Milí fotbaloví fanoušci,
dovolte mi, abych se jménem Fotbalového klubu Dukla Praha rozloučil s hráčem, jehož věhlas daleko přesáhl hranice této země i kontinentu. Jeho proslulost je opravdu světová, sám jsem měl možnost se o tom v zámoří přesvědčit, a takovou zůstává i dnes v srdcích pamětníků a jako legenda v povědomí těch, kdo neměli to štěstí vidět ho hrát. Byl obdivován a respektován pro své mimořádné hráčské kvality, stejně jako pro své vlastnosti lidské. Nevynikal jen fotbalovým uměním a rytířskostí, ale také vlastností dnes vzácnou a ojedinělou. Totiž skromností. Když přijímal u nás doma či ve světě nejrůznější pocty, vyznamenání a slova obdivu, a bylo jich hodně, nikdy neopomenul zmínit své spoluhráče z Dukly nebo z československé reprezentace a jejich podíl a zásluhy na úspěších, kterých dosáhl. To je vlastnost, která zdobí jenom opravdové velikány v každém oboru lidské činnosti, nejen v kolektivním sportu.
Chtěl bych využít této příležitosti, abych tlumočil také kondolenci hráčů Celtiku Glasgow, s nimiž Dukla bojovala před lety o finále Poháru mistrů evropských zemí, rodině Josefa Masopusta. Slíbil jsem to Johnu Clarkovi, který mne o to minulý pátek jménem svých spoluhráčů žádal a dodal: „Masopust byl pro nás všechny hráčem č. 1 nejen v Dukle, ale v celém Československu. Víte, on nehrál jenom nohama, jako většina z nás, ale především hlavou“. A já dodávám: A taky srdcem!
Josef Masopust pomáhal získat pro Duklu 8 titulů mistra Československa, 3x Československý pohár a 4 x přivezl s Duklou ze Spojených států Americký pohár. A kromě toho celou řadu pohárů, trofejí a cen. Obdivuhodná sbírka, za kterou mu náš klub bude vždy vděčný. Jeho odkaz pro Duklu však tkví v něčem jiném. V morálním kodexu, který nám zanechal jako představitel generace, která neznámou Duklu proslavila po celém světě: Že láska k fotbalu a fair play stojí výš než vítězství. Se stejnou hrdostí, s jakou generace našich otců říkávala: „Viděl jsem hrát Pepiho Bicana“, se stejnou hrdostí říkám i za moji generaci: „Měli jsme to privilegium vidět hrát Josefa Masopusta“.
Přišel tedy čas se rozloučit a poděkovat. Děkuji Vám, pane Masopuste, za vše, co jste vykonal pro Duklu Praha a za všechno, co jste vykonal pro reprezentaci naší země. Mé poděkování je jen nepatrnou splátkou za tolik radosti, kterou jste nám, fotbalovým fanouškům, svou hrou štědře rozdával. V našich vzpomínkách a srdcích žijete a budete žít dál.
Ing. Bohumil Paukner
předseda představenstva
FK Dukla Praha, a.s.
P.S.: Dovolte mi, abych poděkoval jménem FK Dukla Praha těm, kteří se ujali organizace důstojného rozloučení se zesnulým, Armádnímu sportovnímu centru Dukla a Klubu přátel Josefa Masopusta.