70. léta (Dukla Praha)
Přelom 60. a 70. let byl poznamenán opět poklesem výkonnosti. U mužstva skončil trenér Musil a po krátkém působení trenéra Pavlise se vrátil do Dukly Jaroslav Vejvoda.
Kádr týmu znovu prošel generační výměnou. Přicházejí hráči, kteří v pozdějším období budou tvořit osu mužstva, jež naváže na úspěchy z padesátých let. Samek Karel Dvořák, Nehoda, Gajdůšek, Macela, Štambacher, Rott – to jsou jména, která se později objevují i v sestavě reprezentace.
Dukla se posouvá v ligové tabulce směrem nahoru. Trenéra Vejvodu na dvě sezóny střídá bývalý hráč Dukly Josef Masopust, aby v sezóně 1975/76 opět uvolnil trenérský post Jaroslavu Vejvodovi. Pod jeho vedením získala Dukla v sezóně 1976/77 po jedenácti letech opět titul mistra ligy a vrací se zpět k úspěšným tažením evropskými poháry. Není to tentokrát v PMEZ, ale v Poháru UEFA. V sezóně 1978/79 Dukla postupně vyřazuje italský celek Lanerossi Vicenza, anglický Everton a ve třetím kole pak přechází přes německý VfB Stuttgart, když po prohře 1:4 na půdě soupeře vyhrála na Julisce 4:0. Tento zápas vstoupil do dějin Dukly jako jedno z nejvydařenějších vystoupení na mezinárodní scéně. Velkou škodou zůstává, že hráči Dukly nedokázali zúročit svůj úspěch proti dalšímu soupeři, Herthě Berlín. První čtvrtfinálový zápas v Berlíně se hrál za takřka stálé převahy Dukly, ale výsledkem byla pouze remíza. Doma pak Dukla nešťastně prohrála 1:2 a musela se se soutěží rozloučit.
V sezóně 1978/79 získala Dukla svůj jubilejní desátý titul. V PMEZ se jí však nedaří a je vyřazena ve druhém kole francouzským mistrem Racingem Strasbourg.
Hráči Dukly se samozřejmě podíleli také na úspěších reprezentace. V roce 1972 vybojovalo mužstvo do třiadvaceti let titul mistra Evropy a na jeho zisku se podílelo hned pět hráčů Dukly: Samek, Karel Dvořák, Bičovský, Gajdůšek a Nehoda. V roce 1976 dosáhl reprezentační tým ČSSR jeden z nejvýznamnějších úspěchů v historii. V památném bělehradském finále porazil tým Německé spolkové republiky až v penaltovém rozstřelu, když v normálním čase i po prodloužení skončil zápas 2:2. Oporami »zlatého týmu« byli brankář Viktor a útočník Nehoda, mezi náhradníky byl Štambacher.
Výkony Ivo Viktora byly oceněny také v individuálních anketách. Byl vyhlášen nejlepším hráčem finálového turnaje ME a v anketě časopisu France Football o Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy skončil na třetím místě. V domácí anketě časopisu Stadion získal Viktor v tomto desetiletí prvenství dokonce čtyřikrát (1972, 1973, 1975 a 1976). V letech 1978 a 1979 dosahuje stejného úspěchu Zdeněk Nehoda. Ivo Viktor však svou kariéru brzy po ME musel kvůli vleklému zraněni zad ukončit.
V tomto období sice reprezentační tým neprošel přes nástrahy kvalifikací pro světové šampionáty, ale byl úspěšný opět v kvalifikaci pro ME 1980. Navíc se dařilo i olympijskému mužstvu, které se probojovalo na olympijský turnaj do Moskvy. Osu obou týmů opět tvořili hráči Dukly.