Filipe, motivoval tě souboj s tátou? Snažil ses udržet čisté konto, abys pak nemusel doma poslouchat nějaké poznámky?
To ani nebylo potřeba, protože my chceme každý zápas odehrát s čistým kontem. Chtěli jsme vyhrát a je škoda, že to nevyšlo.
Mluvil jsi s tátou před zápasem?
V sobotu ne, já jsem ho neviděl. Poslední kontakt byl někdy v pátek ráno. Ptal se, co dělám, a popřál mi hodně štěstí. Před zápasem jsme si nevolali.
Přišla se podívat i tvoje maminka, která prý jinak na fotbal moc nechodí?
Nevím, ale doma jsem jí nechával lístek.
Co jste si s tátou po zápase řekli?
Jen jsme si plácli a podali si ruku. On se smál, ale jestli byl spokojený, to nevím.
Teplice příliš šancí neměly, jaký to byl pro tebe zápas?
Co se týče nebezpečných situací, tak v prvním poločase tam byla jen střela Vachouška, která šla doprostřed brány. Ve druhém poločase postupoval sám Kerič a dával to před bránu, ale dobře jsme se vrátili. A to bylo všechno.
Dukla měla daleko více šancí. Neříkal sis při těch závarech, že to tam jednou padnout musí?
Samozřejmě jsem myslel, že to tam padne, ale tentokrát se štěstí přiklonilo na stranu Teplic a skončilo to 0:0. Škoda.