PORTRÉTY Z JULISKYJan Holenda
    FANSHOP

DANIEL TETOUR

narozen 17. července 1994, záložník

Mladší bratr brankáře Dukly Davida Tetoura začínal stejně jako on v Čechii Smíchov, bylo mu pět let. Ze tří bratrů je ten prostřední. Nejstarší byl pro rodiče chytrý a rozumný, nejmladší zase benjamínek, o kterého se nejvíc starali. On si žil uprostřed tak trochu sám, podle svého. Brácha se o ně měl starat, byl přísný, ale ne drsný, spíš starostlivý. Dbal, aby se jim něco nestalo. Daniel byl hodně zlobivý, hyperaktivní, ve škole samá poznámka. Starší bratr byl určitě ukázněnější, mladší naopak ještě přitvrdil. Zatímco starší brácha tráví volný čas aktivně, Daniel je kopie táty, odpočívá, čili leží.

V devíti letech přišel zlom v jeho fotbalovém životě. Z pohodové Čechie přestoupil do Sparty Praha, kde prožil šest let. Musel jako dítě bojovat o místo na střídačce, najednou ho fotbal nebavil. Měl růstové problémy, neporozuměl si s trenérem, chtěl si od fotbalu odpočinout. Děda s tátou naléhali, aby to nedělal, že by to byla škoda. Nelíbilo se mu, že na něj tlačí. Dnes je rád. Do staršího dorostu vstoupil v Dukle Praha. Když už si myslel, že začne nový, radostnější čas, utrhl si stehenní sval. Tři měsíce musel ležet a nic nedělat. Ale pak už přišly jeho chvíle. Jeho „hvězda“ stoupala, a on jako by to ani nevnímal. 

Chodil na osmileté gymnázium, stejně jako brácha, ovšem on s jinou pověstí. Dával společně se svými spolužáky kantorům pořádně zabrat. Vůbec se neučil, ale měl výbornou paměť a dobré logické myšlení. Byl přijat na FTVS, jenže mezitím se stal nejmladším hráčem A-týmu Dukly. Právě tato škola se paradoxně nedá skloubit s vrcholovým sportem, tak si po roce podal přihlášku na Vysokou školu zemědělskou. Přijímací zkoušky i po té pauze složil úspěšně a tak jde opět - i když v jiném oboru - ve šlépějích svého bratra. I on, až dostuduje, by měl být inženýr.

Při studiu i při fotbale mu hodně pomáhá jeho povaha. Před zápasem i před zkouškou si nepřipouští žádné nervy. Je flegmatik. I v tom je po tátovi. Neuznává příliš autority, jde si svou cestou. Nikdy prý u ničeho nevypadal, že by ho to bavilo. Když se pousměje, to už musí být fakt spokojený. Pousmál se, když nastupoval ke svému prvnímu ligovému startu, a hned proti Spartě. O to byl ten zážitek hezčí. Hrál s absolutním klidem, bez náznaku nervozity. Ukázal vše, co zdobí jeho hru. Přehled ve hře, smysl pro kombinaci, neuvěřitelný klid na míči. Málokdy se ukvapí, z deseti přihrávek jich devět zahraje dobře. Vyrovnané výkony jistě přispěly k jeho zařazení do současné reprezentace hráčů do jednadvaceti let.

Děda i táta byli pyšní, když se starší David stal součástí áčka Dukly. Ale Daniel fotbalem doslova pobláznil celou rodinu. I silně věřící babička, která by normálně šla určitě do kostela, dnes kouká na zápas. Fotbal ho nejvíc bavil v Čechii, šlo o čistou radost, mohl si hrát, co chtěl. Dnes má zase rád ten řád ve hře a kvalitu. Na soustředěních nejčastěji bydlí na pokoji s bráchou. Vždycky ho obdivoval, jak dřel, jak na sobě sám pracoval.

Když se odstěhovali z pražského paneláku do domku za Prahou, poprvé dostali každý svůj pokoj. Mohli si ho zařídit po svém. Vybral si koberec, nábytek, sám si pokoj vymaloval. Ale jinak tam nemá nic. Žádnou fotografii, žádný obrázek, žádný plakát. Vlastně ano - Ronalda, kterého mu tam jako provokaci připnul táta, protože Daniel ho dříve příliš nemusel. Nemá rád egoisty, je hráč kolektivní.  V domě na vesnici je spokojený. A na své Hondě 600 (na motorce jezdí od patnácti let) vyjíždí den co den za svými nadějnými fotbalovými sny. Podle statistik uspěje ve vrcholovém fotbale jeden kluk z tisíce. U Tetourů je ta pravděpodobnost evidentně vyšší.

říjen 2015

Fotogalerie

                 

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET