Karel Kolský býval vynikající fotbalista. Jako kluk kopal za SK Kročehlavy, odkud přešel do sousedního SK Kladno. Jedenáct let odehrál na Letné za Spartu, a stihl dokonce třináct startů za reprezentační mužstvo ČSR. Nebýt druhé světové války, zcela jistě by jich měl na svém kontě víc…

Když v osmačtyřicátém roce odešel do Úpice, nejenže tam za místní Spartu hrál, ale v podkrkonošském oddíle si taky vyzkoušel první trenérské kroky.

Odtud v roce 1951 přesídlil na Strahov, do tehdejšího ATK. Vojenský klub převzal jako sedmatřicetiletý, tedy relativně mladý trenér. Kolský objel v době svého působení ve vojenském klubu, ať se tehdy jmenoval ATK, ÚDA, nebo Dukla, spoustu fotbalových hřišť v celé zemi. Hledal talenty, které čekala vojenská prezenční služba a které by tudíž mohl přivést na Strahov. Trpělivě hledal – a nacházel je. Třeba v Teplicích objevil Josefa Masopusta a Ladislava Nováka, ze kterých se potom pod jeho vedením staly výrazné osobnosti naší i světové kopané.

Právě Karel Kolský přišel s myšlenkou nestavět vojenský tým na hráčích, kteří přicházeli na vojnu a po dvou letech se zase vraceli zpět do svých mateřských oddílů. Dokázal přesvědčit vedení resortu obrany a nejvyšší funkcionáře armády, že má-li tým dosahovat vynikajících výsledků a stát se skutečnou oporou státní reprezentace, což bylo jeho úkolem a posláním, je nezbytné, aby v něm nejkvalitnější hráči zůstávali. Aby se tedy připravovali a hráli spolu dlouhodobě.

Tato Kolského fotbalová filozofie přinesla své plody v podobě tří mistrovských titulů, které s ÚDA či Duklou získal. A jestliže československý fotbal stanul v roce 1962 na druhé příčce světového žebříčku, byla to do značné míry i zásluha dlouhodobé trenérské práce Karla Kolského.

Kolský nebyl voják z povolání, nýbrž občanský pracovník. Taky proto si dovolil dojít přímo za ministrem obrany, pokud měl pocit, že je v klubu zapotřebí něco důležitého řešit. Jak říká dlouholetý tajemník Dukly Miloslav Jícha: „Kolský nepotřeboval žádný výbor. U ministra Čepičky měl otevřené dveře a podporu, a tak se jednoduše obracel přímo na něj.“

Z Dukly Kolský odešel v roce 1959 a trenéřině se posléze věnoval ve Spartě, polské Wisle Krakov, Zbrojovce Brno, Jablonci, Plzni, Kladně a Chebu.

V osmnácti mezistátních utkáních Kolský vedl i národní tým, z toho v osmi spolu s Antonínem Rýgrem a ve dvou s Rudolfem Vytlačilem.

Trenér Jaroslav Vejvoda o Kolském mimo jiné řekl: „Karel Kolský mi ohromně pomohl nahlédnout do nitra mužstva Dukly. Byl jsem mu za to neskonale vděčný. Ale v jednom jsem s ním nesouhlasil – že „už nemůžou dál“. Potvrzovaly to sice zdánlivě i výsledky a umístění v ligové tabulce. V šestapadesátém roce hrála Dukla v lize prim, v sezóně 1957 – 1958 titul ještě velmi těsně obhájila, pak přišel pozvolný sestup. Já ale přesto věřil, že když vhodně doplníme tyto zralé, zkušené fotbalisty mladými, může vzniknout celek, který ještě něco dokáže. A s tím jsem také před mužstvo otevřeně přišel.“

Čas ukázal, že pravdu neměl Kolský, ale Vejvoda.

Životní pouť Karla Kolského skončila tragicky pod prolomeným ledem na přehradě u Plzně 17. února 1984. Do sedmdesátky mu zbývalo ještě víc než půl roku.

Fotbalová kariéra:

• začátky: SK Kročehlavy
• 1935–1937: SK Kladno
• 1937–1948: AC Sparta Praha
• 1948–1951: Sparta Úpice

Trenérská kariéra:

• 1950–1951: Sparta Úpice (hrající trenér)
• 1951–1959: ATK, ÚDA, Dukla Praha
• 1956–1959: reprezentace Československa, osmnáct utkání
• 1960–1963: Sparta Praha
• 1963–1965: Wisla Krakov (Polsko)
• 1965–1967: Zbrojovka Brno
• 1967–1969: LIAZ Jablonec
• 1969–1970: Škoda Plzeň
• 1970–1972: Sparta Praha
• 1972–1975: Poldi Kladno
• 1976–1978: RH Cheb

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• 1937–1948: v reprezentaci Československa 13 utkání
• 1939–1940: v reprezentaci Čech a Moravy dvě utkání
• 1938: účast na mistrovství světa ve Francii  (nesehrál žádné utkání)
• 1938, 1939, 1944, 1946, 1948: mistr země (AC Sparta Praha)
• 1943, 1944: vítěz Českého poháru (AC Sparta Praha)

Přehled největších trenérských úspěchů:

• 1956–1959: reprezentace Československa, 18 utkání (osm utkání spolu s Antonínem Rýgrem, dvě utkání s Rudolfem Vytlačilem)
• 1958: mistrovství světa ve Švédsku
• 1956: mistr Československa (ÚDA Praha)
• 1958: mistr Československa (Dukla Praha)

• Zpět na seznam hráčů