Soustředění se přehouplo do druhé půle, jak jsi tu spokojený?
Zatím je všechno v pohodě, nemáme žádné problémy. Regenerace i zázemí je na vysoké úrovni, nemůžeme si stěžovat. Pro nás je hlavní hřiště, to má své rezervy, ale pořád je to mnohem lepší, než kdybychom v Praze trénovali na umělce. Hotel jsme navíc znali už z loňska, takže jsme věděli, co nás čeká. Já osobně jsem bohužel trochu nachlazený, mám rýmu a škrábe mě v krku. To je jediné, co by mohlo být lepší.
Vyzdvihl jsi regeneraci, můžeš to trochu rozvést?
Je tu sauna, pára, pak ještě suchá pára, velký bazén. Po dvou trénincích denně je potřeba pořádně zregenerovat, takže tyto věci poctivě využíváme (směje se).
Jak vypadá váš běžný den na soustředění?
Na začátku jsme byli překvapeni, že snídaně probíhají docela brzo, od 7.00 do 7.30. To je u hotelu trochu nezvyklé. V 9.30 je odjezd z hotelu, v 10.00 začíná trénink. Zhruba od 12.30 je oběd, po něm máme dvě a půl hodiny na odpočinek. Od 15.00 se rozjíždí druhá fáze, po odpoledním tréninku je každodenní regenerace. Po večeři máme video nebo volno.
Je to tu hodně fyzicky náročné?
Když jsme dorazili, byl pro mě nepříjemný časový posun, je tu o dvě hodiny víc oproti Česku. Pocítil jsem to na sobě, v prvních dnech jsem byl dost unavený, ale srovnal jsem se. Příprava v rámci soustředění je náročná, na druhou stranu si ale můžeme kvalitně odpočinout.
Chutná ti místní jídlo?
Nevím, jestli tu jíme typická turecká jídla, spíš je to přizpůsobené evropskému stravování. Dostáváme hlavně maso, rýži, těstoviny, zeleninu, saláty. Vlastně jím podobně, jako doma.
Jak nejčastěji trávíte večery?
Kluci hrají karty, většinou poker, prší. Na jednom pokoji se hraje PlayStation, tam to bývá večer hodně hlasité. Já jsem si byl taky párkrát zahrát, jinak jsem spíš na pokoji, odpočívám, jsem na mobilu nebo koukám na film.
S kým jsi na pokoji a jaký je to spolubydlící?
Jsem se Štěpánem Korešem a jako parťák je ideální! Nejsme bordeláři, oba mezi tréninky odpočíváme, v pokoji nic nehraje, je klid a ticho, dobře si spolu pokecáme a večer ho nevidím, protože on sedí u toho PlayStationu, a když přijde na pokoj, tak já už spím (směje se).
Jak zapadl do kolektivu Mohamed Doumbia?
Je to devatenáctiletý kluk a je jiné národnosti. Musí to být pro něj náročné, proto se mu snažíme pomáhat. Už se trochu otrkal a docela anglicky komunikuje, snaží se zapadnout, nestraní se. Určitě to brzy bude dobré.
Jak hodnotíš dva zápasy, které jste zatím na soustředění odehráli?
Zbývá týden do ligy, výsledkově nemůžeme být spokojeni, protože jsme oba prohráli. Od toho ale přáteláky jsou, aby každý odehrál nějaké minuty. Výsledky nejsou na prvním místě. Byli to kvalitní soupeři, zápasy byly těžké celých 90 minut. To nám jedině pomůže.