Odchovanec Českého Brodu odešel v 16 letech do Bohemians 1905, se kterou podepsal první profesionální smlouvu. V Dukle strávil poslední 3 roky hráčské kariéry, nyní trénuje nejmladší dorostenecký ročník.
Jaká byla celá tvá hráčská kariéra?
Jsem odchovancem Českého Brodu, odkud jsem v 16 letech odešel do Bohemians 1905, kde jsem v 19 letech podepsal svou první profesionální smlouvu. Přes hostování v Českém Brodě (divize, pozn. red.) a Semicích (tehdy třetiligová farma Bohemians 1905, pozn. red.) jsem se vrátil zpět do prvoligové Bohemky. Následně jsem prošel Kolínem, Mladou Boleslaví, Pardubicemi, Mostem, znovu Bohemians a poslední tři roky jsem strávil v Dukle.
Kde jsi začínal jako trenér a jakými kategoriemi jsi prošel?
Jako trenér jsem začal v Českém Brodě, kde jsem při svém profesionálním hraní již 4 roky trénoval postupně žáky, dorost a zároveň pomáhal nastavit chybějící přípravkové kategorie. Jako hráč Dukly jsem rok pomáhal Petrovi Fišarovi u starších žáků U15 a teprve poté již plnohodnotně jako profesionální trenér s Jardou Hynkem u kategorie U18/U19.
Každá kategorie je něčím specifická a je třeba k ní přistupovat citlivě. Nejlépe se ale cítím u dorosteneckých kategorií, které mi jsou nejbližší.
Když srovnáš trenérský a hráčský život, co je lepší?
Nedá se říci, co je lepší. Oboje mě naplňovalo a naplňuje. Oboje má svá specifika. Trenérský život je každopádně nesrovnatelně časově náročnější. Pokud není hráč v přípravném období, má více volného času. I díky tomu jsem se vlastně dostal k trénování. Jako trenér profesionál má člověk na starosti kromě samotného tréninku, který je třeba kvalitně připravit i další organizační věci, od evidence tréninkového procesu či zápasů, přeš statistiky, tvorby tréninkových plánů, analýz zápasů, komunikace s rodiči a školou až po sledování utkání ostatních kategorií v rámci klubové posloupnosti nebo v rámci skautingu.
Během podzimu jsi přešel z U19 do U16, je to těžké takhle v rozběhnuté sezoně?
Musím přiznat, že mi chvilku trvalo, než jsem se přizpůsobil. V kategorii U16 kluci momentálně prožívají mnoho životních změn od přechodu ze základní na střední školu, pobytu na internátu a s tím spojené odloučení od rodiny, adaptace na nové prostředí či kolektiv a po fotbalové stránce samozřejmě zvýšení náročnosti tréninků po stránce objemu i intenzity. Proto je velmi důležité k hráčům přistupovat citlivě a hodně vnímat i naslouchat. Na druhou stranu musím říci, že po úvodních "seznamovacích" týdnech jsou kluci v komunikaci čím dál otevřenější a ve spolupráci s rodiči se snažíme hledat optimum jejich rozvoje a skloubení náročnosti školy i fotbalu.
Jak se kluci sžili s dorosteneckým fotbalem za ten půlrok?
Adaptace na náročnost dorosteneckého pojetí fotbalu je hodně individuální. Někteří kluci se adaptují okamžitě, jiným přechod trvá déle. Dorostenecký fotbal je mnohem rychlejší, důraznější a oproti žákovským kategoriím začínají být vyšší nároky i na taktické souvislosti ve hře. Musím ale říci, že kluci nabírají tréninkové podněty velmi rychle a hlavně se jim daří většinu věcí přenášet do zápasů, což je pro nás trenéry nejlepší zpětná vazba.
Nově hrajete nejvyšší českou dorosteneckou soutěž, byl přechod o to těžší?
Neřekl bych těžší. Jsme rádi, že můžeme hrát soutěž proti nejkvalitnějším týmům z Čech, ale zároveň to bereme jako fakt, ke kterému jsme se dlouhodobou a systematickou prací ve výchově hráčů v Dukle postupně a hlavně zaslouženě propracovali. Vždy bylo našim cílem hrát na všech úrovních ty nejvyšší soutěže, konfrontovat se s těmi nejlepšími a myslím, že se nám to postupnými kroky daří.
Jak celkově hodnotíš uplynulou půlsezonu?
Vstup do soutěže byl nad očekávání. Čtyři kola – čtyři výhry. Poté však přišel mírný útlum a na kluky dolehla náročnost programu, na který nebyli z žáků zvyklí. Přišla i drobná či vážnější zranění některých hráčů. Přesto jsme dokázali odehrát velmi dobrá utkání. Potrápit Spartu, na jejíž půdě jsme prohráli o gól 2:1, po penaltách porazit Slavii 2:1, po solidním výkonu prohrát se silným Hradcem Králové, nebo porazit Příbram na její půdě a vstřelit čtyři branky. Společným jmenovatelem všech těchto zápasů byla enormní snaha všech hráčů, ze které vždy vyplaval jeden či dva nadstandardní výkony jednotlivců. Je tedy na čem stavět.
Jaké jsou plány na zimu? Čeká vás nějaký zajímavý turnaj, soupeř?
Trénovat začínáme 5. ledna 2015. V první polovině února pojedeme na krátké soustředění do Jeseníků, které chceme pojmout jako již tradičně spíše zážitkově. V průběhu celého přípravného období sehrajeme zimní turnaj na nově zrekonstruované umělé trávě na Motorletu, zároveň si ale chceme nechat prostor pro sehrání některého mezistátního utkání, které se většinou v průběhu zimy vždy naskytne. Generálku na jarní část soutěže pak sehrajeme 7. března 2015 na domácím hřišti s Baníkem Ostrava.