Přečtěte si první díl ze série rozhovorů hráčů z našich mládežnických týmů.
Jako pětiletý začínal s fotbalem v malé vesničce u Strakonic v týmu FC Protom Přešťovice pod vedením svého otce, který ho k fotbalu přivedl. V roce 2006 se s rodinou přestěhoval do Prahy. Se svým spoluhráčem to zkoušeli ve Spartě, ale po 2 měsících odešel Michal do Dukly. V Dukle je tudíž od svých 10 let.
Jak jsi se svými výkony v podzimní části spokojený?
Sebe hodnotím velmi nerad, to ponechám trenérům.
Momentálně hraješ na postu středního záložníka, ale jaké posty si za svoji kariéru vystřídal?
Vždy jsem se pohyboval ve středu hřiště, jinak jsem byl rok na krajním záložníkovi a i na stoperovi.
Na kterého trenéra nejraději vzpomínáš?
Prošel jsem přes hodně trenérů, ale nejraději vzpomínám na roky pod vedením mého táty.
Věnoval jsi se i jiným sportům?
Hrál jsem 2 roky hokej, v průběhu dětství jsem se věnoval tenisu a florbalu.
Čeho bys jednoho dne rád dosáhl?
Realisticky bych si jednou chtěl zahrát v naší první lize nebo nějaké nižší zahraniční soutěži. Teoreticky finále Ligy Mistrů.
Tvé okolí ti říká Rooney, jak jsi k přezdívce přišel?
Přezdívku jsem dostal tady v Dukle od spoluhráčů první rok. Už si ani nevzpomínám proč, ale asi kvůli tomu, že to je můj vzor a nějak se to uchytilo.