PORTRÉTY Z JULISKYMatúš Hruška
    FANSHOP

DOMINIK PREISLER

narozen 20. září 1995, obránce

Dominik pochází ze sportovní rodiny, táta hrál házenou za Slavii a rodiče je vedli vždy k tomu, aby měli spolu se starším bratrem v životě nějaký cíl. Nemysleli tím přímo, aby hráli fotbal, ale aby něčemu věnovali své úsilí. Rodina trávila mnoho času pohromadě, jezdili všude společně, máma s tátou je všechno naučili. Dominik od dvou let lyžoval, později hrával tenis, beach volejbal, florbal, chodili bruslit. Přál si hrát házenou jako táta, ale přijímali adepty až od sedmi let. Nechtěl čekat, a tak zvítězil fotbal. Prožil panelákové dětství v Praze, ale před domem měli „umělku“ a s partou kluků z Hájů a z Čafky na hřišti téměř bydleli. Jeho prvním týmem se staly v pěti letech právě Háje, po roce pak ČAFC Praha. Když jeli na turnaj do Amsterodamu, který vyhráli a on byl nejlepším střelcem, chtěli si ho tam nechat. On se o tom ale dozvěděl až mnohem později. Fotbal hrál i jeho o čtyři roky starší brácha Michal. Rodiče dokonce říkají, že byl v práci s míčem talentovanější než Dominik, ale ten byl zase vždycky usilovnější, cílevědomější a neustále na sobě pracoval. To platí dodnes. S bráchou mají výborný vztah, všude byli spolu a vždycky mu pomáhal. Oba jsou stejně usměvaví, přátelští, jen ten starší je prý občas moc chytrý po tátovi.

V deseti letech se Dominik posunul do týmu Bohemians 1905. Jeho fotbalová radost však měla výkyvy. Hrál dobře celý rok, pak přišel nový trenér s novými hráči, najednou nehrál skoro vůbec. Pak zase hrál, pak zase nehrál. Nahoru dolů.  Brácha byl v Bohemce kapitánem ve starším dorostu, nepohodl se však s vedením a odešel do Dukly Praha. Dominik to schytal i za něj, musel také odejít. Vůbec mu to nebylo líto, kamarádů tam příliš neměl a zákulisí bylo víc než nepříjemné. V roce 2009 odešel za bratrem do Dukly. Nastalo hezké období, příchod byl skvělý. Petr Fišar byl nejlepší trenér, jakého zažil. Hodně ho naučil, k tomu nepopsatelné a nezapomenutelné zážitky. Školu zvládal dobře, studoval obchodní akademii, v budoucnosti by chtěl pokračovat na FTVS.

Táta pracuje jako kuchař-číšník a i doma výborně vaří. Máma je účetní. Jsou spolu dvacet pět let a jejich rodina je zábavná, kamarádská, úsměvná. Kromě sportování s nimi rodiče hodně cestovali, projeli Itálii, Francii, Řecko... Odjížděl akorát s kamarády na vodu, byl na nádraží, když mu zavolal táta: „Máš přijít v sobotu na trénink A-týmu za trenérem Kozlem.“ Okamžitě vodu zrušil. Dukla má mladý tým, některé hráče znal z juniorky, nicméně najednou měl trénovat s Gedeonem, Vorlem, Radou, Markem Hanouskem... Vlastně byl pro něj autorita úplně každý. Nejdříve měl respekt, ale jen chvíli. Rychle zapadl a nezkazil žádnou legraci. V širším kádru A-týmu už zůstal. I když ho následně potkalo první vážné zranění, operace přetržených vazů v kotníku a tři měsíce v klidu. 

S rodinou se přestěhovali do domku v Týnci nad Sázavou, bratr momentálně pracuje a učí se angličtinu v Austrálii, a i tam hraje fotbal. Hrál vždycky stopera nebo středního záložníka, zatímco Dominik levé křídlo nebo levého obránce. Na beku se cítí dobře, má hru před sebou, dostane se do běhu a má pocit, že už ho nic nezastaví. Má v sobě víc útočné vlastnosti, umí vystřelit i přesně přihrát na delší vzdálenost, má cit pro kombinaci. Je levák, táta ho vždy učil kopat pravou, takže umí oběma. Píše levou rukou, hází pravou. Byl oporou a lídrem farmy Dukly v Benešově, hraje za A tým v přípravných a pohárových utkáních a má za sebou i první ligový start a také první gól v reprezentaci hráčů do 20 let. Říká si to, co si říkal vždycky: „Zkus to, makej, jinak to nejde.“  A usmívá se u toho úsměvem své mámy.

září 2015

Fotogalerie

                     

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET