbalový talent. Kaduna pochází ze slova "kadu", krokodýl. Není to jediné z našeho hlediska exotické zvíře, na které je Emmanuel ve své vlasti zvyklý. Občas s nimi žil škorpión, ani to nevěděli. A když se před ním zjevila kobra či chřestýš, měl respekt i strach. Jejich útok je téměř neuhlídatelný. Tak ať je to tak i s gólovými útoky mladého nigerijského hráče. 

duben 2017

V červnu 2017 mu vypršela smlouva v FK Dukla Praha.

Fotogalerie

           

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET