Nemůžeme začít jinak - co Vy a fotbal? Jaký k němu máte vztah a jaký jste byl hráč?
Výborný hráč jsem asi nebyl, jinak bych neskončil “za sporákem” (smích). Ale řekněme, že je fotbal kus mého života. Sice už nehraji, ale bez fotbalu žít nemůžu. Neexistuje neděle bez italské ligy nebo středa bez Champions League. Samozřejmě se dívám i na Duklu. To vše musí manželka akceptovat (opět se zasměje).
V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že jste fanouškem Fiorentiny. Jaký je rozdíl mezi českým fanouškem a tím italským?
Je to určitě jiné. Tady všichni víme, že fotbal je párek a pivo. V Itálii je zvykem jíst na každém stadionu něco jiného. Samozřejmě máme tam i pivo, bohužel ale ne tak dobré jako tady. Každý stadion a každé město má své gastronomické specifikum. Dokonce nejen stadion, ale i celá města se využívají gastronomicky (z pohledu fotbalových fanoušků) – ti kteří chtějí vyrazit na fotbal třeba do Říma si řeknou “OK, vyrazíme o něco dřív,” dají si výborný oběd a až poté jdou na fotbal.
Takže nejde pouze o sport, ale jedná se, řekněme, o komplexní kulturní zážitek?
Ano. Pro některé rodiny určitě. Samozřejmě ti velcí ultras přijedou autobusem, tak tak vidí na fotbal a jedou zpět.
Posuneme se na mezinárodní scénu - v kvalifikační skupině na MS je Česko společně s Itálií. Komu budete fandit?
Věřím, že postoupí oba dva – Itálie z prvního místa a Česko z baráže, to je mé přání.
A teď už k Dukle Praha – téměř pravidelně je Vás vidět na našem stadionu. Jak se Vám na Julisce líbí?
Pamatuji se na první zápas, který jsem na Julisce viděl, v té době jsem ještě žil v Itálii. Dukla hrála proti Interu Milán (3. kolo Poháru UEFA, ročník 1986/1987), za který nastupoval Rummenigge. Pamatuji si, že mě okamžitě zaujala ta velká tribuna. Nejen Juliska, ale Dukla historicky má pro mě velký význam. V mé restauraci byl na jídlo pan Masopust a ptal se mě, zda se se mnou může vyfotit. Na to jsem odpověděl: “Já se chci vyfotit s Vámi, pro mě jste na prvním místě, Vy jste legenda.” Vždyť to je první Čech, který vyhrál Zlatý míč! Dukla má prostě obrovskou historii a jsem moc rád, že můj malý syn začal hrát právě tam.
Jak už jste se zmínil - Váš syn hraje v přípravce klubu. Jak se mu v Dukle líbí?
Určitě se mu v Dukle líbí, hned po mě chtěl dres s číslem, teď už ho naštěstí má. Sport je ale důležitý pro každé dítě. Navíc v tak nízkém věku je důležité, aby dělaly to, co se jim nejvíce líbí. A když už nám syn rozbil doma všechny fotky, vázy apod., tak je lepší, aby si zahrál na hřišti.
No a jak se Vám líbí hra, kterou Dukla předvádí a jak byste zhodnotil dosavadní výsledky?
Třeba teď nedávno pro mě byla velkým překvapením remíza v Jablonci, která byla víc než zasloužená. Hra se navíc začíná zlepšovat. Uvidíme, zatím je za námi pár zápasů. Podle mě je ten začátek vždy těžší. Důležité to bude po reprezentační přestávce, to mě bude zajímat (pan Ridi nám poskytl rozhovor 10. října pozn. redakce)
Vaše restaurace je také partnerem klubu - jak byste tuto spolupráci zhodnotil?
S vedením Dukly se známe roky, jsme velice dobří kamarádi. Myslím, že Da Emanuel funguje dobře, Dukla funguje dobře, takže je to podle mě dobré spojení a doufám, že tahle spolupráce bude dlouhodobá.
Budete tipovat utkaní Dukly v Gambrinus lize, kde změříte síly s legendou Dukly Janem Fialou a vždy jedním fanouškem klubu - jak si na tyto “souboje” věříte? Považujete se za fotbalového odborníka?
Ať už v Česku nebo v Itálii je sázení a soutěživost kolem sportu hodně známá, já nepatřím mezi výjimky. Rád tipuji, jak dopadne utkání. Ale třeba jak hrála Dukla v Jablonci, to se přiznám, že bych remízu netipoval. Nakonec jsem s ní byl i nespokojený. Naopak s Hradcem to je pro mě jasná jednička, odhaduji tak 2:0. Když teda budu dobře tipovat, tak mi může Dukla věnovat balón pro syna, ok? ( hlasitý smích).